Kniha Dona Miguela Ruize  o moudrosti starých Toltéků, se dočkala divadelního zpracování v říjnu 2004 a podle slov Jaroslava Duška měla mít tehdy krátký život. "Mylně jsme předpokládali, že zájem o dohody se bude týkat úzkého okruhu diváků. Jak je vidět, spletli jsme se. Hrajeme už třináct let a zájem je stále obrovský. Asi přibylo lidí, kteří nenosí nálepku normální," usmíval se Jaroslav Dušek v úvodu večera.

Pak si již totálně našlapané divadlo (včetně míst k stání) vyslechlo Duškovo vysvětlení všech čtyř dohod, které i znalcům knihy na příkladech osvětlilo naše naučené chování a myšlení, popisujíc často nesmyslné reakce a neopodstatněné domněnky. 

Nehřeš slovem, Neber si nic osobně, Nevytvářej si domněnky a Vždy dělej vše, jak nejlépe dovedeš. Tak zní dohody, jejichž pomocí dokážeme změnit postoj sami k sobě i k druhým a jejichž absence vede ke zbytečnému utrpení a ztrátě radosti ze života. Jednotlivé dohody oddělovaly na jevišti písně Piéra Šéze a Alana Vitouše, které dokonale dotvořily atmosféru večera. Při Duškovu popisu konkrétních, naučených, ale nesmyslných frází,  typu. „Vystřel! Zmiz!“ nebo „Okamžitě buď normální!“  se někteří se zalykali smíchy, někteří si naopak utírali oči. Zaslechli jsme v hledišti i poznámky  - „Jak se tomu může někdo smát? Vždyť je to k pláči.“

A v závěru večera už ti, co se smáli i ti, kteří plakali, věděli, že to tak bylo správně. Nevytvářeli si domněnky, nebrali si nic osobně, nehřešili slovem a dělali vše, jak nejlépe uměli. Alespoň v tu chvíli. Nám nezbývá, než si přát, aby nám tohle vědění vydrželo co nejdéle. Jaroslav Dušek, Piér Šéz a Alan Vitouš pro to, s bosýma nohama a srdcem na dlani, udělali maximum.

Večer pořádal  ve spolupráci s Městským divadlem v Jablonci veřejně prospěšný spolek ANAON z Liberce a část výtěžku, konkrétně částka padesát tisíc korun, putovala  na charitativní účely.