Historie kostela sv. Anny

Historie vývoje nejstaršího místního dochovaného objektu - kostela Sv. Anny - je neodlučitelně spjata s dějinami  města Jablonce nad Nisou. Dobu vzniku lokality na řece Nise, nazývané tehdy pouze Jablonec, nelze přesně určit. Muselo se však jednat o období před rokem 1356, neboť z toho roku existuje první písemná zmínka o osadě takového jména v souvislosti s tehdy ještě bezejmenným (pravděpodobně dřevěným) kostelem. Pro nejstarší období existence Jablonce nad Nisou jsou k dispozici výhradně latinsky psané prameny církevní provenience. Jde o zápisy v tzv. konfirmačních knihách, pomůckách vedených při pražském arcibiskupství, s cílem zpřehlednit evidenci obsazování církevních úřadů jednotlivými kleriky. Zápis z roku 1356 stručně informuje o skutečnosti, že ke kostelu v nové osadě „Jablonecz“ byl na přání pana Alberta, generálního převora řádů křižovníků s červeným srdcem, tzv. cyriaků, dosazen arcibiskupským úřadem na místo faráře bratr Šebestián ze stejného řádu. Zápis o zisku plebanie Šebestiánem, tímto historicky prvním známým obyvatelem Jablonce, lze datovat mezi 20. a 22. říjen 1356. Jablonecký kostel patřil tehdy pod pražské arcibiskupství, boleslavské arcijáhenství, a v jeho rámci byl součástí turnovského děkanátu.

Ve středověku lokalita nikdy nedosáhla významu sídel vzniklých v úrodnějších místech království. Zápis z roku 1369 v tzv. Registrech papežských desátků – soupisu peněžitých dávek, které do Říma papeži odvádělo veškeré duchovenstvo pražské arcidiecéze, je místo charakterizováno jako „pauper“, to znamená „chudé“, a proto daň vůbec neplatící. Středověké písemné prameny jsou velmi nedokonalé, přesto lze doložit, že cyriaci vykonávali v Jablonci duchovní správu až do začátku husitských válek. Bratr Šebestián a minimálně jedenáct jeho nástupců v úřadě faráře jsou tak nejstaršími známými Jablonečany. Se začátkem husitských válek (1419) Jablonec na padesát let z písemných pramenů mizí, vymkl se totiž kontrole katolické církevní správy. Až za válek lužického Šestiměstí a jeho spojenců proti českému králi Jiřímu z Poděbrad se Jablonec opět vynořuje, a to 30. srpna 1469, kdy byl vypálen. Poté opět mizí na bezmála sedmdesát let. Vše nasvědčuje tomu, že původní (snad české) obyvatelstvo bylo v 16. století v další kolonizační vlně nahrazeno obyvatelstvem německým, převážně protestantského vyznání.

Ve třicátých letech 16. století byl Jablonec neobydleným místem uprostřed lesů v nezapadlejším cípu panství Skály, resp. Malá Skála. Po zakoupení panství Vartemberky začaly v Jizerských horách probíhat rozsáhlé hospodářské změny. Po stopadesátiletém úpadku byl znovu osídlen i prostor Jablonce. Za třicetileté války vlastnil maloskalské panství Albrecht z Valdštejna, později hrabata Des Foursové. Za jejich vlády došlo ve druhé polovině 17. století k rychlému rozvoji Jablonce. V letech 1685 –1687 byla realizovaná stavba nového, již kamenného kostela, prokazatelně zasvěceného sv. Anně. Zatím bez věže – ta byla přistavěna v roce 1706./

Třicátá léta 18. století znamenala pro Jablonec významnou změnu církevních poměrů. V roce 1737 došlo z iniciativy maloskalské vrchnosti ke zřízení samostatného jabloneckého farního úřadu, a tím k formálnímu osamostatnění zdejší duchovní správy na Bzí. V osmdesátých letech 18. století dosáhl Jablonec takového stupně rozvoje, že v roce 1784 díky donátorovi byl vedle anenského kostela založen špitál pro místní obyvatele v nouzi.

Křižovatka pod Kostelním vrchem (Kirchberg) s vedle stojícím kostelem sv. Anny, protější farou, okolním hřbitovem, nedalekým špitálem, hospodou a o něco vzdálenější školou byla po staletí historickým středem Jablonce. Až po povýšení Jablonce na městys roku 1808 začal ve své charakteristické nakloněné podobě vznikat Starý trh (Alter Markt, dnes Mírové náměstí), první náměstí v Jablonci. Anenský kostel byl v průběhu let mnohokrát opravován a přestavován. Z devíti zásadnějších oprav je možno uvést rok 1802, kdy byla již natolik poškozená horní část kostelní věže, že hrozilo její zřícení. Věžní báň byla opětovně poškozena při bouři v roce 1859 a opětovně renovována. V roce 1840 byly pořízeny plány na přístavbu sakristie. Již po roce, na svátek sv. Anny, byla slavnostně předána do užívání. Původně barokní fasáda byla vystřídána až do současnosti zachovanou fasádou novorenesanční.

Novodobější úpravy interiéru pocházejí z dvacátých let 20. století – vymalovaný strop a nová podlaha. V sedmdesátých letech 20. století proběhly opravy nevalné kvality s výjimkou klempířských prací. Kostel byl však záhy uzavřen. Odvezeno bylo vnitřní vybavení, zůstaly jen zašlé lavice, zcizeny byly varhanní píšťaly. První výraznější opravy kostela Sv. Anny proběhly za finanční účasti města a státu v letech 1995 – 2002, a to renovací dřevěných částí střešní konstrukce spojené s obnovou břidlicové krytiny a stropní konstrukce s omítkou kostelní lodi. Přesto byl stav kostela i nadále velmi neutěšený. Římskokatolická církev jako vlastník nedisponovala potřebnými prostředky. Zásadní obrat nastal v roce 2003 díky možnosti ucházet se o finanční prostředky EU na záchranu kulturního dědictví. V rámci Společného regionálního operačního programu, řešícího regeneraci ucelené části historického jádra města, byl kostel sv. Anny v roce 2004 bezúplatně převeden do městského majetku, a tím bylo umožněno zafinancování jeho rekonstrukce. V září 2006 při příležitosti konání Dne památek byl zrekonstruovaný kostel slavnostně předán k užívání. Brilantně zrestaurované vitráže, unikátní lustr a nové třímanuálové varhany činí z kostela sv. Anny jablonecký skvost.

Mgr. Jan Kašpar a Otokar Simm