Jedna z nejdéle působících kapel v naší republice, letos čtyřiapadesátiletá skupina Olympic, zaplnila ve čtvrtek 24. Listopadu 2016 Městské divadlo v Jablonci do posledního místečka. Nutno dodat, že šlo o zážitek vskutku jedinečný. Nádherná dekorace, navozující pocit starých vánočních pohlednic (podle lídra kapely Petra Jandy se však dá vnímat i jako letní obloha a zahradní párty), dokonalé ozvučení a velice milé, vtipné a místy i peprné slovo Petra Jandy dávaly již od počátku tušit, že se bude jednat o večer opravdu vydařený.

Olympic vystoupil v Jablonci po jedenadvaceti letech, přičemž předchozí koncert odstartoval jejich comeback po tehdejší dvouleté pauze. "Jsem tady rád," podotkl Janda a doplnil, že jsou sice zvyklí na velké haly, komornější prostředí jabloneckého divadla má však taky své kouzlo a kdyby to bylo možné, usedli by členové Olympicu  kolem táboráku.  Po zaznění prvních, notoricky známých skladeb, se už možná kdekdo u plápolajícího ohně viděl. S Petrem Jandou zpívalo celé divadlo, a to bez rozdílu pohlaví, stáří, či pěveckých dovedností. Během večera zaznělo v Jablonci čtyřiadvacet písní, včetně několika novinek. "Já nejsem zlej, jen nas*anej, že jsem starej," pronesl Petr Janda do mikrofonu a uvedl tak jednu z nových písní skupiny. Stejně tak rozesmál davy poznámkou o pánovi v první řadě. „Říkám si, to je panečku fanoušek. Ten zná všechny texty... a teď vidím, že má žvýkačku," dodal Janda s úsměvem. Celý program byl nabitý vtipem, pohodou a dobrou muzikou, přesně tak, jak jsme u Olympicu zvyklí. Diváci reagovali nejen společným zpěvem, ale i nadšenými výkřiky, bouřlivým potleskem i závěrečným standing ovation.

Ještě nikdy jsem v divadle nezpíval, neumím to, ale dneska jsem se neudržel" vyprávěl u šatny devětačtyřicetiletý Michal z Jablonce.

Během večera  Petr Janda  mnohokrát  pozdravoval své vrstevníky důchodce, jak sám říkal. Ale kdo v divadle byl, potvrdí, že zpěvák nestárne, stejně jako jeho písničky, a zpívá mu to jako zamlada.