Dvě ženy rozdílného věku se setkávají na útěku. Na útěku, na němž je podstatné dostat se pryč, někam hodně daleko. Claude, dáma v letech, utíká z domova důchodců, jelikož měla docela jinou představu o poslední části své životní cesty. Margot je o generaci mladší a utíká od své rodiny, protože útěk považuje za jediné smysluplné řešení svého životního stereotypu.

RECENZE

Tři otázky pro Janu Štěpánkovou, Zlatu Adamovskou a Ladislava Smočka:

Co Vás napadlo bezprostředně po přečtení této hry?

Jana Štěpánková: Jak se asi stane, že dva muži napíší tak krásné role pro dvě ženy.

Zlata Adamovská: Bylo mi líto, že hra skončila a já s oběma hrdinkami nemohla dál prožívat jejich dobrodružství. Taky mi bylo líto, že byly dvě hodiny ráno a já nemohla hned zavolat Milanu Heinovi a poděkovat mu za dárek, který má jméno Margot.

Ladislav Smoček: Že je to vlastně ‚cesta‘. S francouzskou lehkostí hra vypovídá o věcech nelehkých. Obě ‚holky‘ ‚na útěku‘ jsou duševně mladé osobnosti, mají kuráž a fantazii vůči životu. A není to hlavně cesta útěku. Je to hlavně ‚cesta‘ jedné lidské bytosti k druhé lidské bytosti. A to je povznášející.

Jaký je váš vztah k Divadlu Ungelt?

Jana Štěpánková: Smekám před divadlem, které si vydobylo velký respekt nejen u odborné veřejnosti.

Zlata Adamovská: Jako k novému partnerovi. Obdiv, zvědavost, první doteky, zamilování, vyzvání na společnou cestu a víra, že nám to dlouho vydrží.

Ladislav Smoček: ‚Na útěku‘ je moje šestá inscenace v Ungeltu. Stačí?

A váš vztah k sobě navzájem?

Jana Štěpánková: Práci pana režiséra jsem znala. Osobně jsme se ale setkali až v Ungeltu. Potkala jsem výsostného profesionála, moudrého a navíc lidsky vzácného člověka. Jsem ráda, že jsme se se Zlatou po dlouhé době sešli zase na divadle. Jsme rozdílné a přesto, nebo právě proto, si rozumíme a vzájemně se doplňujeme.

Zlata Adamovská: Troufám si říct, že víc než profesionální. Když s někým přes dva měsíce pracujete ‚na útěku‘, oceníte jeho spolehlivost, vytrvalost i smysl pro humor. Nejen pro to si obou velmi vážím.

Ladislav Smoček: Mám podezření, že herečkám lehce nadržuji. A to po celý život. Ale to je asi logické. Když se omezím pouze na Divadlo Ungelt, spolupráce s herci byla až dosud prostě úžasná. Ženské i chlapi. Ale inscenace jen s ženskými postavami v mé režii, byla v Ungeltu jen ‚Perla Hollywoodu a já‘. ‚Na útěku‘ je druhá hra jen s ženskými postavami. A pozor! Na rozdíl od předešlých inscenací, kdy jsme se převážně už navzájem skvěle znali, paní Jana Štěpánková, paní Zlata Adamovská a já jsme se nikdy nikde osobně snad ani nezahlédli. Jsme si navzájem absolutně NOVÍ. A jak tedy v polovině našeho zkoušení naše spolupráce vypadá? Modlím se, aby to vydrželo do konce a abych to nezakřikl. Úžas (krásné spolupráce) se prostě koná dál.

Rozhovor převzat z www.divadloungelt.cz