21. 3. — 22. 4.
Mgr. Šárka Coganová /1974/ po absolvování Střední pedagogické školy v Litoměřicích vystudovala výtvarnou výchovu na fakultě pedagogické TU v Liberci. Po mnohaleté praxi na ZŠ ARBESOVA v Jablonci nad Nisou působí také na katedře výchov uměním PF UJEP v Ústí nad Labem.
Ve své výtvarné práci se zaměřuje na vyjádření niterného prožitku. Přestože hodně pracuje s pigmentovým černým práškem a velkou část svého uvažování a cítění vkládá do černého spektra tohoto materiálu, je v něm patrná i velká pestrost vnitřního života. Pochmurnost se střídá s rozvernou silou duše, hlubší smysl se jeví hravý a jasný. Se střídmou barevností komponuje podle jasného konceptu také v technice monotypie. „Moje práce vychází z fascinace vnějšího a vnitřní světa,“ říká. Česká lesní horstva - ale nejen ta, motivy mohou pocházet ze všech krajů Země - jdou vstříc divákovi. Do obrazů přenáší tvary, barvy, struktury přírody. Viditelné obsahuje neviditelné. Její příběhy jsou tak vyprávěny beze slov, hlasem a silou malířských prostředků. Je zřejmé, že autorka tímto způsobem sděluje své vlastní hledání smyslu, ale také radost a potěšení z tvůrčí práce. Divák je má nebo může číst a dešifrovat. Technika monotypu jí pomáhá „psát“ knihu umění a života.
Je členkou Asociace jihočeských výtvarníků. Již několikrát byla součástí mezinárodního výtvarného workshopu ve Volarech. Účastnila se řady výstav doma i v cizině. V roce 2022 získala na mezinárodní přehlídce cenu Intersalonu a témže roce i prestižní cenu Junge Kunst v německém Passau.
23. 4. — 24. 5.
Výstava VÝTVARNÉ DOBRODRUŽSTVÍ aneb ROK DRAKA je počinem žáků II. stupně ZŠ ARBESOVA pod výtvarným vedením Mgr. Šárky Coganové. Vychází ze zájmu o výtvarný projev mladých lidí, stejně jako z didaktické snahy rozpoznávat potenciál nových médií pro umění a výchovu. Výstava je realizována k oslavám 40. výročí založení školy.
Svět okolo nás je plný znaků. Písmo, jazyk, piktogramy, obrazy – zpodobení, symboly. Znakem tedy může být každá skutečnost, která něco reprezentuje. Jelikož sémiotika studuje život znaků nikoliv osamoceně, ale v životě společnosti, její typickou vlastností je mezioborovost. Její jednotlivé oblasti zájmu představují vnímatele znaku. Semiózou se pak nazývá proces nabývání či ztrácení významu. S potřebou uchopovat a zmocňovat se světa okolo nás se setkáváme už od počátků lidské civilizace. Za první známky můžeme považovat první projevy lidské přítomnosti. Člověk se začal zmocňovat předmětů, aby jim vtiskl svůj vnitřní život, své myšlenky, představy.
Veškerá komunikace je založena na předávání významů mezi jejími účastníky, na percepci a interpretaci, kódování a dekódování.
Symbol draka patří mezi nejstarší, nejznámější a také nejoblíbenější symbol vůbec. To, zda draci skutečně existovali, je otázkou, na kterou nemáme jednoznačnou odpověď. Už jen fakt, že se vyskytují v mytologiích téměř každé kultury, které se vzájemně nepropojovaly, hovoří o tom, že draci skutečně existovat mohli.
Uctívali je Aztékové, své místo mají v řeckých bájích a pověstech nebo u Vikingů, nemalou roli hrají v čínské mytologii. Zmínku o dracích najdeme i v Bibli (příběh Zjevení svatého Jana), kde drak přináší Apokalypsu. V našich končinách je dobře známá legenda o svatém Jiří a jeho boji s drakem. K představě, jakou máme dnes, vedla dlouhá vývojová linie, která se v různých dobách a kulturách měnila a upravovala dle názorů a idejí dané doby a oblasti. I přesto, že se jednotlivé kultury od sebe liší, podoba draka je v nich až nápadně podobná. Má dlouhé šupinaté tělo s protáhlým ocasem, velké tlapy se špičatými pařáty, tlamu chrlící oheň a plnou ostrých zubů a často i rohy nebo vousy. Někde je drak vnímán jako symbol, který může představovat život, moudrost nebo poznání, jinde se s ním setkáváme jako zastoupení ďábla, zla nebo smrti. Symboly mohou mít protikladné významy a stejně je tomu tak i u symbolu draka. Je přímo zpodobněním rozdílů v samotném bytí, a to světla a tmy, tvoření a ničení, muže a ženy, ale zároveň všechny tyto opaky v sobě spojuje.
V Jablonci nad Nisou, duben 2024 Mgr. Šárka Coganová
