Divadelní hru na motivy skutečného životního příběhu Františka Filipa přivezlo do Jablonce Divadlo Pod Palmovkou Praha. Zpracování Tomáše Dianišky a Igora Orozoviče a režie F. X. Kalby sází na silný příběh, černočerný humor, excelentní výkony, dotaženou scénu a hudbu par excellence.
Bezruký Frantík je výborně uchopenou inscenací, která vás bezostyšně vtáhne do nitra lidské křehkosti i síly a nepustí, ani když se horko těžko chcete vydrápat ven. Z mého pohledu není hra o smíchu (jak říkají sami tvůrci, u černočerného vtipu nevýskáte ostošest), ale je to směsice emocí, odvahy a vnitřní síly, kterou nemá každý z nás a když ano, neodkrývá karty tak přímočaře, jak se to podařilo Divadlu Pod Palmovkou.
Vojtěch Fülep se ujal role bezrukého Frantíka s bravurou a jeho výkon bral dech. Jeho Frantík není karikaturou ani symbolem, ale především člověkem. Se vší tou zranitelností, touhou po životě, silou i odvahou, ale taky tvrdých pádech a bolestných momentech. Divák s ním sdílí všechno natolik silně, až má pocit, že se ocitl uvnitř jeho světa. Jedním z nosných prvků inscenace je vynikající scéna Lenky Hollé, na první pohled strohá, ale se všemi těmi světly i paprsky a hrstkou rekvizit dokonale expresivní. Dalším silným pilířem je hudba Ivana Achera a Igora Orozoviče. Nádherná a pronikavá, jemná a místy až bolestně něžná, aby jako dílek skládačky dokonale doplnila celkový repertoár emocí.
Příběh samotný je poselstvím o síle ducha a vědomí, že většinu tělesných handicapů je možné překonat, vypořádat se s nimi a najít své místo na světě, pokud člověk opravdu chce, má v sobě vytrvalost a jde si za tím především kvůli sobě samému. Naopak vnější vlivy nám mohou cestu náležitě ztížit, ať se jedná o ´pouhé´ nepochopení či totalitní praktiky. Bezruký Frantík je v podstatě intimní meditací právě o odvaze a lidskosti v té nejryzejší podobě. Je to tiché a zároveň to doslova řve naléhavostí. Naděje není jen slovo, je to postoj. Pod Palmovkou vytvořilo dílo, které je emočně hluboké, jemně pobuřující, ale natolik silné, aby vás donutilo o něm přemýšlet ještě dlouho po návratu domů. Našlo způsob, jak se dá i bez rukou obejmout svět. (ims)
