Hluboce lidský příběh vyprávěla Lucie Bílá před absolutně vyprodaným kulturním stánkem s lidskostí sobě vlastní. Recitál, vystavěný v podstatě do mozaiky vzpomínek, byl vlastně kapitolami románu, který zhltnete jedním dechem a po probdělé noci vám je na poslední stránce líto, že už je konec. Všechny ty lásky, ztráty, naděje i vzpomínky Lucie servíruje dychtivému publiku bez přetvářky, bez pozlátka a se srdcem dokořán.









