Hra o sebezničujícím a vášnivém milostném vztahu dvou prokletých básníků, kteří nemohli žít spolu, ani bez sebe, se dočkal mnoha zpracování. Režie Pavla Kheka však dala dílu určitou noblesu, aniž by jakkoli ´vylepšovala´ charaktery hlavních postav. Oproti zpracování filmovému byl jejich milostný poměr zpracován abstraktněji, o to více však vystoupila rovina duše. Výrazně tomu napomohly výkony hlavních protagonistů, které se dají označit za famózní. Na jevišti jdou až ´na dřeň´, jsou doslova pohrouženi do svých rolí a velmi, velmi uvěřitelní. Povedená je i scéna a hudba, která k poezii dokonale patří. Bouřlivý život, rozervaná srdce i duše a obrovská vnitřní nejistota prokletých básníků byla hnacím motorem pro jejich tvorbu a hra ´Úplné zatmění´ je rozhodně motorem pro nás, divadelní fajnšmekry´, abychom po zhlédnutí takového kusu, sáhli doma po některé ze sbírek zmiňovaných autorů. Dopisování veršů na skleněnou tabuli v rámci představení k tomu doslova vybízí. Celkově neměl večer hluchá místa a ač se rozhodně nejedná o oddychovku, nabídne hluboký prožitek a donutí k zamyšlení, které vás ještě dlouho nepustí. Jablonecké publikum ocenilo protagonisty dlouhotrvajícím potleskem, ale i ten byl tentokrát tak nějak zádumčivý. Prokletí básníci dostáli svému jménu a opět dosáhli svého.

Když Kamil Střihavka napsal divadelní hru ´Tolik hlav´, čekali jeho fanoušci především zábavu. Jak sám autor říká, o komedii opravdu jde, ovšem konkrétně o komedii hořkou. Hořkou doslova, na jazyku vám zůstane pachuť zvrácené doby komunistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let, v níž se i poslouchání muziky stalo prohřeškem. Přesto všechno i tehdy mladí prožívali své radosti, lásky, přátelství i zrady, snili si své sny a troufnu si říct, že přesně tuhle kombinaci dokázal Kamil Střihavka divákům nadávkovat s citlivou přesností.. K prožitku přispěla i poetická videoprojekce spolu s úryvky největších tehdejších rockových hitů. A jsme u hereckých výkonů, které se dají nazvat jedním slovem - famózní. Jediné, co by se představení dalo vytknout, je přílišná délka první části. Po přestávce má děj mnohem větší spád a je emotivnější. Nečekaný a rázný konec dokonale zmrazí všechny přítomné a zcela odpovídá atmosféře doby.

Večer s názvem ´Hudba mezi hranicemi´ byl ojedinělý nejen mezinárodním složením účinkujících a byl tlumočen z češtiny do polštiny a obráceně. I publikum bylo totiž tentokrát česko - polské. A nutno říct, že to koncertu dodalo neotřelý půvab a šmrnc. Absolutně zaplněné pódium hudebníky a dětmi z českých i polských dětských pěveckých sborů dokázalo, jako pulsující organismus, přenést doslova všechny vibrace mezi přítomné. A byla to jízda. Nádherné melodie dokázaly vzít za srdce diváky bez ohledu na národnost a tak, když se v řadě za mnou pán neudržel a polohlasem vyhrkl - "Ježíši, to je krásný", pokyvovali hlavami všichni, k nimž se jeho slova donesla. Všechny skladby, krom závěrečné ´Evropské Toccaty´ se v Jablonci dočkaly svého prvního uvedení na české scéně a ´Suita v dávném stylu´ z cyklu Krkonošských impresí zde zažila dokonce svoji světovou předpremiéru. Maciej Galeski se ukázal nejenom jako skvělý pianista, ale i moderátor a jeho skladba si vysloužila obrovské ovace. Úspěch sklidil i Krkonošský folklórní soubor Szyszak a večer, nesoucí se ve znamení česko - polské spolupráce, zakončilo publikum krom dlouhotrvajícího potlesku i oceňujícím standing ovation. ( ims)

Luxusní dárek si dnes převzali v Městském divadle v Jablonci místní senioři. U příležitosti jejich mezinárodního dne je čekal hudební program par excelence. V první části odpoledne čekalo k prasknutí napěchované divadlo vystoupení DPS Vrabčáci pod vedením Mgr. Pavla Žura a Vrabčat, za doprovodu Dáši Vajdíkové. Ovace si odnesla i někdejší členka Vrabčáků Ivana Kardosová, která se umístila v padesátce nejlepších zpěváků světa, konající se v Los Angeles a hudební škola Kokos. První půlí se neslo hned několik dojemných momentů. Krom pětice oceněných seniorek, jenž převzali kytice z rukou primátora města Petra Beitla a Pavla Svobody za Liberecký kraj, si získal aplaus malý Vrabčák, který měl zpívat sólo, ovšem na mikrofon nemohl dosáhnout, další moment patřil Pavlu Žurovi, jenž zapěl píseň Mamince a slzy si museli přítomní utírat poté, co Vrabčáci se sbormistrem začali zpívat ´Ta naše písnička česká´. "Bravo," křičel pán vedle mě a tiskl ruku své manželce. "Umí", přidávali se i ti, kteří už v běžném životě musí síly šetřit a atmosféra byla taková, jako bychom byli na rockovém koncertě minimálně skupiny Pink Foyd.

Jablonecké divadlo téměř nestačilo zájmu diváků o nezaměnitelné herectví Simony Stašové, která do našeho města přivezla hru Neila Simona ´Vězeň na Druhé Avenue´. V proslulé americké komedii ji zdatně sekundoval Kamil Halbich a publikum se královsky bavilo. Rádoby komická hra nabízela dva zcela rozdílné pohledy na situace, kdy se vám život nějak vymkne z rukou. Čtrnácté patro, klimatizace je rozbitá, odpadky páchnou, neteče voda, vyhodí vás z práce a ještě vykradou... to aby se z toho jeden zbláznil.

Jedna z nejúspěšnějších situačních komedií všech dob francouzského dramatika Georgese Feydeaua "Brouk v hlavě", zavítala do Městského divadla v Jablonci v nastudování Studia Dva Divadlo Praha a místní kulturní stánek vyprodala do posledního místečka. Nejhranější Feydeauho dílo je proslulé legendární dvojrolí, které se s bravurou ujal Filip Blažek. V jeho podání se zaskvěl především ´téměř dokonalý´ pán domu Emanuel Champsboisy, ale ovace si vysloužil i coby poněkud slaboduchý sluha Bouton. Roli paní Champsboisové ztvárnila Jitka Schneiderová a jeden z nejlepších výkonů večera odvedl Roman Štabrňák v roli bratrance Kamila Champsboisyho, nemocného člověka, jehož trápí neschopnost vyslovovat souhlásky. Byl to právě Roman Štabrňák, který vyvolával obrovské salvy smíchu a nestydím se užít přirovnání, že publikum místy smíchy doslova ´řvalo´.

"Vypněte si vyzvánění telefonů, ale fotit klidně můžete. Jen vás prosím o vypnutí blesku, taťuldu to hrozně oslňuje," zněla první Hurvínkova věta v zaplněném Městském divadle v Jablonci a pak už jsme se ponořili do pohádky. Řeknu vám, i já jsem si připadala jako malé dítě, které prožívalo příběhy dřevěných sympaťáků u televizní obrazovky, gramofonu, rádia, či knihy. Až dnes, poprvé, jsem je zažila na prknech, která znamenají svět. A spolu se mnou i ostatní dospělí se svými dětmi, kteří tentokrát nemuseli své ratolesti nikterak umravňovat, ať dávají pozor. Taťulda s Hurvínkem, Máničkou a chlupatým Žerykem si všechny podmanili už od první minuty.

"Dnes uslyšíte světovou premiéru dvou děl Jana Křtitele Vaňhala, a to přesto, že jedna už byla včera v Praze," usmíval se Pavel Svačinka z Mezinárodní Vaňhalovy společnosti. Celkem, v rámci posledního koncert letošního ročníku festivalu Jablonec - Město plné tónů 2018, zazněla tři díla tohoto znovuobjeveného autora mnoha duchovních děl a na pódiu Městského divadla v Jablonci je představil barokní soubor Musica Florea v čele s Markem Štrynclem. "Vaňhalova hudba je mimo jiné ojedinělá tím, že nepotřebuje dirigenta," uvedl s úsměvem umělecký vedoucí a dirigent souboru Marek Štryncl a svým slovům dostál, když pro tento večer působil v seskupení coby violoncellista.

Dominika Ťuková slaví se svou harfou úspěchy nejen na domácí scéně, ale i za hranicemi. Jako sólistka vystoupila s mnoha známými orchestry, mezi nimiž jsou taková tělesa, jakými je PKF - Prague Philharmonia, Moravská filharmonie Olomouc, či Plzeňská Filharmonie. Pravidelně vystupuje na komorních koncertech spolu s violistkou Kristinou Fialovou a je sóloharfistkou Filharmonie Hradec Králové. S těmito orchestry účinkuje v mnoha koncertních síních po celé Evropě, USA, Japonsku, Ománu i Číně. ( ims)

Do Jablonce přijela Jitka Molavcová se svými šansony a klavírním doprovodem, který skvěle zajistil mladý, nadaný skladatel a klavírista Petr Ožana. Prostory divadla se změnily na komorní poté, co se na jevišti zatáhla opona a účinkující i hosté se sešli vlastně na společném jevišti. A pak to ´začlo´. Sametově zastřený hlas, krásné, plné texty, nádherná hudba a Jitka. Jitka v roli básnířky, zpěvačky, herečky i tanečnice zazpívala o životě. A zazpívala o něm tak, že se mi i přes některé veselé pasáže, leskly oči. Teprve tady jsem poznala tuto neuvěřitelně nadanou ženu jinak, než ji známe z jejího osmačtyřicetiletého působení v divadle Semafor, po boku Jiřího Suchého.