Jednu z divácky nejúspěšnějších oper přivezlo do Jablonce Severočeské divadlo Ústí nad Labem. Útěk ze Serailu, dle libreta Johanna Gottlieba Stephanie a textu divadelní hry Christopha Friedricha Bretznera, s hudbou Wolfganga Amadea Mozarta, se těší divácké popularitě nepřetržitě již od doby svého vzniku, kdy opera vznikla na objednávku císaře Josefa II. pro vídeňský Burgtheater. Od té doby se jí chopila celá řada známých i méně známých operních scén celého světa. A Severočeské divadlo se jí zhostilo znamenitě. Přestože je dílo samozřejmě nastudováno v německém originále, na přitažlivosti mu to ani v nejmenším neubírá a nádherné Mozartovy tóny spolu s virtuositou sólových partů dokázaly jablonecké publikum nadchnout, a to navzdory tomu, že se jich v kulturním stánku sešlo méně, než je při podobných večerech obvyklé.

Do Penzionu pro svobodné pány jsme se podívali sice s mírným zpožděním, přesto však jsme si, v zaplněném Městském divadle Jablonec, hru Seana O´Caseyho, ve známé úpravě Jiřího Krejčíka, náležitě vychutnali. Divadelní aktovku přivezlo do našeho města Divadlo Palace Praha pod režijním vedením Jaromíra Dulavy. Komedie z prostředí penzionu pro pány, kam mají ženy vstup zakázán a přesto se tam nějaká objeví, nabídla krom klasické zápletky, neuvěřitelnou podívanou. Vtipné dialogy byly totiž doplněny o, nestydím se říct, akrobatická vystoupení Patrika Děrgela v roli Johna Jo Mulligana a Lukáše Příkazskyého coby Daniela Halibuta. I ostatní protagonisté se svojí rolí popasovali více než skvěle, ale zmíněná dvojice nabídla vskutku ojedinělý fyzický i herecký výkon. Pohybovou spolupráci si vzal na bedra Marek Zelinka a spolu s talentem Děrgela a Příkazského se mu podařilo vytvořit podívanou, jaká nemá na činoherní scéně obdoby.

Hra stará 130 let a přesto stále aktuální. V době svého vzniku se příběh Henrika Ibsena stal velmi skandálním a přestože jsme dnes obecně o mnoho benevolentnější, dokáže nám Nora (Domeček pro panenky) stále odhalit mnohá tabu a nebojí se nakouknout do nitra charakteru a poukázat na určitá ovlivnění osobami či okolnostmi, o nichž daný jedinec možná nemá ani tušení. Známý norský dramatik Henrik Ibsen skvěle vykreslil manželství Nory a Thorvalda Helmerových, kteří se zprvu zdají být ideálním párem, v němž muž dělá kariéru a žena je mu oddanou manželkou. Paní Helmerová má však jedno tajemství, které s sebou posléze přinese nečekané prozření. Každý z nás má své oblíbené autory a tím mým Henrik Ibsen bezesporu je. Pokud si ovšem mohu dovolit svůj osobní názor, troufnu si tvrdit, že Jan Nebeský mu skutečně rozumí. Jeho režie je skvělá a přesně vystihuje charaktery postav tak, jak je Ibsen popisuje. S jejich egocentrismem, ale i obavami, slabinami i vlastnostmi, které je dělají tak jedinečnými. Rovněž efektní scéna naprosto splňuje svůj účel bez zbytečných složitostí a přesto je plně funkční.

Dva královské nástroje a dva špičkoví interpreti, takový byl koncert význačné harfenistky Jany Bouškové a předního českého houslisty mladé generace Josefa Špačka, který přilákal do Městského divadla v Jablonci rekordní počet milovníků klasické hudby. Repertoár se tentokrát nesl ve znamení převážně francouzských děl. Zazněla Fantasie pro housle a harfu op. 124 Camilla Sain- Saense, či Tzigan pro housle a harfu Maurice Ravela. Josef Špaček přednesl Sonátu pro housle op. 115 D dur Sergeje Prokofjeva a Jana Boušková zprostředkovala publiku přenádhernou Fantazii Vltava Bedřicha Smetany v úpravě Hanuše Trnečky.

Přestože jsem předlohu od Dona Miguela Ruize o moudrosti starých Toltéků četla již asi třikrát a neustále se k ní vracím, Jaroslav Dušek mi staré toltécké umění a vědění podal tak nějak srozumitelněji, konkrétněji a hlavně s humorem. Naše výchovné výkřiky typu Okamžitě se zklidni, Buď normální, či Zmiz, nám divákům nejenže pocuchaly bránice, ale také jsme v tu chvíli pochopili jejich nesmyslnost. Během skvělého Duškova podání měnilo publikum výraz od zádumčivých obličejů k divokým salvám smíchu, kdy jsme si na konkrétních příkladech uvědomovali, jak moc je naše chování naučené a ovlivnitelné. Že máme zažité názory, které vedou ke zbytečnému utrpení a připravují nás o radost. A jak si pomocí těchto dohod sami se sebou dokážeme změnit svůj život směrem k pocitu uspokojení, radosti, lásky a duševní svobody.

Komedie o přínosu chůze naboso s někým, s kým hodláme projít celým životem a ještě s ním skvěle vyjít, pobavila tentokrát v Městském divadle v Jablonci místní učitele. Hra Neila Simona ´Bosé nohy v parku´ nabídla nejen skvělé obsazení, ale především skvělou zábavu. Agentura Harlekýn Praha, která s ní do našeho města přijela, vsadila na Rudolfa Hrušínského, Annu Linhartovou, Veroniku Freimanovou a Radúze Máchu. Jablonečtí učitelé, kteří přijali pozvání Statutárního města Jablonec nad Nisou coby poděkování za svoji práci, a to při příležitosti Dne učitelů, se báječně bavili.

Jeden z klasických amerických muzikálů ´Kiss me, Kate´ si vzalo do parády Východočeské divadlo Pardubice, které s touto oddechovkou, plnou krásných písniček, přijelo do Městského divadla Jablonec a zájem o představení byl veliký. Muzikál pojatý coby ´divadlo v divadle´s variacemi ze Shakespearovského Zkrocení zlé ženy ztvárnili Východočeši více, než skvěle. Především výkony hlavních protagonistů neměly chybu a Petra Janečková v roli svérázné Lilli Vanessy doslova excelovala. Pozadu nezůstal ani její jevištní partner Milan Němec alias Fred Graham a trojici nejlepších uzavírá Jana Ondrušková v roli prostoduché začínající herečky Lois Linnové.

Melodie Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů či Fritze Kriegera zněly Městským divadlem v Jablonci v podání mistrů par excelence, Jana Talicha (housle) a Petra Jiříkovského (klavír). Publikum ve slušně zaplněném kulturním stánku sledovalo koncert se zatajeným dechem. Hudebníci doplnili večer o projekci znázorňující klapky klavíru, vinoucí se jako schody do nebe a přesně tak si návštěvníci připadali. Jako v nebi. Housle, které doslova hladily duši a rozverný klavír, dodávající melodiím energii v dokonalé souhře dokázaly navodit atmosféru hodnou vyhlášených koncertních síní.

Pražský komorní balet představil v Městském divadle v Jablonci nejen umění své, ale i mistrovství známého českého baletního choreografa Pavla Šmoka. Pod názvem Fenomén Šmok měli milovníci tance možnost vychutnat si komponovaný pořad, jenž v první části nabídl špičkové ztvárnění děl Musica slovaca, Po zarostlém chodníčku za tónů Leoše Janáčka, či Holoubka s hudbou Antonína Dvořáka. Neméně zajímavá však byla pasáž s filmovým dokumentem o Pavlu Šmokovi se stejnojmenným názvem ´Fenomén Šmok´. Nejednalo se ovšem o klasický dokument, postihující všechny významné chvíle v životě výjimečného choreografa, jednalo se spíš o jakési přiblížení Šmokova uměleckého myšlení a cítění, přičemž se režisér Ondřej Kepka dokázal přesně trefit do podstaty Šmokovy umělecké inspirace. Časosběrný dokument byl natáčen v letech 2012 až 2017, přičemž v posledním roce byly dotočeny rozhovory s těmi, kdo Mistra dobře znali. V téměř zaplněném divadle nebylo možno nevšimnout si skupiny mladých dívek, které zaplnily první balkón. Jednalo se vesměs o členky tanečního oddělení jablonecké ZUŠ, keré se přišly se zájmem nechat inspirovat těmi nejlepšími, k nimž se tanečníci Pražského komorního baletu bezpochyby řadí.

Inscenace jako taková je založena na přesných faktech, repliky jsou přímočaré bez zbytečné rozvinuté dramatizace, přesto a nebo právě proto, působí celek tak autentičně a dokonale navozuje atmosféru doby, plnou zvučných jmen. Právě životní příběh Karla Čapka, kterého čteme, kterého uznáváme a kterého milujeme, dokázal s maximální věrohodností zprostředkovat charaktery a činy těch, kteří v těžkých dobách dokáží obstát více či méně dobře. Rovněž výkony protagonistů byly excelentní, v čele s hlavním hrdinou Jiřím Hánou v roli Karla Čapka, či jeho osudovou ženou Olgou Scheinpflugovou, kterou dokonale ztvárnila Máša Málková.