Klavírní recitál Ivo Kahánka se vždy těší promyšlené dramaturgii a Kahánkovo mistrovství, entusiasmus a schopnost navázat kontakt s publikem, z něj dělají zážitek par excelence. Letos se z pódia linuly skladby Johanna Sebastiana Bacha, Miloslava Kabeláče,Ludwiga van Beethovena, či Fryderyka Chopina. Publikum se mohlo utleskat, divadlem zněly výkřiky bravo a dokonce ´umí´, což je na koncertech klasické hudby neobvyklé. Ale k té ´Kahánkovině´, tedy koncentrované radosti, která naplní blaženým pocitem mnoho smyslů, to tak nějak patří. Není tedy divu, že zaplněné divadlo vyjádřilo v závěru svoji spokojenost spontánním standing ovation a když ještě klavírní virtuos přidal Bugatti step ve famózním podání, řičeli diváci nadšením.

Vernisáž výstavy obrazů malovaných utečenci v uprchlickém táboře na řeckém ostrově Lesbos ohromila návštěvníky ve foyer Městského divadla Jablonec nad Nisou nejen svoji čistotou, ale i uměleckým provedením, a to navzdory tomu, že jejich autoři jsou amatéři.

Letní souznění na Slunkách, akce, která se nezalekla nedaleké Benátské noci, nabídla návštěvníkům jablonecké přehrady, respektive Slunečních lázní akci par excelence. I přes hrozící déšť se v areálu Slunek sešlo na čtyři sta platících milovníků hudby, další lidé si ovšem vychutnávali hudební produkci na březích vodní nádrže, či na balkonech mšenských paneláků.

V jeskynního muže alias Cavemana se na devadesát minut proměnil Jakub Slach a jeho one man show, v režii Patrika Hartla, donutila diváky Městského divadla v Jablonci k nepřetržitému smíchu. Role, kterou si sám pro sebe napsal a na jevišti představuje Rob Becker, sedla Slachovi, jak se říká, jako p..el na hrnec. Repliky střílel jednu za druhou s naprostým zaujetím a přesvědčením, doplnil neuvěřitelné pohybové kreace a zatímco sám protagonista si co chvíli utíral pot z čela, diváci si nestačili sušit slzy od smíchu. Caveman (název přeložený z originálu zní Obhajoba jeskynního muže) byl poprvé uveden na Brodwayi v roce 1996, rázem se zapsal do divadelních kronik a stal se nejdéle hraným představením jednoho herce v historii Brodwaye. Pražská premiéra této jediunečné one man show se uskutečnila 28. ledna 2005.

Rázná, cílevědomá, s ostrým jazykem a mocná i opuštěná zároveň, taková byla královna kosmetického impéria Helena Rubinstein a přesně tak ji zachytila Dana Syslová ve hře Madame Rubinstein, kterou do jabloneckého divadla Filmová a divadelní agentura ADF Praha.Vedle Syslové se, v režii Petra Svojtky, zaskvěla v roli Elizabeth Arden Milena Steinmasslová a oběma dámám zdatně sekundoval Jiří Hána alias Patrick O´Higgins, neboli ´Irskej´.

S mírným zpožděním a absencí tištěných programů v publiku začal v Městském divadle v Jablonci koncert naší přední harfenistky Kateřiny Englichové (či harfistky, chcete-li, ale mně ta harfenistka sedí k něžné blondýnce s majestátním nástrojem v rukou, tak nějak lépe) a první dámy české violy, Jitky Hosprové (kterou jste ovšem mohli vidět i v taneční soutěži StarDance). Program si bezprostředně po zjištění jeho absence okamžitě vzala na starosti Kateřina Englichová, která představila jednotlivé skladby a nezapomněla si přitom udělat legraci ze sebe i své kolegyně. Obě jsou totiž blondýny a tak je jasné, že se vtipkování na toto téma doslova nabízelo. Krom toho jsme ovšem na prknech jabloneckého kulturního stánku shlédli prvotřídní a zároveň nevšední koncert obou dam.

Že ´Kdokoli může dělat cokoli´ bylo Betty MacDonaldové jasné vždycky. A tak si sedla a napsala román, který si ihned získal svoji popularitu. S humorem sobě vlastním v něm Betty popisuje neradostné období uprostřed hospodářské krize tak, jako by to byla hra, během níž se hráči (běžní lidé) budou od začátku do konce hlavně bavit. Já sama znám humoristické dílo Betty MacDonaldové do puntíku a po jejích knihách sahám opakovaně a hlavně ve chvílích, kdy je mi smutno. A ony vždycky zaberou. O to větší bylo mé očekávání, když jsem se dozvěděla, že do Jablonce míří Divadlo Ungelt, které veze dramatizaci Bettyina románu v režii Petera Gábora. A tak se na prknech místního kulturního stánku sešli Jitka Smutná, Tereza Kostková, Máša Málková, Eva Josefíková, Jiří Hána a Jaromír Nosek a společně rozehráli příběh jedné pospolu držící rodiny s podnikavou sestrou a svéráznou maminkou. To se pak dá zvládnout i starost o dvě děti, absence kvalifikace a hospodářská krize? Nad ní můžete klidně mávnout rukou.

Hra Brada Frasera ´Teď mě zabij´, s níž přijelo do Jablonce Městské divadlo Mladá Boleslav, nese podtitul Strhující příběh pro pět herců a nekonečno emocí a jedná se o podtitul více než výstižný. Pod režijním vedením Petra Mikesky, v překladu Pavla Dominika a dramaturgii Lenky Smrčkové se na pódiu představil famózní Milan Ligač alias postižený syn Joey Surdy, jeho otce Jakea Surdyho ztvárnil Roman Teprt, tetu Twylu Malvína Pachlová, otcovou milenkou Robyn se stala Lucie Matoušková a rodinným přítelem a pomocníkem Rowsym se stal Jan Hofman. Zmíněné pětici protagonistů to spolu na jevišti náramně svědčilo a i přes tíži příběhu byla znát jejich symbióza a velmi příjemný, ničím nepřemotivovaný projev. Samostatnou kapitolou by byl výkon Milana Ligače, který se dostal až na dřeň a byl v roli těžce postiženého teenagera velmi, velmi uvěřitelný. Jeho cit pro postavu a extrémní fyzické i emocionální vypětí by se snad dalo přirovnat pouze k Dustinu Hofmanovi ve filmu Rain man. Tady však šlo o něco jiného, o příběh, který se kdykoli může stát komukoli z nás, na první pohled je tragický, ale uvnitř v sobě skrývá tolik síly a odhodlání, které si mnozí ´ve svých šťastných dnech´ vůbec nedokáží představit.

Úvodem podvečera zazpívali prvňáčci z Písklat, pod vedením a za doprovodu Dagmar Vajdíkové, která vystoupení dětí obohatila i choreograficky. Následně patřilo pódium nejmenším a nejmladším účastníkům, resp. DPS Skřivánek pod vedením Věry Pokorné Jelikož se jedná o prťata z mateřinky, přítomné dámy si pro jistotu vytáhly kapesníčky. A byly potřeba. Malé slečny zvládly i sólo a nejmenší chlapeček zase roli ´šviháka lázeňského´. Trochu překvapivě dorazil ze Semil i DPS Sedmikrásky, sdružující žáky prvních a druhých tříd. A aby překvapení nebylo málo, tak jejich nejmenší zpěvačka překvapila největším hlasem, když si zcela bez trémy se svým sborem střihla sólo. K semilským účastníkům pařil i DPS Čekanky a z Liberec přijel reprezentovat DPS Slunečnice z liberecké ZŠ Švermova pod vedením Radky Samkové. Ocenění si bezpochyby zaslouží všichni účinkující, kteří svým příbuzným a příznivcům připravili krásný zážitek . Pochvalu si zaslouží i moderátorka akce, Lucie Peterková, jenž s úsměvem zvládla i nečekané situace, k nimž řadíme třeba chvilkovou nepřítomnost fotografky.

K obraně naší socialistické vlasti buď připraven, zazněla z pódia první věta. " Vždy připraven," nenechalo se zaskočit komunismem ovlivněné hlediště a Jarmila Vlčková, jež větu pronesla, se neubránila pousmání. Hesly se to ostatně v průběhu tříhodinového představení jen hemžilo, nechyběly budovatelské písně některé dokonce v ruštině a moře, ba přímo oceán dobré zábavy.