Postřižiny v nastudování Městského divadla Mladá Boleslav se staly mimořádným divadelním zážitkem, který diváka vtáhne do děje od první chvíle a už jej nepustí. Ale to se dá právě u tohoto divadla předpokládat. Za mě jsou Mladoboleslavští jedním z nejlepších mimopražských divadel v republice. Jejich pojetí vždy nabídne poctivé herectví i originalitu, a to navzdory tomu, že ctí původní formu.
Inscenace v režii Diany Šoltýsové s velkým citem a respektem oživuje Hrabalův poetický svět a zároveň mu dává osobitou a divadelně svěží podobu. Silným pilířem představení je precizně vypiplaná scéna Agnieszky Páté Oldak, která je využita do posledního detailu. Prostor scény neustále žije, proměňuje se spolu s herci a spoluvytváří dojem vzpomínky, snové, nostalgické, ale i plné života. Výrazný světelný design Magdaleny Hůlové i hudba Wiliama Valeriána citlivě podtrhují atmosféru a dodávají hře rytmus i emoce. Písně přirozeně zapadají do celkové koncepce a posilují pocit radosti, hravosti, i vzpomínání. Strhující herecké výkony Lucie Matouškové v roli Maryšky a Radima Madeji coby Francina výrazně doplňuje Petr Mikeska, ztvárňující Pepina. Celek pak doplňuje celá plejáda charakterů v podání Petra Pochopa, Jarmily Škvrny, Iva Theimera, Milana Ligače, Daniela Mišáka a Nely Chaloupkové. Pohybová spolupráce Svatavy Hanzl Mlíkové vnáší do děje místy až akrobatickou lehkost a dynamiku, a přestože mladoboleslavské nastudování zůstává věrné slavné filmové podobě, nepůsobí jako pouhá ilustrace. Naopak, celé představení má vlastní citlivou duši a vyznívá jako láskyplná divadelní vzpomínka, jenž diváka baví a dojímá zároveň.
Mladoboleslavské Postřižiny jsou bezesporu famózní divadelní podívanou, která opět potvrzuje vysokou úroveň souboru a nabízí publiku zážitek, na který se nezapomíná. (ims)
