Do divadla se zpravidla chodí pro pohodu, někdy pro útěchu a jindy pro smích. A občas pro ten zvláštní pocit, kdy se smějete, ale zároveň se trochu obáváte juknout pod sedadlo, jestli tam neleží kus vašeho vlastního svědomí. A právě to je případ komedie Erica Assouse ´Chlapi radši lžou´, s níž přijela do Městského divadla JT Promotion Plzeň. Pod režijním vedením Antonína Procházky se v příběhu jedné lži, která na sebe nabaluje sérii dalších, představili Saša Rašilov, Patrik Děrgel, Ivan Lupták, Markéta Děrgelová, Lída Rašilovová a Zuzana Vejvodová.
Dvouhodinovka, která vás nejprve obejme, aby vás následně po celý zbytek večera silně dloubala do žeber nabídla silný zážitek. Přišli jsme na komedii a dostali otázku, kolik lží se vejde do jednoho bytu. A kolik do jednoho člověka. Jeviště žilo příběhem, tvářícím se jako lehká konverzačka, ve skutečnosti se však jedná o doutnající sopku, která začíná chrlit lávu a její okolí je stále ještě zalité sluncem. Lži se tváří jako noblesní vtípky a s každou další jsou o kapku vynalézavější a o půl litru zoufalejší. Je to extra zábavné pro nás, kteří sedíme v bezpečné zóně hlediště. Teda alespoň si to myslíme. A tak se smějeme jako diví od začátku do konce, protože hra je prosta hluchých míst. Najednou si však s hrůzou uvědomíme, že to na jevišti jsme i my. Možná v jiných botách, ale taky s chabým alibi. Herecký ansámbl rozehrává svojí partii s bravurou, lehkostí a nasazením, ale zároveň ukazuje křehkost vztahů ve vší nahotě. Dialogy mají tempo, situace jiskru a celé to drží dohromady tenká niť spojující legraci s pravdou. Scéna působí domácky přesto, že je poměrně strohá. Ale možná je to past. Ty základy jsou stejné jako u nás doma, a to nemluvím jen o nábytku. ´Chlapi radši lžou´ jsou chytrou komedií o vztazích a vy se jí prosmějete, ale cestou domů o tom budete sakra přemýšlet. Jelikož v běžném životě podobným momentům obvykle netleskáme. (ims)
