Městské divadlo Jablonec se na jeden večer proměnilo v hudební salón první poloviny 19. století. Sólový recitál Jiřího Mecy, věnovaný historickým kytarám, byl promyšleným návratem ke kořenům romantické kytarové hudby. A návrat to byl vysoce citlivý, sofistikovaný a zároveň hluboce osobní. Dramaturgie večera nabídla pečlivě vystavěné putování napříč Evropou. Od niterné Sehnsucht, op. 13 Josepha Kaspara Metze přes noblesní Les Soirées d´Auteuil Napoleona Costeho až po virtuózní capriccia Luigiho Legnaniho. Zazněl rovněž Fernando Sor se svým Grand sólem op. 14 či Grande sonate No. 1 Václava Tomáše Matějky. Kytarový výlet tedy spojil Vídeň, Paříž i Prahu do krásného hudebního oblouku.
Jiří Meca rozhodně nebyl ´pouhým´ interpretem, byl i báječným průvodcem večerem. Ke každé skladbě přidal řadu zajímavých historických souvislostí, popsal dobové nástroje, okolnosti vzniku děl či osobní příběhy skladatelů. Publikum tak vstupovalo do jednotlivých skladeb připravené, jelikož každá z nich měla rázem svůj kontext, barvu i tvář. A i tento edukativní rozměr večera byl nesmírně milým a lidským zážitkem. Technicky se jednalo o výkon mimořádně kultivovaný. Historické kytary totiž sází na jiný druh citlivosti interpreta. Jejich slabší zvuk je vyvážen jemností barev, interpretačních přesností a citlivostí. A to se v Jablonci povedlo dokonale. Meca dokázal vystavět frázi s velkým citem pro dynamické odstíny, aniž by podlehl přehnanému romantickému patosu. Jeho tón byl měkký, zpěvný, v rychlých pasážích pak až jiskřivě lehký.
Každopádně tento recitál dokázal, že historická kytara není jen muzeálním exponátem, ale živým nástrojem, schopným hlubokého a niterného sdělení. A večer potvrdil, že i v regionálním prostoru mohou vznikat projekty s vysokou uměleckou úrovní a jasnou dramaturgickou vizí. Děkujeme, že jablonecký kulturní stánek dokáže večery tohoto typu svým příznivcům nabídnout. Bravo! (ims)
