Bára Štěpánová vytváří Florence s mimořádným entuziasmem, aniž by sklouzávala k laciné parodii. Její nastudování falešného zpěvu je obdivuhodné a vy se dvě hodiny těšíte, až si všechny ty árie pustíte v klidu v jejich plné kráse. Ale pořád vás to nutí nepřestat se soustředit a jste do toho projevu doslova vtaženi. Ondřej Brousek je na pódiu rovnocenným partnerem. Jeho Cosme Mc Moon není jen slušným a podřízeným společníkem ženy, která o svém zpěvu měla jasné představy. Brouskova hudební brilance i vypravěčská schopnost vnáší představení lehkou ironii a cit pro bod zlomu, kdy se humor mění v dojetí. Souhra obou protagonistů je báječná. Oba mají cit pro rytmus, lehkost, ale i přesnost a chemii, která se nedá naučit, ale která je mezi hereckými partnery nadmíru důležitá.