"Přišli jste na klasiku, ale my vás možná překvapíme. Většina repertoáru totiž klasická není," usmíval se violoncellista Vít Petrásek a společně s Epoque Quartettem a Irvinem Venyšem (klarinet) ´vystřihli´ hudbu, u níž se snad nemůže nudit ani zapřisáhlý rocker. Dvoje housle, viola, violoncello a klarinet doplnilo podupávání, bubnování na nástroje a téměř bezhlasné svištění smyčců. V této nezvyklé úpravě jsme vyslechli skladby Mateusze Smoczynskiego, Jana Kučery, Alana Shulmana, Petra Wajsara, Sylvie Bodorové, Vladimíra Cosmy, Richarda Rodgerse, Olivera Nelsona a Ensemble Mugurela. Krom mistrovského provedení a osobitého pojetí zaujala pětice mladých hudebníků také energií, příjemným vystupováním i kontaktem s publikem, které si dokázali vytvořit během prvních okamžiků.

Excelentní zážitek připravila svým příznivcům Hana Maciuchová hereckým koncertem v rámci hry Noelleho Chateleta Žena Včí mák. Tento monolog ´již dlouho stárnoucí dámy´, která se již dávno nebojí smrti, ale přesto, nebo právě proto najednou začíná opravdu žít, jsme si v Městském divadle v Jablonci ´prožili´ v překladu a režii Jaromíra Janečka. Avizovaný příběh "nemladé ženy" přilákal do divadla především její vrstevnice. Muži a mladší diváci ovšem přišli také a troufnu si říct, že představení okouzlilo všechny. Hana Maciuchová sice již dávno není tím Ančetem z Krkonošských pohádek, přesto si však jakousi pokoru, obrovskou citovost a zároveň civilně niterný projev (lépe to nazvat neumím) doplnila o okouzlující noblesu a šarm, které se dají získat jen věkem. Navíc si po celou dobu dokázala udržet štíhlou postavu a mladistvý výraz. Osmdesátiminutový monolog přednesla tak uvěřitelně a věrohodně, jako by nám vyprávěla svůj vlastní příběh. Ten se týkal především lásky. Lásky nejen k muži, který do jejího života vstoupil tehdy, když se její kamarádky dávno smířily se stereotypem a jakousi šedí života, ale i lásky ke svým dětem, blízkým a lásky, kterou bychom měli cítit především sami k sobě.

A byli tu! Staří dobří (respektive s řadou křížků na krku, ale snad o to lepší) - Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Miloň Čepelka a Václav Kotek, který jako jediný není ještě v důchodovém věku a proto se musí některá z pravidel ´Cimrmanologů´ ještě doučit. Kotek zatím jen nerad přiskakuje k řečnickému pultíku, nerad si bere oblek a ani do řeči zatím moc neskáče. Přesto byl na jevišti titulován coby ´Mistr sportu´. Hra, u níž je stále uveden jako režisér Ladislav Smoljak, s opravdovým deštěm a názvem ´Lijavec´ začala z praktických Svěrákových důvodů besedou o představení a na hru samotnou se dostalo až po přestávce. Samozřejmě, že vtip byl na jevišti přítomen již od začátku. Však to také členové Divadla Járy Cimrmana dostali befelem. Není nutné popisovat, o čem hra byla a jaké že to padaly dotazy. Stejně by se mi to nepodařilo vystihnout přesně a já se ztrapňuju jen nerada, tudiž se omezím na prohlášení, že to bylo skvělé, jako vždycky a možná ještě o chlup lepší. Pánové sršeli energií a až na jednoho nepotřebovali na čtení ani brýle. Mluvené slovo proložili zpěvem, za nějž by se nemuseli stydět ani jablonečtí Vrabčáci a energie a pohoda z nich sršela na všechny strany. Když k závěrečné písni odhodili obleky a zůstali jen v negližé, publikum vypísklo. V bílých spacích kombinézkách a la ´Jégr´ absolvovali i nekonečnou sérii děkovaček, kterou si potleskem a obrovskými ovacemi vynutili diváci.

Ten první se konal před sedmnácti lety, letošní vystoupení bylo tedy v pořadí osmnácté a patřilo k úvodním akcím letního mateřského festivalu Město plné tónů. Pravidelné setkání dětských pěveckých sborů Jablonecka je jakousi přehlídkou toho, co se mladí zpěváčci za daný rok naučili. Krom místních seskupení, jsme letos měli možnost vidět i hosta, jenž do našeho města zavítal z velké dálky, respektive z Ostravska - Orlové a tím byl DPS Sněženka při ZŠ Karla Dvořáčka v Orlové Lutyni. Letos přijely děti z prvních a druhých tříd, přičemž v loňském roce si to sem přišli osahat jejich starší spolužáci. Z místních sborů se prezentovaly DPS Zvoneček a Rolnička ze ZŠ Liberecká a domácí Vrabčáci a Vrabčata, jenž jsou na jevišti Městského divadla v Jablonci jako doma a nacvičují v prostorách ZŠ Mozartova. Posledně jmenovaní ostatně patřili mezi hlavní organizátory akce.

Bůh stvořil lásku, ale nebyl to zrovna jeho ´majstrštik´. Tato věta tvořila gró muzikálové komedie "Ženy na pokraji nervového zhroucení", kterou do narvaného Městského divadla v Jablonci přivezlo pražské Divadlo Na Fidlovačce Úspěšný film o mužích a ženách, jejich vzájemném trápení a okolnostech, které umí vždycky všechno zašmodrchat, ale i rozplést, dal vzniknout formátu mírně odlišnému - muzikálu. Již obsazení, kde hlavní roli hraje Iva Pazderková, dává tušit, že se jedná o počin plný energie, vtipu a jakési ´chytré ztřeštěnosti´. Nutno dodat, že Iva Pazderková se své role chopila více než zdařile a tak, krom brilantního hereckého výkonu uspěla i pohybově a pěvecky. " Pořád se vedou nějaké polemiky, jestli ta Pazderková umí zpívat, když dokonce porotcovala nějakou tu pěveckou soutěž a tady nám jasně ukázala, že jí to jde nadmíru dobře," usmívala se o přestávce Zdena ze Železného Brodu, která se prý díky muzikálu vrátila do období, kdy ještě nebyla vdaná a trápila se pro svoji první lásku.

Jak vzniklo největší drama všech dob ´Romeo a Julie´? To nám ve známém fiktivním příběhu přišli do Městského divadla v Jablonci předvést herci pražského Divadla pod Palmovkou pod režijním vedením Michala Langa. Příběh, popisující vzplanutí Wiliama Shakespeara k mladičké Viole, snažící se dostat mezi herce v mužském přestrojení, přilákal do kulturního stánku slušný počet diváků. Když jich ovšem po přestávce několik zmizelo, troufnu si říct, že to nemohlo být způsobeno hrou samotnou, ale jinými problémy. Zamilovaný Shakespeare totiž původní filmovou verzi předčil několikanásobně. Perfektně vybalancoval hranici mezi skutečnými poznatky o životě tohoto literárního génia, citlivě dokázal ´zapasovat´ úryvky z jeho děl a to vše doplnit fikcí, humorem a především do puntíku vypilovanými dialogy. Na své si tak přišel náročnější divák, i ten, kdo přichází do divadla především za zábavou.

Před narvané divadlo předstoupila Halina s mírným zpožděním, zapříčiněným dopravní situací v Praze, zato však ozdobená šperky made in Jablonec. Hned v úvodu se svěřila, jak blízko k našemu kraji má, jaké byly prázdniny, které tu kdysi trávívala a jak to bylo s její první opravdovou láskou, Honzou Žufníčkem, který měl chalupu na Bedřichově. Rozchod s Žufníčkem ji tehdy shodou okolností přivedl k pochodu Praha- Prčice, při němž se seznámila s manželem. Přestože to mnozí již slyšeli, rozesmála Halina přítomné vzpomínáním na své dívčí jméno. Jmenovala se tehdy Kločuráková, což sami uznáte, že v našich končinách nezní zrovna poeticky. Salvy smíchu budily samozřejmě její příhody, související s kyprou postavou, kterou Pawlowská prostě umí nosit. S humorem sobě vlastním zavzpomínala i na natáčení svého prvního filmu, Banánových rybiček, či kulinářského seriálu S Halinou v kuchyni a při tom všem nepřestávala přítomné zasypávat vtípky a dobrou náladou. Druhá část večera patřila dotazům, během nichž zazněly komentáře událostí z let po smrti manžela a i to naservírovala spisovatelka, scénáristka a moderátorka v jedné osobě s lehkostí a radostí ze života jako takového, přesně v duchu názvu pořadu.

Výborná situační veselohra by se jistě bez problémů dala nazvat bláznivou, ovšem bez podtónu trapnosti, či přehrávání. Všem protagonistům, v čele s Ondrou Vetchým a Vandou Hubnerovou v hlavních rolích, se podařilo udržet tenkou laťku, která odděluje lacinost od dobré zábavy. A dobrá zábava se Divadlu Palace podařila na jedničku. Promyšlené a stupňující se dialogy, kterým se nedalo nesmát a které by naopak nesnesly ani větu navíc, k tomu skvělí herci, funkční a sympaticky působící scéna, udělaly večer nezapomenutelným. Diváci se doslova řehtali a nestačili si otírat slzy od smíchu. Nepřešlo je to ani o přestávce v divadelním baru, kterým zněl veselý a hlasitý smích po celou přestávku.

Nevšední zážitek připravili milovníkům klasické hudby Jan Mráček (housle), Ivan Vokáč (violoncello) a Lukáš Klánský (klavír). Svolení používat název Lobkowicz trio dostal ensemble od Jaroslava Lobkowicze a právě Lobkowiczům věnoval svůj Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr sám Beethoven. Přestože je mladým hudebníkům plus mínus třicet let, připravili publiku zážitek par excelence. Každý z nich patří k uznávaným sólistům a komorním hráčům Jejich souhra, dokonalá interpretace, skvělá technika a intonace jsou při jejich projevu doplněny o očividnou lásku k tónům a radostí ze hry samotné, jenž z nich na pódiu doslova prýští. V Jablonci zaznělo v podání Lobkowicz tria Klavírní trio op. 97 Ludwiga van Beethovena a Klavírní trio H dur č. 1, op.8 Johannese Brahmse a přídavkem, který si diváci dlouhotrvajícím potleskem vynutili, bylo Scherzo Dmitrije Šostakoviče.

Jednu z divácky nejúspěšnějších oper přivezlo do Jablonce Severočeské divadlo Ústí nad Labem. Útěk ze Serailu, dle libreta Johanna Gottlieba Stephanie a textu divadelní hry Christopha Friedricha Bretznera, s hudbou Wolfganga Amadea Mozarta, se těší divácké popularitě nepřetržitě již od doby svého vzniku, kdy opera vznikla na objednávku císaře Josefa II. pro vídeňský Burgtheater. Od té doby se jí chopila celá řada známých i méně známých operních scén celého světa. A Severočeské divadlo se jí zhostilo znamenitě. Přestože je dílo samozřejmě nastudováno v německém originále, na přitažlivosti mu to ani v nejmenším neubírá a nádherné Mozartovy tóny spolu s virtuositou sólových partů dokázaly jablonecké publikum nadchnout, a to navzdory tomu, že se jich v kulturním stánku sešlo méně, než je při podobných večerech obvyklé.