Vztahový propletenec na entou, tak by se dala nazvat veselohra Marca Camolettiho "A do pyžam", s níž do Městského divadla v Jablonci přijeli pražští ochotníci, členové Divadla Bez Debat. Francouzská bulvární fraška s typickými prvky si neklade jiný cíl, než pobavit obecenstvo. Autorův smysl pro vtip je dokonalý, slovní hříčky dotažené do puntíku a navzdory extrémní zamotanosti příběhu neztratí divák nit a královsky se baví, přičemž nechybí ani příjemný happy end. Ochotníci předvedli výkony hodné profesionálů a scéna, jíž vévodily parohy statného jelena, atmosféru přesně dokreslovala. Není tedy divu, že se divadlo otřásalo smíchem a závěrečný potlesk nebral konce.

S využitím původní Hervého myšlenky dvojího života řady postav bez ohledu na pohlaví si v Ypsilonce poradili vskutku nonšalantně. Choreografie Jana Ondera neměla chybu a rovněž taneční i hudební výkony protagonistů si zasloužily poklonu. Šťastnou volbou se ukázalo obsazení. Bezbřehá zábava se u Ypsilonky tak nějak očekává a popisovat ji je téměř nemožné. Tady je bonusem i skvělá hudba a taneční výkony herců. Kdo se však chtěl v postavách zorientovat, měl co dělat. Kdo je kdo už v závěru podstatě nevěděl nikdo, ale všichni se u toho královsky bavili.

Petr Štěpánek, Zlata Adamovská, Lucie Štěpánková a Vilém Udatný rozehráli na prknech Městského divadla v Jablonci milostný příběh. Byl to milostný příběh spletitý, pojednávající o mnoha podobách lásky a přesto plný vtipu a dobré nálady. Přestože je hra Bernarda Sladea ´Vzpomínky zůstanou´ na první dojem zábavná, jde v podstatě o velmi dojemný příběh, který nemá vítěze ani poražené a o kterém můžeme ještě dlouho přemýšlet. Režie Viktora Polesného nabídla sympatický pohled na čtyři odlišné bytosti, s nimiž zatřese láska tak, že si to budou pamatovat do posledního dne... Rovněž obsazení se ukázalo jako velmi šťastné. Skuteční životní partneři Zlata Adamovská a Petr Štěpánek na sebe samozřejmě ´slyší´ i na jevišti a Lucie Štěpánková s Vilémem Udatným za nimi nikterak nezaostávali. Něžné a nostalgické momenty pozvedá jedinečná hudba, na níž se nezapomenutelně podepsala ruka Petra Maláska a která s atmosférou příběhu tvoří dokonalou symbiózu.

Nepřehlédnutelný, charismatický a k tomu jaksi ´multinadaný´, tak takový je náš přední hobojista Vilém Veverka, který je rovněž horolezcem a úspěšným fotografem. V Městském divadle v Jablonci se samozřejmě, jako již tradičně, představil v roli hudebníka. A ne hudebníka ledajakého, ale hudebníka par excellence. "Skutečné mistrovství se pozná podle toho, že se člověk umí pohybovat na hraně tak, aby se stavba nezbortila," vysvětloval Veverka svůj, nejen hudební, náhled na svět.

Trefné dialogy, zaměřující se na vztahy, rázem přerůstají hranice obvyklého klábosení známých a na pranýř se dostávají otázky rasismu, xenofobie, agresivity, vlastního svědomí a přístupu k životu jako takovému. Eskalace názorů a vlastních pravd pětice obyčejných lidí sice přináší mnoho humorných momentů, ale zároveň čím dál více nutí k zamyšlení a uvědomění si vlastních hodnot. Troufám si říct, že ač se zaplněný kulturní stánek hrou Divadla Verze Praha doslova prosmál, závěrem už mnozí zpytovali, jak by se zachovali v dané situaci právě oni. Mistrné dialogy podpořily famózní výkony protagonistů a tak bylo z publika slyšet výkřiky typu ´Chmela je Bůh´, ´Matásek s Rybovou pecka´ a originální vstup Matouše Rumla na scénu mám před očima ještě teď.

Vít Karas režíroval divadelní hudební feérii v dramaturgii Kateřiny Krobové v duchu myšlenky: ´Co ženy dělají, když si myslí, že je nikdo nevidí´a musím řici, že pokud je tomu obecně skutečně tak, pak se nemáme jako ženy zač stydět ;-) Sázkou na jistotu se ukázalo obsazení. Herečky jako by se pro svoji roli narodily a na výsledku to bylo znát. Večer neměl hluchá místa a procvičil bránice návštěvníků, jenž naplnili divadlo až po střechu, opravdu dokonale.

Když Voskovec s Werichem uvedli ´hru se zpěvy´ poprvé, byla sice jiná doba, ale společnost trápily takřka stejné problémy jako dnes. Není tedy divu, že si pohádkový muzikál nejen o hledání štěstí (jak praví divadelní bulletin) vybralo liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Pod režijním vedením Oldřicha Kříže a v hudebním nastudování Dalibora Tuže se jim podařilo vytvořit atmosféru a zábavu, za niž by jim dvojice V + W rozhodně zatleskala.

Posedmnácté bude Jablonec nad Nisou hostit tanečníky z celé ČR. Posedmé se bude udělovat prestižní Cena města tance za výrazný umělecký počin a osobitou výpověď v tanci. Přehlídka 25. - 28. 10. 2019.

Večer s překrásnými melodiemi Karla Svobody, romantickým příběhem a s pohodovou atmosférou připravili návštěvníkům Městského divadla Jablonec nad Nisou členové Ochotnického divadelního spolku J. K. Tyla z Lomnice nad Popelkou. Notoricky známý filmový muzikál pojali velkolepě a návštěvníkům v zaplněném kulturním stánku se až nechtělo věřit, že se nejedná o profesionální umělce. Z pódia deklamoval Karel IV., meče lámala krásná císařovna a pážata zkoumala, jakého jsou pohlaví ;-) Zkrátka a dobře, na prknech jabloneckého divadla to žilo dobou největšího rozmachu naší vlasti v dokonale romantickém muzikálovém koloritu. Jediné, co by se dalo ochotníkům vytknout, je občasné zvukařovo zaváhání, což ale dokázali amatérští herci dotáhnout svým entusiasmem a umem. Lomničtí ochotníci patří k nejlepším spolkům své kategorie v zemi, což v Jablonci potvrdili beze zbytku. Nadšené publikum je ocenilo spontánním standing ovation, což je u ochotnických představení věcí zcela unikátní. Bravo.

Klavírní recitál Ivo Kahánka se vždy těší promyšlené dramaturgii a Kahánkovo mistrovství, entusiasmus a schopnost navázat kontakt s publikem, z něj dělají zážitek par excelence. Letos se z pódia linuly skladby Johanna Sebastiana Bacha, Miloslava Kabeláče,Ludwiga van Beethovena, či Fryderyka Chopina. Publikum se mohlo utleskat, divadlem zněly výkřiky bravo a dokonce ´umí´, což je na koncertech klasické hudby neobvyklé. Ale k té ´Kahánkovině´, tedy koncentrované radosti, která naplní blaženým pocitem mnoho smyslů, to tak nějak patří. Není tedy divu, že zaplněné divadlo vyjádřilo v závěru svoji spokojenost spontánním standing ovation a když ještě klavírní virtuos přidal Bugatti step ve famózním podání, řičeli diváci nadšením.