Pověstný anglický humor, zákulisí nejvyšších pater politiky a pár kostlivců ve skříni. Tak by se dala shrnout komedie ´Co takhle ke zpovědi (Pardon me, Prime Minister)´, kterou si nadělil hlavní hrdina příběhu, Petr Nárožný (v roli premiéra Georga Venablese), ke svým osmdesátinám a kterou do Městského divadla v Jablonci přivezla Agentura Harlekýn Praha, pod režijním vedením a v úpravě Vladimíra Strniska. Nutno říci, že známý herec jako by se pro roli premiéra narodil. Anglický humor je mu vlastní a příběhem proplouval s lehkostí, grácií a neuvěřitelnou energií.

S hlasem od Pána Boha a po čertech skvělým výkonem se tenorista Štefan Margita proslavil po celém světě. Stál a stále stojí na pódiích mnoha významných operních domů, zazpíval si v milánské La Scale, londýnské Covent Garden, i newyorské Metropolitní opeře. Tentokrát se ovšem objevil na pódiu Městského divadla v Jablonci, a to za doprovodu neméně skvělého Moravského klavírního tria, tvořeného houslistou Jiřím Jahodou, klavíristkou Janou Ryšánkovou a violoncellistou Miroslavem Zichou.

Mohli jsme se smát a brečet zároveň, dojímat se i držet palce, odsuzovat i chápat a žádná poloha neměla navrch. Emočně dokonale vyvážená linie britského komediálního hitu Torbena Bettse ´Kočka v oregánu´, kterou do Jablonce přivezlo Divadlo Kalich Praha, v sobě nesla všechny podoby citu, jaké si jen umíme představit. V dokonalém překladu Michala Zahálky a pod režijním vedením Lídy Engelové excelovala Bára Hrzánová s Radkem Holubem, spolu s druhou manželskou dvojicí, Klárou Cibulkovou a Zdeňkem Velenem.Obsazení se ukázalo jako mimořádně šťastné a tak našlapané divadlo doslova hltalo živočišné a emotivní výkony dvojice Hrzánová - Holub, stejně jako pragmatismus, perfekcionalismus a jakési odosobnění dvojice městských intelektuálů, které představovali Cibulková - Velen. O tom, že všechno není takové, jak se na první pohled zdá, a že každý má své trápení i výhry, a že soudit by bylo až příliš jednoduché, se ohromené publikum přesvědčilo po zhruba dvouhodinovce smíchu a veselí." Jsem úplně v transu. Hrzánové jsem věřil každé slovo. Jako by představovala samu sebe. Holub je takový rozsvěcovač atmosféry a i Cibulková s Velenem mě dostali. Ještě nikdy jsem to neřekl, ale na Kočku v oregánu půjdu ještě jednou. Minimálně jednou," prozradil Ivan, který do Městského divadla v Jablonci zavítal ze sousedního Liberce.

"Neustoupím. Nikdy." proklamoval Igor Chmela alias Hubert ve hře Yasminy Rezy Tři verze života. "Uberte Huberte" reagovala na jeho slova Linda Rybová, coby manželka Hubertova podřízeného. Jak může dopadnout takové setkání dvou manželských párů, z nichž každý má, logicky, svá specifika a přitom by každý ze čtveřice rád ostatním vnutil svoji pravdu a vidění světa. Že to ovšem nemá tak jednoduché a že každá akce vyvolá svoji reakci, a navíc stačí málo a vše může být jinak, nás v Městském divadle v Jablonci přesvědčili ještě David Prachař a Jana Janěková ml. Herci, pod hlavičkou Divadla Verze Praha představili hru známé francouzské dramatičky a spisovatelky, pod režijním vedením Tomase Zielinski, naprosto vyprodanému kulturnímu stánku.Trojí pohled na jeden společný večírek, precizní dialogy, bravurní výkony a svěžest celé hry byly neuvěřitelné a nedí divu, že se publikum večerem doslova prosmálo, a to přesto, že je koncept díla postaven na důležitých a častých problémech života nás všech.

Sotva hvězda naší popové scény vkročila na jeviště, tak přestože už jí ´dávno není sedmnáct´ tak stále ´Jede dál´ a ví, že ´S láskou má svět naději´. Všechny tyto a ještě i mnohé další pecky zněly z pódia v Městském divadle v Jablonci za sebou v rychlém tempu, tak rychlém, že než stačilo publikum dotleskat, už se na ně řinula další známá hitovka, a tak to šlo po celou dobu stominutového koncertu. Zpěvačka řádila skutečně jako mladice, jeviště jí bylo plné a hudba měla pořádné grády. Však také dostala zcela natřískané divadlo velmi rychle do varu a kdo se nepohupoval do rytmu, ten tleskal, nebo dokonce zpíval. Petřin hlas, bez jediného zaváhání trylkoval do neuvěřitelných výšin s intonací přesnou jako laser prvotřídního chirurga. Petra Janů s kapelou Amsterdam oblékla známé písně do nových hávů a nutno říct, že jim to v nových aranžích náramně sluší. Nabízí se otázka, zda Petra omládla díky ´omlazení kapely´, nebo omladila kapelu, protože ona zkrátka nestárne. Ať je to tak, nebo tak, podala zpěvačka excelentní pěvecký i fyzický výkon a atmosféra koncertu byla doslova bombastická. Energií napumpované divadlo ocenilo i tři zbrusu nové písničky z nejčerstvějšího Petřina CD Blázni.

Komorní soubor Arti Allegre, složený z vynikajících sólových i komorních hráčů České republiky, v čele s uměleckým vedoucím a houslistou v jedné osobě Ondřejem Lébrem, přijel do Městského divadla v Jablonci s úchvatným programem. První půle patřila Wolfgangu Amadeu Mozartovi, Arcangelu Correlimu a Johanu Sebastianu Bachovi a po přestávce rozeznělo kulturní stánek Concerto grosso Georga Fridricha Handela a neobyčejná Meditace na staročeský chorál ´Svatý Václave´, kterou zkomponoval Josef Suk s důrazem na své vlastenectví a i proto je zde výrazný akcent na pasáž ´Nedej padnouti nám´. "Je to jedním z důvodů, proč jsme nastudovali právě tuto skladbu. Česká republika slaví stoleté výročí a Sukova Meditace je jeho důstojnou oslavou," uvedl Ondřej Lébr.

Mladí pěvci české operní scény Městské divadlo v Jablonci sice nezaplnily, kdo přišel, však rozhodně nelitoval. Výkony trojice vybraných účastníků Burzy mladých zpěváků 2018 vzaly přítomné za srdce a je nad slunce jasné, že Robin Červínek (baryton), Marie Smidtová (soprán) a Elmaz Kadyieva (mezzosoprán) mají před sebou zářivou budoucnost. Večer již tradičně moderuje PhDr. Radka Hrdinová, která bez nadsázky patří k těm, které by si měl někdy poslechnout každý milovník hudby, student, i ten, komu je zatím svět klasických melodií na hony vzdálený. Tak srozumitelný a zároveň zajímavý popis jednotlivých árií, jejich kontext v opeře a výstižné informace o jejich autorovi neumí podat jen tak někdo.Ve zhruba stominutovém programu zazněly árie z pera Bedřicha Smetany, Petra Iljiče Čajkovského, Richarda Wagnera, Georga Bizeta, Julia Masseneta, Giacoma Pucciniho a tradičně i Wolfganga Amadea Mozarta. Sólisty skvěle doprovodil na klavír pedagog Pražské konzervatoře Augustin Kužela a v hledišti vše bedlivým uchem sledovala Doc. Libuše Márová, jenž působí na pražské HAMU.

Třepotání dlaní na zdvižených pažích, k tomu ohlušující potlesk a krásná atmosféra. Takové byly hlavní atributy kouzelného sobotního podvečera v Městském divadle v Jablonci. Již pošestnácté se zde totiž sešli umělci z mnoha oblastí. Zpěváci, herci, tanečníci, muzikanti, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav. Projekt s názvem ´Společně nejen na jevišti´ totiž spojuje především lidi s velkým srdcem a chutí do života. A je úplně jedno, zda mají handicap, nebo ne. Radost, životní elán a umění je pro ně tolik přínosným kořením života, že je žene kupředu jako dráha. A všichni protagonisté nám to naše žití okořenili tak, že by si bez výjimky zasloužili Michelinskou hvězdu.

"Hudební svět animovaného filmu mě vždy lákal a jsem rád, že mě dovedl až k vám, k divákům, fanouškům a všem těm, kteří tuto hudbu milují stejně jako já. A můžete mi věřit, že je mi jedno, jak výdělečný tento projekt bude. Takový jsem já a takový byl můj sen. Jsem rád, že se mi sny plní, " uvedl s úsměvem hlavní aktér večera a za svůj přirozený a velmi upřímný projev sklidil od přítomných obrovský potlesk. Ještě větší aplaus však, logicky, následoval po každé písni a bez povšimnutí nezůstala ani první řada hlediště, složená ze členek Davidova fanklubu. Ta se při potlesku dokonce opakovaně zvedala ze sedadel a dokonce pomáhala svému oblíbenci se sbory. Nutno říct, že i po hlasové stránce má Deyl ve svých fanynkách kvalitní zastání. Kouzelné melodie každopádně přinesly tolik očekávané emoce, pohlazení po duši a až hojivý pocit krásně prožitého večera. A nic na tom nemění ani Davidovo počáteční rozladění, naopak si troufnu říct, že lidským ventilováním svých trablů, si získal srdce i těch, kteří přišli do divadla původně pouze jako doprovod a jsem přesvědčená, že pro peníze za lístek si ten večer nepřišla ani noha. Všechny totiž stály frontu na podpis a fotku s ´novodobým ženským idolem´.

Hudební část večera odstartovaly úryvky z děl Antonína Dvořáka a následovala živelná, energická a dechberoucí hudba Mariána Vargy. "Pokud se vám to bude zdát divočejší, tak se nelekejte, tak to má být," usmíval se Vilém Veverka a měl pravdu Ještě nikdy jsem na koncertě klasické hudby neměla takové nutkání pohupovat se do rytmu, jako teď. Sám hobojista by si, krom precizního ovládání svého nástroje, zasloužil i medaili za choreografii. Však také zaplněné divadlo burácelo nadšením. Druhá půle večera patřila Leoši Janáčkovi a Pavlu Haasovi. A diváci byli opět u vytržení. Když se ani po mnoha minutách standing ovation nechtěli návštěvníci vzdát potlesku, souhlasil Veverka s přídavkem. A ne s přídavkem ledajakým. Na scénu přišel opět ohromující Varga, resp. jeho hudba, přednesená souborem Barocco Sempre Giovane a Vilémem Veverkou v dokonalé souhře, v neuvěřitelném tempu, luxusním provedení a nakažlivou energií. "Jeden slavný horolezec řekl, že kdo chce být mistrem, musí se umět pohybovat na hraně," uzavřel ještě noblesní večer Veverka a nám nezbývá, než dodat, že na hraně balancovali hudebníci více, než skvěle, a to navzdory tomu, že byla tentokrát sakramentsky vysoko. Bravo.