Moc se mi na to představení jít nechce, nesměle jsem prohlásila při nákupu lístků v Městském divadle Jablonec. Dvořákovu hudbu sice miluji, ale tanci moc nerozumím. " Jen běžte," pobízela mě paní v pokladně a dodala, že to bude velkolepý večer. A tak jsem šla.  A od té doby nepřestávám být paní pokladní za popostrčení vděčná.  Oproti očekávání sice zelo orchestřiště prázdnotou, ale hudební nastudování pod taktovkou Davida Švece bylo dokonalé i z nahrávky, Sama jsem byla zvědavá, jak Balet Jihočeského divadla spolu s dětským baletem zvládnou překrásnou poetickou báseň, jdoucí ke kořenům naší slovanské společnosti a jejich tradic. 

A byl to zážitek, na který v životě nezapomenu. Dokonalá choreografie Martina Šintáka s režijní spoluprací Tomáše Ondřeje Pilaře vytvořily absolutní baletní lahůdku. Své zcela jistě udělaly kostýmy Dany Haklové, scéna Tomáše Ondřeje Pilaře i světelný design, pod níž je posledně jmenovaný, spolu s Petrem Baštýřem, rovněž podepsán. Zhruba stominutové představení řídila Michaela Freudenschussová a publikum od začátku do konce ani nedutalo.  Slovanské tance nabídly hluboký vhled, dokonalé procítění i zhmotněný dech. Jihočeské divadlo vsadilo na projevy křehkosti i vášně, radosti i melancholie, hravosti i hlubokého žalu, a to vše dokáže vysvětlit s neuvěřitelnou ladností těl tanečníků i takovému laikovi jako jsem já.  Každý pohled, pidipohyb i gesto mají svou symboliku a přesně vystihují Dvořákovy hudební nuance. Když se v náručí tanečníků objevily obří květy vlčích máků a chrp, zdálo se, že tento scénický tah již nemůže nic překonat. Nakonec se ale výjimečně silným momentem ukázal kůň. Kůň jako symbol spojení člověka s přírodou, symbol síly i svobody. A právě dokonalé ztvárnění koně a způsob jeho vedení křížem krážem pódiem se stalo nejoriginálnějším momentem večera. Tento obraz se vpisuje do paměti se stejnou intenzitou jako hudba a tanec a jedná se rozhodně o jeden z emocionálních vrcholů celého nastudování. 

Jak jsem již uvedla, nepatřím ke znalcům, ale mezinárodní soubor baletu Jihočeského divadla vdechuje Dvořákově klasice opravdovost překračující hranice s lehkostí a otevřeným srdcem tak, že se ten zážitek dostane divákovi hluboko pod kůži.  Slovanské tance si svým provedením vysloužily bouřlivé ovace a díky tanečníkům má balet v mé osobě zase o fanouška víc.

Tančili:  Sophie Debou, Paolo Terranova, Barbora Šímová, Zdeněk Mládek, Mai Iwamoto, Shino Kubešová, Hinako Tomono, Jana Pelcová, Bára Müllerová, Jonathan Riveros Suarez, Valerio Testoni, Chikara Araki, Giovanne Frota, Barbora Coufalová, Petronela Bogdan,  Lukáš Slepička, Teodor Michael Krch, Barbora Beranová a další. Bravo a hluboká poklona. ( ims)

Foto: Martin Kubišta