Premiéru skladky Bohuslava Lédla s názvem Te - Le - Mann představilo v Městském divadle v Jablonci dechové kvinteto Musica per Cinque. Přestože hudebníci zvládli její prezentaci na jedničku, závěrečný hudební trylek se nesl z hlediště. Konkrétně z mobilního telefonu, který si neopatrný divák zapomněl vypnout. "Ale docela to ladilo," smál se pán v první řadě. Smích ho ovšem přešel v momentě, kdy přístroj zazvonil podruhé.

Sarkastickou černou komedii o tom, jak si muži představují relax, jak vnímají své partnerky a který úhel pohledu je ten nejlepší, představilo v Jablonci Studio Dva Divadlo Praha. Bylo plné zvučných jmen. Hlavní roli ztvárnil již zmíněný Bob Klepl, parťáky mu byli Roman Štabrňák, Václav Jílek a Petr Bláha. Jejich vzájemná symbióza, schopnost improvizace a skvěle napsaný text ještě vše podtrhl a působil dojmem, že se díváme na čtveřici mužů klíčovou dírkou. Tak byly situace věrohodné.

Hrou o lásce, setrvačnosti a na druhé straně vášni a věrnosti, se diváci doslova prosmáli. Vtipně promyšlené, i když často předvídatelné, dialogy byly doprovázeny mistrovstvím protagonistů. Mezi těmi excelovala již zmíněná Taťjana Medvecká, coby matka dcery před svatbou, ale i Jan Vlasák, v roli jejího partnera. Za zmínku stojí skvělý a milý projev Mariky Procházkové, která stahovala hru od hranic sarkasmu k přívětivě znějícímu příběhu.

Moliérova hra je známým příběhem a hořkou komedií o člověku bez zábran, nerespektujícího pravidla a nemajícího svědomí. V této podobě se jí dostalo ještě jakési uvěřitelnosti a novodobosti, v níž však platí stále stejné normy. Fenomenální herecké výkony dodaly příběhu na hloubce, a to především díky dvěma hlavním protagonistům - Ondřeji Veselému coby Donu Juanovi a jeho sluhovi Sganarelovi, v podání Radka Valenty, který byl za tuto roli v loňském roce nominovám na cenu Thálie.

Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, obor textilní tvorba, pedagog a především výtvarník se od ukončení studia věnuje užité grafice, tvorbě soch, ale i právě vystavovaným tapiseriím a obrazům. Realizace jeho návrhů ve veřejném prostoru byly s uznáním přijaty v havajském Honolulu, či na Středním Východě, u nás úspěšně vystavoval například na zámku v Českém Krumlově.

Divadelní hra Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství vznikla podle posledního dílu norské trilogie Axela Hellstenia o chovanci psychiatrické kliniky Ellingovi. Jak se zapojí do běžného života v sociálním bytě, jenž sdílí s druhým „pacientem“ Kjellem Bjarnem? Jaké jsou nástrahy běžného života a kde jsou mantinely každého z nás s humorem popisuje zpracování hry, které do Městského divadla v Jablonci přivezlo Divadlo Palace Praha v překladu Jaroslavy Vrbové a pod režijním vedením Jakuba Nvoty.

"Víte, já sice učím chemii, takže se ode mě moc velká znalost divadelních her neočekává, ale dneska jsem nadšená. Zajímavá zápletka, jedna žena téměř stoletá, dva padesátníci a vztahy, které řešíme všichni celý život. Tomuto dílu bylo lehké podlehnout a myslím si, že o některých replikách budu přemýšlet ještě dlouho," prozradila nám Olina, která byla v divadle po více, než dvou letech a kterou představení nabudilo natolik, že si na příští sezónu zajistí do Městského divadla v Jablonci abonentku.

Erbenovy verše známe všichni, ale představení Klicperova divadla mu přidalo pohybový, hudební a dramatický rozměr, který ještě zdůraznil hloubku, syrovost ale jasnou nadčasovost klasických veršů.

…

Kromě krásných písní, které byly samozřejmě hlavní náplní večera, jsme se dozvěděli spoustu příhod ze začátků Horáčkovy strmé kariéry. "Víte, stěžejní je potkat ve správné době toho správného člověka. A to se mi, bohudík, podařilo. Jsem za třicetiletou spolupráci s Petrem Hapkou nesmírně vděčný," pokorně uvedl textař, básník, spisovatel a všestranně nadaný člověk, Michal Horáček.