Malá velká žena s hlasem od pánaboha, srdcem na dlani a odzbrojující upřímností. Taková je šansoniérka Zlatka Bartošková, která kdysi svoji hudební kariéru na Jablonecku začínala a kterou zpět do Jablonce přivedl zesnulý ředitel našeho kulturního stánku, Pavel Žur. Právě na něho zpěvačka hned v úvodu večera zavzpomínala. Podala si ruku s mnoha známými v publiku a srdečně poděkovala Lucii Peterkové, současné ředitelce Městského divadla Jablonec nad Nisou za neutuchající spolupráci.
Zlatka Bartošková má srdce dokořán a zřejmě právě proto má i srdečné publikum. Atmosféra jejich koncertů je zcela specifická, lidé se znají, vítají se jako by se potkávali od nepaměti a jedná se o publikum, které umí nasát emoce všemi doušky.
Zlatku Bartoškovou jako obvykle na klavír doprovázel skladatel, textař, klavírista i zpěvák Petr Ožana a houslistka Zuzana Grosmanová. A byla to jízda. Zlatka byla emotivní, osobitá, živočišná i charismatická. A když vplula na jeviště, rázem jsme se ocitli v ´zakouřeném šantánu´ se sklenkami červeného a do nebe sahající pohodou. Zlatka se nebojí přiznat chybu, ´sprdnout´ klavíristu za rychlé tempo či publikum za slabý potlesk (ačkoli ten vážně slabý nebyl) a zároveň u toho být tím nejlepším zosobněním sebe sama. Jediným minusem jejich vystoupení je fakt, že si u toho nemohu zpívat tak jak jsem zvyklá doma při poslechu jejich CD. Teda, šansoniérka publikum ke zpěvu vyzývá, ale mám sebereflexi a úctu k ostatnímu publiku a tak se omezuji na pouhé broukání. A musím dodat, že si nás takto pobrukovalo poměrně hodně.
Zlatka Bartošková, šansoniérka s vlastním repertoárem, si nás i tentokrát zcela podmanila a jelikož se zmínila, že ji v zimě čeká oslava kulatých narozenin, je nám jasné, že se i příště máme na co těšit. Úžasné to bylo. (ims)
Projekt se konal za finanční podpory Státního fondu kultury ČR.
