Opravdového ´majstrštyku´, vyplývajícího z obnovené spolupráce úspěšného festivalu Lípa Musica a Městského divadla Jablonec nad Nisou, jsme se v jabloneckém kulturním stánku dočkali v sobotu 13. září. Pozvánku na zdejší prkna totiž přijal kanadský zpěvák s indiánskými kořeny a jediný nositel dvou prestižních cen Polaris Music Prize, Jeremy Dutcher.
Jak v úvodu za Lípu Musicu prozradil Martin Prokeš, jedná se o skutečně výjimečný zážitek, který celý festival otevřel světu. Jeho slova podpořil hudební publicista Jiří Moravčík, který doplnil, že Jeremy Dutcher se jazyk svého kmene naučil až v dospělosti, jelikož jeho vlastní matka ho jej, z obav o persekuce, naučit odmítla. Tehdy se v Kanadě objevily tzv, ´nápravné internáty´, které měly za úkol ´vymazat z Indiánů´ jejich kulturu, zvyky i tradice. Jeremy Dutcher je nejenom prvotřídním zpěvákem s klasickým operním vzděláním, ale i skladatelem, klavíristou, etnomuzikologem, queer aktivistou a hlavně členem kmene Wolastoqiyik z Nového Brunswicku. Jeho album vypráví o jeho rodné řeči, jeho kmeni, útrapách i víře, o neobyčejné nezdolnosti a jeho poselství je aktem hrdosti v tom nejsilnějším možném hudebním zážitku.
Již v okamžiku, kdy Jeremy Dutcher v glamrockovém kostýmu a s artovým účesem doslova vlétl na pódium a vyslal do ohromeného divadla své neobyčejné tenorové vibráto, publiku okamžitě učaroval. V doprovodu své kapely dokázal tento kanadský Indián spojit jeviště s hledištěm v jeden kompaktní celek, který dýchal hudbu a poselství zároveň. V jeho hlase byla tak živelná naléhavost, láska, tesknota i romantika, až to bralo dech. Sama špatně vidím, a tak světelné efekty a videoprojekce (přestože byly rovněž ´vypiplané´) šly trochu mimo mě. Ale i se zavřenýma očima jsem si připadala jako na nějaké báječné řízené, a především očistné meditaci. Ačkoli večer proběhl v angličtině (mimo písní v Jeremyho rodném jazyce), všichni jsme rozuměli všemu a ovacemi mohli zbořit divadlo. Když se na pódiu navíc objevil liberecký Severáček, jenž si s hlavní hvězdou večera střihl pár songů, otřáslo se divadlo jistojistě i v základech. Nelze popsat slovy, jak silný zážitek to byl, jisté ovšem je, že jsme po skončení koncertu dlouho stáli s hořícími tvářemi, ruce nás pálily od potlesku a srdce hořela. A ve foyer jsme vykoupili všechna Jeremyho CD během vteřinky a s dychtivostí si vystáli frontu na autogram. Jeremy Dutcher nás ohromil, učaroval nám a jsem si jistá, že v mnoha domácnostech zní jeho hudba již v podstatě nonstop, Bravo a Hahou.
A ještě něco, v úvodu večera promluvil jak primátor Jablonce, Miloš Vele, tak jeho náměstkyně, Jana Hamplová, kteří přivítali v publiku hosty místní i zahraniční a především se shodli, že spolupráce Města a Městského divadla vzkvétá a kolektivu zaměstnanců v čele s ředitelkou, Lucií Peterkovou, patří obrovské díky, že dokáží projekty takovéhoto rozsahu zrealizovat a přivézt je právě k nám. A pod to se z celého srdce podepisujeme všichni. (ims)
Foto: Martin Kubišta, Lípa Musica
