Při příležitosti Dne učitelů připravuje jablonecký magistrát každoročně kulturní poděkování všem pedagogickým pracovníkům. Nejinak tomu bylo i letos, kdy si kantoři mohli v Městském divadle Jablonec nad Nisou vychutnat veleúspěšnou komedii francouzské scénáristky Carole Greepové ´Úhlavní přátelé´, kterou přivezlo na místní prkna Komorní Divadlo Kalich.

Každopádně patří hra Pierra Palmade v režii Jakuba Nohy, kterou do Městského divadla Jablonec nad Nisou přivezlo Komorní Divadlo Kalich, k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době viděla a záměrně se vyhýbám obsáhlejšímu popisu. Zhruba devadesátiminutové představení byste si neměli nechat ujít. Obě herečky si právem vysloužily spontánní standing ovation zaplněného kulturního stánku, který poprvé po dvouleté pauze zdobilo několik stovek spokojených úsměvů. Jako by smysl hry přesně korespondoval s odložením roušek. Bravo. (ims)

Režisér Milan Schejbal vsadil nejenom na prvotřídní herecké výkony, ale i dokonalou scénu Adama Pitry a povedenou hudbu Ondřeje Brouska, a velmi věrohodně tak dokázal nastolit atmosféru malé rybářské vesničky na jihu Itálie, kde to ševelí neustále. A kdyby jenom ševelilo, tam se klevetí, křičí, řve, ale i raduje a miluje takřka bez přestání. Pokud se chcete na moment ocitnout ve světě vyjadřovaných emocí, nepotlačovaných pocitů a extrovertních povah, je pro vás Poprask na laguně tou pravou zábavou.

S velmi povedeným představením Divadla Ungelt přijela do jabloneckého kulturního stánku trojice protagonistů Jan Holík, Martin Písařík a Petr Stach. Zaplněnému hledišti nabídli komediální oslavu přátelství, přírody a života, jak zní originální popisek ke hře Petera Qultera. Já osobně jsem v příběhu, jenž vznikal pod režijním vedením Pavla Ondrucha, viděla spíš příběhy jednotlivých povah, které se právě díky přátelství propojují a zdánlivé přednosti i slabiny každého z nich se stávají ´normálními´ právě díky vazbám, které skutečné přátelství nabízí. Diváci si mohou vybrat osobu, v níž se najdou, ale domnívám se, že právě ten kolektiv, spolupráce, nadhled a pochopení jsou na celém příběhu to nejkrásnější. Rovněž výkony všech tří aktérů byly více než dokonalé, velmi uvěřitelné až civilní, čímž dokázaly navodit atmosféru, jenž ve svých kamarádských partičkách všichni známe.

Jablonecký klavírní koncert Jana Čmejly měl dvě části, přičemž první patřila hudbě J. P. Rameau a Ludwiga Van Beethovena a po přestávce přišli na řadu Frederick Chopin, G. Ligeti a Sergej Prokofjev. Nutno dodat, že projev devatenáctiletého mladíka s moderním účesem je neskutečně vyzrálý, emotivní a celým tělem prožitý. Speciálně něžné a romantické pasáže jsou doslova excelentní a není divu, že se publikum mohlo utleskat a jak jsem již zmínila, vestoje si vynutilo i dva přídavky. (ims)

Hereckým koncertem se dá nazvat hra pro jednu herečku Můj báječný rozvod, v níž doslova exceluje krásná a úžasná Eliška Balzerová. Ta se v laskavé komedii, věnované všem, kteří ne vlastní vinou zůstanou ve zralém věku sami, objevila hned v osmnácti rolích. Dokonale propracovaná gesta, která jakoby mimoděk a bez přehrávání dokázala evokovat situace, v nichž se obvykle využívá poměrně obsáhlých proklamací. Neuvěřitelně empatický, milý, uvěřitelný a zároveň energický a oduševnělý projev, si získal obdiv nejen přítomných dam. " Hodně jsem o téhle hře slyšela, zbožňuje ji moje kamarádka, která ji viděla již třikrát. Přestože žije v Brně, je tu dnes se mnou," usmívala se Iveta z Nové Vsi a dodala: "Na internetu jsem si pročítala recenze a mimo řady pochvalných tam bylo napsáno, že téma ocení leda rozvedené padesátnice. Já jsem šťastně vdaná a ještě mi není čtyřicet. A jsem nadšená, Eliška Balzerová mě zkrátka úplně uchvátila."

Tvůrci divadelní hry vsadili na velkou nálož písní, jenž příběhu dokonale sedí. Pod hudební spoluprací jsou podepsáni Miroslav Kořínek a Dominik Renč. Rodiče, očekávající snadnější cestu k informovanosti svých ratolestí o této významné události, přivedli do jabloneckého divadla své děti a dobře udělali. Jsem si jístá, že takto humorně podaných dat se jim jen tak jinde nedostane. Ovšem s radostí kvituji, že snad ještě více se bavili ti, jež onu tragédii spolu se všemi souvislostmi, znají dopodrobna.

Zdravotní sestra Jiřinka přítomné seznámila s ´Nemocnicí na pokraji zkázy´, a to samozřejmě za pomoci svých kolegyň, ale i veleznámých písniček a všudypřítomných vtípků. Přestože já sama nejsem úplně fanynkou podobné zábavy, nemohu skupině upřít neuvěřitelné pohybové nasazení, špičkové kostýmy a styling celkově, stejně jako dokonalou scénu. Jediné, co bych z jejich projevu dopilovala, jsou texty písní, aby se jim pusy neotvíraly jen tak nazdařbůh. Na druhou stranu je mi jasné, že o techniku playbacku tu jde až v poslední řadě. Naopak scénka ´Haliny Pavlovské´ byla doslova skvostem a nemohu upřít, že bych ji ráda viděla znovu. Každopádně se zaplněné divadlo bavilo od začátku do konce, spontánní ´řehot´ nebral konce a bylo vidět, že v publiku jsou ti, kteří dokáží travesti ocenit. Z mého pohledu se nemohu ubránit dojmu, že spojení (i když výborné) travesti show a divadla není příliš šťastné. Krásnému secesnímu stánku tahle zábava příliš nesedí a Techtle Mechtle nemají tolik prostoru, na který jsou na jiných místech zvyklí a kde mohou k divákovi být ještě blíž. Že jde ovšem o můj subjektivní pocit, potvrdilo publikum v závěru, kdy povstalo a tečkou večera se stal standing ovation.

Vyprodané divadlo sledovalo stopětatřiceti minutovou ´komedii´ velmi pozorně. A slovo komedie záměrně uvádím v apostrofech. Jedná se totiž o extrémně silné a emočně náročné dílo, nenechající diváka vydechnout ani na chvíli. Děj, proplétaný střípky z doby ´opony´ chápali především pamětníci té doby. Prvotřídní výkon Marka Daniela však nabídl zážitek všem. Kdybych měla vyzdvihnout největší klad Lovu na losa, byl by to právě výkon Marka Daniela. Jako mínus vidím (přestože jsem si jistá, že to byl režisérský záměr) extrémně časté používání jednoho vulgárního slova, bez kterého hra mohla být o čtvrt hodiny kratší. (ims)

Zdeněk Svěrák a spol. přivezli do jabloneckého kulturního stánku příběhy jednoho z největších Čechů, Járy Cimrmana, pobývajícího v sousedním Liptákově. Kdo by jeho moudra neznal. Já, coby skalní fanoušek, mám pocit, že o tomto géniovi všichni všechno víte a tak přináším pouze pár postřehů z tohoto dokonalého večera. V úvodu bylo, do posledního místečka zaplněné divadlo, upozorněno, že na vynálezech mobilního telefonu a digitálního fotoaparátu Cimrman teprve pracoval a tak, rámci autentičnosti a navracení se do jeho doby, nebudeme jeho budoucí ´majstrštiky´po dobu produkce používat. Hru původně režíroval Ladislav Smoljak a výprava a kostýmy jsou dílem Jaroslava Weigela.