Ivo Kahánek je znám svým uměním, doslova vtáhnout diváky do své hudby a jeho přednes je velmi citový a neopakovatelný. I tentokrát jeho hbité prsty klouzaly po bílých klapkách klavíru s radostí a povznášející lehkostí a tak není divu, že si vysloužil obrovské ovace, neutuchající potlesk a standing ovation. A ač si diváci doslova vynutili hned tři přídavky, stále se nehodlali s večerem plným nádherné hudby rozloučit a nechtěli mistra klavíru pustit z jeviště.

Pod vedením šéfdirigenta DJKT v Plzni Norberta Baxy, sólistky ND v Praze Heleny Kroupové a dirigenta a klavíristy Petera Valentoviče předvedli všichni protagonisté špičkové výkony a nutno dodat, že se zahraniční pěvci velmi slušně popasovali i s češtinou. Letos jsme, stejně jako v minulých letech, věnovali projektu veškeré své úsilí i nervy, ale stálo to za to," prozradil s úsměvem Norbert Baxa, který je duší pěveckého a dirigentského workshopu. A nám nezbývá, než dodat, že to za to opravdu stálo a organizátoři i účastníci odvedli vynikající práci, jejíž výsledky si plnými doušky vychutnali diváci na mnoha místech České republiky.

V rámci úspěšného projektu se představili mladí pěvci a budoucí hvězdy operního nebe spolu s Brixiho komorním souborem Teplice a orchestrem Severočeské filharmonie Teplice, a toto spojení zafungovalo naprosto dokonale. Ostatně tak, jak jsme již dvanáctým rokem na prknech jabloneckého divadla zvyklí. Bohéma zazněla pod vedením dirigenta Gordona Garrarda a režijním vedením Nancy Hermiston v projektu Evropské hudební akademie Teplice 2017 a ve spolupráci s operními studii Universit Britské Kolumbie (Kanada) a Severní Floridy (USA).

Bylo jich plné jeviště a pocházejí z různých konců světa. Kdo? Řeč je o hudebním tělese Stratus Chamber Orchestra, které v Městském divadle v Jablonci představilo skladby Leoše Janáčka, Samuela Osborne Barbera, Cammile Saint Saense, Davida Mulikina či Antonína Dvořáka. Právě potomkovi a jmenovci posledně jmenovaného věnovali členové orchestru tento poslední koncert v rámci svého evropského turné. Jak uvedl indický dirigent, tlumočník a moderátor v jedné osobě Debashish Chaudhuri, byl pro něho vnuk Antonína Dvořáka cosi jako děda a stejně tak mu i říkal. Antonín Dvořák III. se velmi těšil, že Stratus Chamber Orchestra uslyší, ale bál se, že se jejich vystoupení v České republice nedočká. Nakonec zemřel pouhý den po jejich koncertu.

Reprezentativní koncert světových evergreenů nesl podtitul Barbara Streissand a Ella Fitzgerald slaví narozeniny a výběr filmových i muzikálových melodií těmto jménům odpovídal dokonale. Zpracování písní dalo rovnoměrně vyniknout všem hlasům a rovněž provedení nemělo chybu. Když k tomu přičteme ještě milé moderování a taneční kreace Lukáše Sládka, nelze večeru nic vytknout.

Citlivě zpracované téma mezilidských vztahů je zde popsáno bez přehnaného sentimentu, přesto však místy velmi dojemně a nadčasově. Rovněž způsob, jakým se ve hře mluví o dlouhotrvajícím manželství je podáván s citlivostí a přesto velice srozumitelně. Výkony herců dávaly zapomenout, že jde o herce. Ve svých rolích byli jako ryba ve vodě a stali se skutečnými postavami, které na sebe „slyší“. Výsledkem bylo svěží představení, plné laskavého humoru, které divákům přineslo smích, slzy i dojetí. A jak podotkla Iva z Liberce, takovou Familii bychom brali všichni.

Vyšperkované monology byly podány bez nadsázky, ale přesto s humorem a lehkostí, stejně tak zklamání a traumata až mrazily svou otevřeností a opravdovostí. V publiku se snad nenašla jediná žena, která by se aspoň chvíli nepoznala v některé z žen. Devatenáctiletá vnučka Amber (Marie Doležalová) je těhotná, její matka Lorrein (Iva Pazderková), poznává novou lásku ve středním věku a babička Kay (Eliška Balzerová) naopak svoji životní lásku ztrácí. Jak silné je pouto těchto tří odlišných, ale přesto si spřízněných žen, popsaly herečky brilantními výkony, za něž se jim dostalo nejen potlesku během celého představení, ale i závěrečného standing ovation. Z jeviště naopak létaly do hlediště malé kytičky, které si domů odnesly dámy z publika.

Talich nabídl divákům nejznámější pasáže oblíbených děl a atmosféra večera byla až démonická. Poem, Uherské tance, Meditace z opery Thais, či Symfonie č. 9 z Novosvětské a jako dárek Daliboru Dědkovi, krásná zasněná Labuť v podání harfenistky Kateřiny Englichové a Alžběty Vlčkové (violoncello) to byly atributy, které dodaly večeru punc výjimečnosti, luxusu a zároveň niterného prožitku. Není divu, že se hudebníci dočkali krom obrovského potlesku i standing ovation. Nelze, než souhlasit se slovy oslavence Dalibora Dědka, který tvrdil, že po poslechu Novoročního koncertu Talichova komorního orchestru chtěl koncert zažít ještě jednou. My se připojujeme ke gratulacím a rovněž tvrdíme, ten koncert chceme zažít ještě jednou.

Brouskova režie se drží filmové předlohy, v čemž ji nijak nepřekáží minimalistická, ovšem dokonalá scéna Milana Davida. Rovněž choreografie Barbory Janatové a pěvecké nastudování Petra Wajsara splnily očekávání. Výsledkem byl veselý příběh o smutných věcech, o niterných pohledech do středu různých osobností, o vztazích a umění překonávat životní nástrahy. Výkony všech protagonistů nabídly skvělou podívanou, nelze však nezmínit Martina Písaříka v roli Jerryho, který působí, jako by se pro muzikál narodil. Také obsazení jeho syna Nathana (Jiří Dlouhý / Ondřej Štáfek) vnáší do inscenace velmi citový a neotřelý rozměr. Rovněž Jan Krafka coby obtloustlý Dave, či Michal Maléř jako složitá osobnost Malcolm Mac Gregor nabízejí neskutečnou podívanou.

Hru Kena Ludwiga s názvem Lo stupendo přivezla do Městského divadla v Jablonci Agentura Harlekýn Praha, která ji ovšem převzala od Divadla na Vinohradech. Zájem diváků o bláznivou komedii se skvělým obsazením si diváci nenechali ujít a zaplnili místní kulturní stánek do posledního místečka.