Mezi vystavenými exponáty zaujala přítomné fotografie točitého schodiště, o níž jsme se dozvěděli, že je pořízena na hradě Vladštejn, v době kdy na schodiště dopadaly paprsky zapadajícího slunce. Nejen točité schodiště však stojí za vidění, což mohou návštěvníci divadla posoudit až do 25. května, kdy bude výstava přístupná, a to vždy v době konání představení.

Legendou, či mistrem situační komedie se dá zcela jistě nazvat Georges Freydeau a právě on stojí za námětem hry Když ptáčka lapají, kterou do Městského divadla v Jablonci přivezlo Divadlo Na Vinohradech v režii Tomáše Töpfera.

Poutavé vyprávění, kterak se ponořit více do nitra své duše a co nám v tom naopak brání v podání Jaroslava \Duška. Představení Pátá dohoda bylo pokračováním Čtyř dohod Dona Miguela Ruize

Nehřeš slovem, Neber si nic osobně, Nevytvářej si domněnky a Vždy dělej vše, jak nejlépe dovedeš. Tak zní dohody, jejichž pomocí dokážeme změnit postoj sami k sobě i k druhým a jejichž absence vede ke zbytečnému utrpení a ztrátě radosti ze života. Jednotlivé dohody oddělovaly na jevišti písně Piéra Šéze a Alana Vitouše, které dokonale dotvořily atmosféru večera. Při Duškovu popisu konkrétních, naučených, ale nesmyslných frází, typu. „Vystřel! Zmiz!“ nebo „Okamžitě buď normální!“

Vzkříšení bylo nominováno na Cenu divadelní kritiky v roce 2016 a Ivan Trojan v tomtéž roce za herecký výkon bez ohledu na žánr získal ocenění Divadelních novin.

Premiéru skladky Bohuslava Lédla s názvem Te - Le - Mann představilo v Městském divadle v Jablonci dechové kvinteto Musica per Cinque. Přestože hudebníci zvládli její prezentaci na jedničku, závěrečný hudební trylek se nesl z hlediště. Konkrétně z mobilního telefonu, který si neopatrný divák zapomněl vypnout. "Ale docela to ladilo," smál se pán v první řadě. Smích ho ovšem přešel v momentě, kdy přístroj zazvonil podruhé.

Sarkastickou černou komedii o tom, jak si muži představují relax, jak vnímají své partnerky a který úhel pohledu je ten nejlepší, představilo v Jablonci Studio Dva Divadlo Praha. Bylo plné zvučných jmen. Hlavní roli ztvárnil již zmíněný Bob Klepl, parťáky mu byli Roman Štabrňák, Václav Jílek a Petr Bláha. Jejich vzájemná symbióza, schopnost improvizace a skvěle napsaný text ještě vše podtrhl a působil dojmem, že se díváme na čtveřici mužů klíčovou dírkou. Tak byly situace věrohodné.

Hrou o lásce, setrvačnosti a na druhé straně vášni a věrnosti, se diváci doslova prosmáli. Vtipně promyšlené, i když často předvídatelné, dialogy byly doprovázeny mistrovstvím protagonistů. Mezi těmi excelovala již zmíněná Taťjana Medvecká, coby matka dcery před svatbou, ale i Jan Vlasák, v roli jejího partnera. Za zmínku stojí skvělý a milý projev Mariky Procházkové, která stahovala hru od hranic sarkasmu k přívětivě znějícímu příběhu.

Moliérova hra je známým příběhem a hořkou komedií o člověku bez zábran, nerespektujícího pravidla a nemajícího svědomí. V této podobě se jí dostalo ještě jakési uvěřitelnosti a novodobosti, v níž však platí stále stejné normy. Fenomenální herecké výkony dodaly příběhu na hloubce, a to především díky dvěma hlavním protagonistům - Ondřeji Veselému coby Donu Juanovi a jeho sluhovi Sganarelovi, v podání Radka Valenty, který byl za tuto roli v loňském roce nominovám na cenu Thálie.

Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, obor textilní tvorba, pedagog a především výtvarník se od ukončení studia věnuje užité grafice, tvorbě soch, ale i právě vystavovaným tapiseriím a obrazům. Realizace jeho návrhů ve veřejném prostoru byly s uznáním přijaty v havajském Honolulu, či na Středním Východě, u nás úspěšně vystavoval například na zámku v Českém Krumlově.