Molliérův Lakomec je dílem právem zařazeným mezi klenoty francouzské, potažmo světové literatury. Veselohra o hamižném Harpagonovi se dočkala nesčetných zpracování a s jedním z nich přijelo do jabloneckého kulturního stánku Divadlo Kalich Praha. Pod režijním vedením Jakuba Nvoty jsme zažili osobité podání Pavla Zedníčka, který v roli Harpagona dokázal udělat z vesměs záporné postavy někoho, s kým nakonec máme soucit. Pavel Zedníček dostal tuto roli ke svému jubileu (ke kulatým narozeninám) a přestože od premiéry uběhlo více než pět let, jeho výkon, nasazení a enttuziasmus jsou stále excelentní. V úsporné, ale plně dostačující scéně Diany Strauszové vsadila režie Jakuba Nvoty na svižnější dialogy, sem tam lechtivější formulace a gradující tempo. Diana Strauszová je podepsána i pod kostýmy, které jsou oproti zvyklostem současné a příběhu přidávají na aktuálnosti. Modernější je celkové pojetí Molliéra, které má tak šanci dostat se pod kůži i mladší generaci. Stopadesátiminutový děj (s přestávkou) absolutně Molliéra respektuje, narozdíl od originálu však dává věfší prostor ostatním postavám, kde de jednoznačně excelují Marika Procházková v roli Harpagonovy dcery Elišky a Jana Švandová coby Frozina. Mario Buzzi stojí za výtečně zvolenou hudbou a Zedníčkovi je tak vytvořen ideální prostor pro ztvárnění Harpagona tak, jak jste to ještě nezažili. Dochází k zajímavému úkazu, kde herec zůstává ´svůj´, přitom zachovává základní osobnostní rysy hlavního hrdiny a vy se u toho báječně pobavíte. Skvělé představení. (ims)
