Páteční večer v Městském divadle Jablonec patřil unikátnímu projektu, v němž má každý tón svoji záři a každé světlo svoji notu. Večer s názvem ´Music of Lights´ nabídl natěšenému publiku zážitkový audiovizuální koncert, v němž exceloval violoncellista Štěpán Švestka se souborem Collegium Virtuosi.

Bezprostředně po prvních tónech bylo jasné, že půjde o silný zážitek. Zvuk klasických smyčcových nástrojů dokonale interagoval s vizuálními obrazy, rytmicky se prolínal a světelné kompozice dokonale vtahovaly publikum přímo doprostřed jednotlivých obrazů. Tady opravdu hudba dýchala světlem a emoce byly o to niternější. 

Alfou a omegou večera byl bezesporu Štěpán Švestka, jehož interpretace spojovala technickou preciznost s neuvěřitelnou citlivostí a vášní. Vedle tohoto výkonu však obecenstvo dokázal ohromit i velice vtipným a přátelským průvodním slovem, během něhož se diváci báli i zakašlat. Jeho přátelský projev dodal již tak skvělému večeru další rozměr a příjemnou uvolněnost. 

Jedním z nejzábavnějších momentů večera se stal krátký experiment se zapojením publika, kdy Švestka představil čtrnáct let trvající ´test zpěvnosti obecenstva´. A jak jsme dopadli? Kdyby byli Boskovičtí o chlup lepší, mohli jsme žebříček spokojeně uzavírat. Verdikt jsme však přijali s nadhledem a vědomím, že právě tyto momenty boří hranice obvyklého koncertu a dělají z něho zážitek přátelský, báječný a originální. 

Štěpán Švestka spolu se členy Collegia Virtuosi předvedli absolutní souhru s bezbřehou přirozeností a dynamikou. Videoprojekce se navíc stala organickou součástí celku, nikoli jeho pouhou kulisou. Závěr večera patřil pokusu o překonání rekordu. Štěpán Švestka je totiž držitelem českého rekordu (jeho celosvětové uznání ztroskotalo na výši poplatku za zápis) v rychlosti přehrání ´Šavlového tance´ z baletu Gayane Arama Chačaturjana. Rekord sice v Jablonci překonán nebyl, jelikož ho dělilo pár sekund, ale to bylo již divadlo na nohou a aplaudovalo jako smyslů zbavené. Možná právě proto, že v uplynulých devadesáti minutách publikum tolik smyslů zaměstnalo. Hudba, světlo a energie totiž opravdu dokázaly vytvořit jeden společný jazyk, který se zdá být naším rodným. (ims) 

Foto: Martin Kubišta