Dáša Zázvůrková nevstoupila na jeviště Městského divadla Jablonec jako imitátorka legendy, ona přišla vyprávět její příběh po svém. S pokorou, jemnou ironií a lidskostí servírovala publiku jeden hit za druhým, přičemž scénář večera zahrnoval i její autorské písně, které dokonale zapadly do atmosféry večera. A právě v tom byl večer tak silným. V autenticitě, v pravdě, kterou člověk nikdy nehraje, ale spíše nese v sobě.

Dáša Zázvůrková za doprovodu hudebníků Františka Raby, Rudy Musila a Martina Rufera Kinga od první chvíle divadlo ohromila. Zpočátku se hlediště ponořilo do ticha. Do ticha před bouří. Protože následně z pódia zahřmělo a strhla se smršť. Jednou přinesla píseň ostrou jako břitva, jindy nás zpěvačka a herečka v jedné osobě potěšila sametem. Zavzpomínala na Hanu Maciuchovou, pro níž napsala duet, jenž si měly společně zazpívat. Maciuchová se však již realizace nedožila. Intenzívním momentem bylo i podání písně Pampelišky, o hrůzách války a úplně nejemotivnější moment přinesl song ´Ještě ne,´ který Zázvůrková složila pro svého osudového muže, dirigenta Libora Peška. Ten mu následně poslala do nebe a přiznala, že věří na anděly. Jelikož byl večer vskutku intenzivní, mnoho lidí v publiku potřebovalo kapesníky. I na to byla šansoniérka připravená a hbitě nechala kolovat vlastní velkou krabici těchto papírových pomocníků proti lesklým očím. Mezi jednotlivými tituly však Zázvůrková sršela vtipem a energií a na pódiu to doslova jiskřilo. 

Divadlo emotivně vnímalo zpověď ženy, která už ví o životě své, která si nehraje na ´Hegerku´, která má hlas jako zvon a srdce na dlani. A právě v tom byla síla celého večera. Recitál byl živý. Dýchal. A publikum dýchalo s ním, smálo se i plakalo. Potvrdilo tak moc šansonu proniknout do hloubky a nehladit jen po povrchu. A pak to přišlo... Jako by si Hana Hegerová sama někde nahoře zapálila cigaretu – přišel potlesk. Ne ledajaký, byl dlouhý, bouřlivý a vestoje. A publikum se zvedlo hned dvakrát. Dvojnásobný standing ovation rozhodně nebyl gestem společenské etikety, ale upřímným poděkováním za večer, který se nesnažil ohromit velkolepostí, ale přesto se trefil přímo do srdce. (ims)

Koncert se konal v rámci projektu Jablonecké tóny za finanční podpory Státního fondu kultury ČR.

 

Foto: Martin Kubišta