Po příchodu do divadla nás okamžitě zaujala velmi povedená a vypiplaná scéna. Tu má na svědomí  Petr Vítek, který je podepsán i pod kostýmy (resp. herce oblékl a nikam se jim nepodepisoval :) ). O čem je řeč? O divadelní hře ´Herečka sobotní noci´, jež do Městského divadla Jablonec nad Nisou vyslala Městská divadla pražská. Pod režijním vedením úžasného Davida Drábka a jeho ´siamského dvojčete´ Darka Krále, který si ale vzal samozřejmě na svá bedra hudbu, se na prknech jabloneckého kulturního stánku rozehrál příběh, jenž je napůl fikcí a napůl osobní zpovědí hlavní představitelky. Tou není nikdo jiný, než Pavla Tomicová. Drábek se nechal slyšet, že hru psal herečce na tělo a na výsledku je to znát. Tolik hereckých poloh, jaké využije v tomto představení, jsme u Pavly Tomicové ještě neviděli. Štíhlá a opravdová Pavla se tentokrát jenom nesmála (v podstatě se neřehtala vůbec), zato do děje dala neskutečné emoce, prožitek a životní pravdu. Abychom ovšem nezapomněli na další protagonisty večera, dokonalá byla Dana Batulková coby Barbie a prvotřídní výkon odvedla i dvojice mužů Petr Konáš a Radim Kalvoda. Roztomile působila Markéta Musilová v roli malé Pipi.

Příběh o jedné dětské hvězdě, která ztvárnila v mládí Pipi Dlouhou punčochu byl plný Drábkovských hrátek s češtinou, kde má každičké slovo svůj smysl, nebo respektive hned několik smyslů najednou. Pečlivě popsané charakteristiky postav se kloubí s jeho silným citem pro poetiku a ironii zároveň, přičemž se nebojí rozebírat ani témata, hýbající společností. Hudbu, která k tomuto typu díla sedí jako ´cosi´ na hrnec jsem již zmiňovala, ale toto absolutní souznění je dáno především dlouholetým a intenzivním přátelstvím dvojice DK, tedy Drábek - Král. Tady se navíc vedle báječného obsazení podařilo doplnit vizuálně dotaženou a především funkční scénu (chyběly snad jen lampičky v rozsvícených oknech, jak to Švédové dělávají) a výsledkem byl famózní zážitek. K mému údivu ovšem v závěru povstala pouze polovina publika, druhá sice hlasitě tleskala, zůstala ovšem na svých zadnicích. Možná i tohle je Drábek. Já jsem ovšem stála a nadšením jsem skoro nedýchala. Bylo to zkátka nezapomenutelné. (ims)