Nebyla to ta hrůza, nýbrž ten Hrůza, konkrétně Michal, rodák z Turnova, zpěvák, skladatel, kapelník a člověk, který má na současné české hudební scéně svoje stálé, nezastupitelné místo.

Michal Hrůza a seskupení Kapela Hrůzy rozezněli Městské divadlo v Jablonci nad Nisou v pátek 29. dubna 2016. Jedna pecka za druhou doslova rozpohybovala hlediště, v němž seděli náctiletí vedle sátiletých a nechyběli ani  cátníci. Ti všichni si koncert užili nejen poslechem, ale troufnu si říct i tancem, tleskáním či skandováním. Koncept večera, který vycházel z písní, proložených krátkým mluveným slovem, se osvědčil. Když zpěvák a kapelník Michal Hrůza vyzval přítomné, aby se ptali na cokoli, ale předtím ukázněně zvedli ruku, nestačila jsem zírat. Rázem jsem si připadala jako ve třídě plné snaživých studentů. Ovšem tito „šprti“ snad museli být příbuznými Járy Cimrmana, jelikož jejich otázky nepostrádaly humor a originalitu. Odpovědi, které se nesly ve stejném duchu, byly následně odměněny bouřlivým potleskem a smíchem. Když se rozezněly první tóny písně Pro Evičku, na vyzvání se zvedla jediná přítomná nositelka tohoto jména a píseň si vyslechla přímo na jevišti. Ovace si vysloužil i host večera, strýc jednoho ze členů kapely, kdysi něžný blonďáček ze Sněženek a machrů- Václav Kopta. Ten nejenom zpíval, ale i bravurně zahrál na klavír.

Když jsem šla v pátek do divadla, věděla jsem, že mě čeká spousta známých a oblíbených písní, které většina z nás zná slovo od slova, ale když jsem šla domů, dala jsem zapravdu skupince mladých, kteří říkali - byl to vlastně, koncert, divadlo a show v jednom. Pobavili jsme se, jako už dlouho ne. A  přesně tak to vidím já. Byl tu Hrůza, ale hrůza rozhodně ne.