Zpočátku by se mohlo zdát, že půjde o lechtivou komedii, tzv. řachandu. To by ale původní scénář Romana Vencla nesměl režírovat Marek Němec a v hlavní roli by se nesměla objevit nestárnoucí Jana Paulová. Výsledkem této spolupráce je dvouhodinovka plná smíchu, ale i zamyšlení, otřepaných vtípků, ale i hlubokých pravd. Jana Paulová v roli Anny exceluje, nabízí nepřebernou škálu emocí, jeviště je jí plné a ona dokáže využít každého okamžiku pro své herecké mistrovství. Její živelnost skvěle vyvažuje klidný projev Marka Němce, v dalších rolích se neztratili Vendula Wronka a Roman Vencl.
Jednoduchá, ale hezká a plně dostačující scéna dokonale koresponduje se skutečným hotelovým pokojem, v němž se děj odehrává.
Přání je zpočátku pouze hrou o náhodném setkání, postupně ale přechází do hořkosladkého vyprávění o běhu času, promarněných příležitostech a touze po druhé šanci. Ukazuje, jak přínosný může být váš vlastní wish list. A jak dobré je nelpět na zažitých stereotypech. Opět se vrátím k výkonu Jany Paulové, která dokázala být ženou vamp i křehkou stárnoucí dámou s grácií hodnou obdivu. Motiv přání prolíná hru od začátku do konce a všechny postavy se v něm musí vypořádat s vlastními touhami, s prožitými zkušenostmi, i tím, co nestihly a už ani nestihnou.
Stopětadvacet minut, psaných Janě Paulové přímo na tělo, je opravdovou lahůdkou, ve které se poznáte i zasmějete a Jana Paulová vám k tomu dodá jiskřivou a tvůrčí energii, která vás pobídne k vytvoření vlastního seznamu přání. A tuhle pobídku nám do Jablonce přivezlo Divadlo Kalich Praha. (ims)
