Že i pravda má mnoho podob, přestože se říká, že je jen jedna, že je pravda relativní a lze pravdu postavit i na lži? Takové otázky zpracovává brilantní komedie Floriana Zellera, kterou do jabloneckého kulturního stánku přivezlo Divadlo Na Fidlovačce Praha. Pod režijním vedením Mikoláše Tyce na pódiu rozehrál herecký koncert především Marek Taclík, zdatně mu sekundovala Iva Pazderková v roli jeho milenky Alice a zároveň manželky jeho nejlepšího kamaráda. Nelze opomenout Davida Háka coby manžela Pazderkové Paula a Martinu Šťastnou, alias Taclíkovu manželku.

Když se zaplete Paulova manželka Alice s jeho nejlepším kamarádem Michelem, je potřeba ´pravdu´ trochu upravit. Začíná to nenápadně, avšak z upravené pravdy se může stát lež a ty úpravy se na sebe vrší čím dál rychleji. Hlavně se do toho nezamotat a odvést pozornost," říká si Michel (Marek Taclík), který se vlivem vlastních ´rádobypravd´ dostává do spirály, z níž není úniku. Jedna absurdita střídá druhou a když už se vám zdá, že není kde udělat další chybu, přijde rána. Veselohra o spletitosti vzájemných vztahů a ´umění lhát´ nabírala na tempu jen pozvolna. Avšak pomalejší nastínění situace bylo přesně odpovídající gradující druhé půli, kdy si mohli diváci ve vyprodaném divadle smíchy strhat hlasivky. Neuvěřitelná Taclíkova energie a zápal byly doslova nakažlivé a krásně konfrontační s přemýšlivým, tichým, ale o to chytřejším Paulem. Paulova žena Alice je oční lékařkou a v rámci své profese na jevišti měla i tabuli s písmeny, kterou všichni ´u očního´ čítáváme, abychom si zkusili, jak se nám ten zrak rok od roku horší. Nutno říct, že tomuto pokušení snad žádný divák z předních řad neodolal a v hledišti si šeptem kolovalo, že poslední dva řádky už nepřečte téměř nikdo z nich. " " " Nevidíš, že mám plnou ordinaci pacientů? Teda pardon, čekárnu," přeřekla se Pazderková a samotnou ji to odbouralo. Spolu s ní se smálo i publikum, které Městské divadlo v Jablonci zaplnilo až po střechu. A nesmálo se samozřejmě jenom přeřeku, smích, řehot a chechot zněl budovou během celého večera, následně ve foyer a trochu ještě i po cestě domů. A já si nemohu odpustit glosu stálého abonenta Vlastimila, který do závěrečného potlesku pronesl: " Konečně mi dává smysl název ´sovětských novin´, které si říkaly pravda." A měl pravdu. (ims)