"Spodky jsem si sundal z dobrého důvodu", zvolal Jan Potměšil a odstartoval tím ´Rozmarné léto´, které  dorazilo do Jablonce díky Divadelní společnosti Kašpar Praha. Ačkoli diváci tentokrát divadlo nezaplnili, jednalo se o večer nadmíru povedený a přesně v duchu vančurovské poetiky.

Při jméně Vladislava Vančury si nepochybně vzpomeneme i na jeho ´Rozmarné léto´ a při vyslovení tohoto názvu zase repliku - Tento způsob léta zdá se býti poněkud nešťastným. Lyrickou hru o deštivém létě a jedné opuštěné plovárně, kde se schází trojice mužů, o klidném lázeňském městečku Krokovy Vary a nečekaném příjezdu kouzelníka Arnoštka a jeho krásné pomocnici Anně, uchopil Kašpar za ten správný konec. Krom skvělého režijního vedení Jakuba Špalka (exceluje v roli hostinského), zaujala i velice zdařilá scéna Karla Špindlera. Ta dala na jevišti vzniknout atmosféře dokonalé plovárny, skoro takové, jakou máme na naší přehradě a říkáme jí Sluneční lázně ;-). Nechybělo molo, převlékací kabiny, lehátka, ani tabule, kam se křídou píše teplota vody. Chybělo snad jediné - pánské pruhované plavky na ramínka.

Rozmarné léto si i na divadelních prknech zachovalo typickou češtinu a velice mu to svědčí. Mistr plovárenský, Antonín Důra, je v podání Jana Potměšila ´k zulíbání´. Přesně zvládá polohy od rozšafného chování k nostalgii a z trojice ´plážových filosofů´ je nejpřesvědčivější. Vozík mu nikterak nebrání ztvárnit energické pózy, ba naopak, přesně zapadá do koloritu scény a Potměšil ho používá stejně, jako by stál na vlastních nohou, a to přesto, že během večera křižuje divadlo křížem krážem a je ho všude plno. Ovšem i výkony ostatních protagonistů byly bravurní a vyrovnané. I přes svou délku (140 min), tak neměla hra hluchá místa a díky charakteristickým řečnickým obratům zanechávávala diváky v pozoru a dobré náladě zároveň. Za povedené se dají označit i artistické výkony, jak Arnoštka (Míla Tichý), tak  Ohňová show Elišky M. Bouškové alias pomocnice Anny. Není tedy divu, že když ´komedianti´ v rámci svého představení vybírali vstupné, našlo se i několik štědrých osob z publika, kteří hodlali přispět.

"Jak je to krásné, býti kadeřavým," zazněla poslední replika a kulturní stánek se začal doslova otřásat potleskem. Vančurovo Rozmarné léto je klasikou. Milou a vlídnou klasikou, kterou chceme vidět opakovaně a v podání Divadelního spolku Kašpar to platí dvojnásob. Večer to byl vskutku rozmarný a tak se můžeme s úsměvem vydat létu vstříc. (ims)