A tak jsme se tu konečně sešli. V prostředí, dýchajícím noblesou a kumštem zároveň, ve slavnostním oděvu, s dobrou náladou a hlavně s očekáváním věcí budoucích.

Městské divadlo Jablonec nám totiž připravilo opravdovou lahůdku a pozvalo Divadlo Kalich Praha, aby nám v čele s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem představilo hru na motivy Felliniho La strady - Silnice. A přesně, jak jsme u této dvojice zvyklí, příběh nabíral na obrátkách od prvního okamžiku. Bezbřehá emocionální Báry Hrzánové krásně doplňovala Holubovo kumštýřské srdce. Příběh, popisující smysl všeho, je doslova emocionálně "našvihán" a když už se zdá, že tuto citovou nálož neunesete, mají k odlehčení ve stylu veselých cirkusových vystoupení. Je neuvěřitelné, s jakou precizností dokázala režisérka Lída Engelová vymanévrovat tenkou hranici mezi tradičním divadlem a lehčí formou zábavy pod šapitó. Výsledkem je dechberoucí zážitek, na který by do divadla, troufám si tvrdit, i sám Fellini zašel rád. 

Nutno dodat, že hlavní dvojici Hrzánová - Holub zdatně sekundovali i Zbigniew Kalina v roli blázna, Klára Cibulková coby matka, kurtizána, vdova a jeptiška a Radek Zíma jako voják, čeledín Giovanni, principál a hospodský. Jednoduchá, ale promyšlená scéna Ivo Žídka přesně vystihla kolorit příběhu a přitom dokázala nenásilně podpořit jeho atmosféru.

Závěr večeře patřil obrovskému aplausu, který postupně ještě nabral na intenzitě. Bude to zřejmě tím, že příběh končil tragicky a diváci byli zprvu jako opaření. Tady vlastně děkovačka splnila dvojí účel. Viděli jsme své oblíbené herce opět živé :-) Není divu, že aplaus nebral konce a publikum aktéry nechtělo pustit z jeviště.

A ještě jednu poznámku si na tomto místě dovolím, dvě místa ode mě seděl pán s respirátorem, který často kašlal, dvojice seniorů přede mnou to celou dobu komentovala s tím, že má zůstat doma. Pána jsem potkala o přestávce u šatny již v kabátě. Na můj dotaz, jestli se mu to nelíbí, zorganizil - „Líbí, moc. Ale mám astma a ta rouška mi to ještě zhoršuje. Jsem očkován a pro jistotu i testován, ale nechci, abych se ostatní báli, že je nakazím a tak jdu raději domů. " Chtěla bych proto poprosit další návštěvníky kulturního stánku. Vím, že se bojíte, doba je taková, ale ne každý kašel je Covid. Zkusme být k sobě ohleduplnější.

I toto představení bylo součástí projektu Město plné tónů a bylo finančně podpořeno Státním fondem kultury ČR.  (ims)