Když se střevíčky neřeší a oříšky mají úplně jiný význam, mohou mít Vánoce najednou zcela jinou tvář. A tak nějak to bylo i v příběhu ´Vánoce s Popelkou, ´kterou na jablonecká divadelní prkna přivezlo Studio Dva Praha. Pod režijním vedením Petra Svojtky se nám před očima odvíjela stominutovka plná smíchu i dojemných momentů.
Autorka hry, Michaela Doleželová, přichází s jednoduchým, ale divadelně velmi vděčným tématem. Dlouholetí manželé, Meda a Viktor mají strávit Štědrý večer spolu. Poprvé po dlouhé době. Jenže do plánovaného klidu vstoupí Karel Popelka a začnou se dít věci.
Největší devízou inscenace je bezesporu obsazení. Zlata Adamovská v roli Medy září a jiskří energií, její manžel Viktor v podání Petra Štěpánka dokonale kontruje a Miroslav Vladyka coby Karel Popelka spoluvytváří trojici, která nestaví na laciných komediálních tricích, ale na smyslu pro rytmus i pointu.
Režisér Petr Svojtka sází na směr, který nechce diváka rozesmát za každou cenu, nepotřebuje k tomu hlasité ani prvoplánové gagy. Dává prostor dialogům a herecké zkušenosti, čímž vznikají momenty, v nichž se divák může snadno poznat. Člověk se, aniž by si to uvědomil, v podstatě směje vlastním zážitkům, vlastní domácnosti i partnerským šarvátkám, často vznikajících z prkotin.
Pod povrchem komických situací je totiž ukryto mnohem hlubší téma. Dlouholetý vztah nemusí být zárukou dokonalého pochopení a chybějící rodina může nadělat pěknou paseku. A právě druhá část hry přinesla ztišení i chvíle dojetí. Naštěstí režie udržela laťku odpovídajícího sentimentu a neradila divákovi, kdy má vzít do ruky kapesník.
Vánoce s Popelkou rozhodně neaspirují na divadelní cenu, ale pokud je jejím cílem nabídnout dobře vystavěné dialogy, herecké osobnosti a smysluplný příběh, pak se to tvůrcům podařilo dokonale. Ne náhodou se s nimi publikum v Jablonci loučilo vestoje. (ims)
