Již sám název večera napovídal, že půjde o něco známého, něco, k čemu se rádi vracíme a co pro nás nikdy neztratilo své kouzlo. A tak není divu, že když do Městského divadla Jablonec přivezla VM Art Production Praha koncert s názvem ´Vetešnictví Petra Hapky´, byli diváci natěšení již dopředu, protože Habkovy písně dávno znají.
Večer se vzpomínkami na legendárního hudebního skladatele i zpěváka, milovníka žen a života, nebyl jen hudebním zážitkem. Byl niternou zpovědí, návratem do světa nezaměnitelné melodiky, poezie, vášně, melancholie a především emocí. Do světa autora, který dokázal zhudebnit lidskou duši. Písně Petra Hapky se dostávají pod kůži rychlostí blesku, zavrtají se tam a otevírají vzpomínky, přičemž jsou schopny zasáhnout vás na tom nejméně očekávaném místě.
A přesně to se dělo i v Jablonci. Na pódiu se střídaly výrazné osobnosti, jakými jsou Kateřina Marie Tichá, Jitka Čvančarová, Dušan Kollár či Jan Sklenář, familiérně oslovovaný ´Sklíčko´, jenž nás večerem provázel. Kateřina Marie Tichá vnesla na pódium svoji pověstnou křehkost, charisma a osobitou pěveckou citlivost, Dušan Kollár zaujal hlasem i výrazem a živelná Jitka Čvančarová dodala večeru rozměr ´tady a teď´. A tak přišla na jeviště s každou botou jinou, protože ji prý kapela neuměla poradit a publikum bylo vyzváno k hlasování. Dopadlo to tak, že Jitka zpívala v jedněch i druhých, a nakonec i bosá. Ale přesně tyto okamžiky podtrhují Hapkovu osobitou tvorbu. I kapela ´jela na dřeň ´, přičemž za klavír usedlo jedno ze sedmi Hapkových dětí, syn Haštal.
Haštal Hapka se postaral o dramaturgii, aranžmá i hudební nastudování koncertu a za klavírem předvedl neuvěřitelně mistrovství. Jeho přítomnost dodávala večeru zvláštní a silné kouzlo. Všichni jsme si totiž uvědomovali, že Hapkův odkaz nadále žije nejenom v jeho písních.
A pak je tu věta, která vystihuje podstatu večera lépe než jakákoliv recenze. Petr Hapka totiž v době boomu televizních reality show řekl památnou větu. " Hudba je krásná, majestátní věc, sbližující duše. Kam se se.e vaření." A přesně tak to je. A excelentní večer v jabloneckém kulturním stánku toho byl jasným důkazem. A že divadlo v závěru burácelo vestoje snad ani není třeba dodávat. Petře Hapko, díky. Vaše hudba žije a je snad ještě emotivnější. (ims)
