Nový koncert, jak jej pojmenoval jeho tvůrce, hobojista Vilém Veverka, je pořadem, v němž vystupuje se svými nebližšími jevištními kolegyněmi, Kateřinou Englichovou (harfa) a Alžbětou Poláčkovou (soprán) v poněkud netradičním pojetí nejen hudby. Právě ´jiný koncept´ je tím, na čem je Veverkova Ekstase vystavěna. Nabízí totiž nejen hudební, ale i vizuální a poetické okamžiky, v nichž Veverka a spol balancují jako provazochodci na tenkém laně žánrovosti. A zatímco je Vilém Veverka multitalentovaným člověkem a mistrovsky ovládá nejen hoboj, ale i fotoaparát, improvizaci a po horách leze jako kamzík, při recitaci Shakespeara mu noha z lana ještě klouže.
Ekstasi tvoří dvě části. Jak sám autor prozradil, první je intelektuálnější a nabízí samozřejmě Ekstasi (Alma Mahler), po níž je večer pojmenován, ale i Oh, quand je dors (Franz Liszt) a z pera Benjamina Brittena zazněly skladby - Pan z cyklu Šest metamorfóz podle Ovidia pro hoboj, sólo op. 49 a Evening, Morning, Night pro soprán a harfu, a před přestávkou kulturní stánek ovládlo Pět sonetů podle Shakespeara pro soprán, hoboj, harfu a recitátora, tentokrát z dílny Martina Hyblera. A právě zde jsem měla při vnímání koncertu největší rozpor, zatímco hudebně se jedná o počin famózní, Veverkova recitace mi k Shakespearovým veršům nějak neseděla. Možná právě toto je ta hranice, o níž Veverka mluví. Vnímání uměleckých počinů je věcí velmi subjektivní, a navíc sám interpret přiznal, že na recitaci kývl na přání skladatele Hyblera, který ho o to vyloženě požádal.
Po pauze následovala hudba emotivnější, veselejší a méně naléhavá, o to více jsme si ji mohli ´prožít´. "Druhá část pro mě byla o poznání lepší, asi nejsem až takový intelektuál, jak jsem si myslel," usmíval se ve foyer Zdeněk z Jablonce a já se přiznávám, že jsem na tom stejně. A co jsme tedy po pauze slyšeli? Vltavu, fantazii na téma symfonické básně Bedřicha Smetany, sólo pro harfu (Jan Hanuš Trneček). Zazněly písně Love walked in, The man I love a Summertime (George Gershwin) i Somewhere, Maria, Tonight (Leonard Bernstein) a když v závěru přišla ještě Ave Maria, zářily nám oči nadšením a aplaudovali jsme vestoje. Bravo. (ims)
Koncert se konal v rámci projektu „Rok české hudby“ za finanční podpory Státního fondu kultury a Libereckého kraje.
Foto: Martin Kubišta