Sotva vstoupili na scénu, rozpoutala se vřava, jenž svou intenzitou předčila mnohé závěrečné ovace. A kohože to diváci ve vyprodaném Městském divadle Jablonec nad Nisou vítali? Zdeňka Svěráka, Miloně Čepelku, Petra Bruknera, Jana Hrabětu a Genadije Rumlenu. Tedy členy Divadla Járy Cimrmana neboli ´Cimrmany osobně´. Do našeho města přijela tahle báječná parta opět po roce, tentokrát přivezla hru se zpěvy a tanci Akt, které samozřejmě předcházel seminář na dané téma. Nutno dodat, že seminář byl velmi aktuální a doslova napěchovaný informacemi, podaných přítomnými profesory, doktory a vědeckými pracovníky velmi fundovaně. Odborný seminář ´našvihaný´ kulturní stánek doslova hltal.     A jelikož je touto Squadrou Azzurou neradno přetahovat se o slovíčka, budu tentokrát trochu skromnější. Je mi jasné, že Jára Cimrman všechno vidí. To, co jsme v divadle viděli my, bylo excelentní a dokonalé. Že to bylo vtipné a hravé, je nad slunce jasnější.  Ale ten životní elán a energie všech aktérů byly neuvěřitelné, a jestli má Zdeněk Svěrák od Cimrmana nějaký životabudič, pak je elixír tím nejlepším z jeho vynálezů. Ještě nikdy mi dvě hodiny neutekly tak rychle jako teď. Publikum doslova řvalo smíchy, všemi generacemi napříč. A že se na konci stálo, hlasivky nám vyčerpáním přeskakovaly a opona lítala nahoru a dolů jako pominutá snad ani nemusím dodávat. Járo, vezmi ´své hochy´ a zase brzy přijeďte, už dneska bychom divadlo zaplnili zas. (ims)