Koncert začal s mírným zpožděním, ale o to větší spád měl. Aneta Langerová téměř nemluvila, zato ´střihala´jednu píseň za druhou a v romantických šatech působila stejně něžně, jako vyznění songů turné Dvě slunce, aneb Jak je krásné být milován. " Pro nás je tento koncert speciální, je totiž posledním v několikaleté existenci turné," uvedla zpěvačka, která pochopila, jak se má představit kapela publiku. Když totiž její kolegové oznamují jméno hudebníka, jeho sólo se následně ztratí v potlesku publika. Skvělí muzikanti v Anetině týmu nám proto nejprve odehráli sóla na své nástroje a teprve pak je hlavní hvězda večera představila. Nejen tento počin však dával programu jiný pohled, vedle špičkových pěveckých i muzikantských výkonů nabídl emoce, zamyšlení i atmosféru plnou citu. A jelikož Aneta dávno není tou dívkou ze SuperStar, ale vyzrála v dámu, která ví, co chce zpívat, a hlavně co jí sedí, navštěvují její koncerty lidé, kteří to mají podobně. A tak se publikum neostýchalo hlasitě zpívat refrény společně se zpěvačkou, tleskali ve složitějších rytmech, než je běžné všichni snili, a ještě se u toho spokojeně usmívali. A páru ve třetí řadě vpravo vzkazuji, že by se s přehledem uplatnili jako vokalisté a díky nim jsme se v tónu udrželi i my, méně zdatní pěvci. ;-)

Aneta Langerová turné s kapelou a smyčcovým orchestrem označuje jako návrat sama k sobě, do svého nitra, kde se stává pozorovatelem příběhů, které se staly nejen Na Radosti. Koncept dvouhodinového proudu niterných emocí je opravdu skvěle vystavěn a je doslova protkán duchovnem. Muzika a emoce mají tu nejužší vazbu a tady se to jasně ukázalo. Výsledkem zamyšlení, procítění a kumštu nemůže být nic jiného než excelentní zážitek všech přítomných. Nezaměnitelnému hlasu Anety Langerové spolupráce s Jakubem Zitkem velmi svědčí. Ačkoliv již možná neosloví extra široké spektrum posluchačů, fajnšmekři budou o to spokojenější. Oproti albu Na Radosti jsou Dvě slunce intimnější, jemnější, a ne tak okázalé. O to větší hloubku v nich nalezneme. Tklivé tóny smyčců ladně vpluly mezi akustickou kytaru a klavír a zpěvačka samotná jako by se nechala jejich proudem unášet. Za mě osobně jsou Dvě slunce nejniternějším Anetiným počinem a jsem ráda, že jsem si je mohla vychutnat na vlastní kůži. Bylo to krásné. (ims).