Když Voskovec s Werichem uvedli ´hru se zpěvy´ poprvé, byla sice jiná doba, ale společnost trápily takřka stejné problémy jako dnes. Není tedy divu, že si pohádkový muzikál nejen o hledání štěstí (jak praví divadelní bulletin) vybralo liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Pod režijním vedením Oldřicha Kříže a v hudebním nastudování Dalibora Tuže se jim podařilo vytvořit atmosféru a zábavu, za niž by jim dvojice V + W rozhodně zatleskala.

Dramaturgie, jíž má na svědomí Linda Keprtová, vsadila na vypiplané vtipné dialogy, výbornou choreografii (Petra Parvoničová) a zajímavou scénu Jana Kříže.

"Víte, co je Brno? Nic, ale stojí se na to fronty už od Humpolce," deklamoval  z jeviště Maršálek (Vladimír Kratina)  a vysvětlil své dceři  Káče (Veronika Mičjarová), že  v Americe je milionářem každý Trump. Podobných vtípků byla hra plná a když k tomu přidáme úžasné herecké, pěvecké a taneční výkony, dokonalou  scénu a živý orchestr včele s dirigentem Daliborem Tužem, není divu, že se protagonisté dočkali dlouhotrvajícího potlesku bezmála zaplněného  kulturního stánku. 

"Tamhle vidím kamarádku z baletu," šeptala zhruba osmiletá holčička vedle sedící mamince a pokračovala: "Jsou tu samé známé tváře, to jsem ráda. Ti baleťáci byli parádní, doufám, že mi to taky jednou takhle půjde," usmála se a jemným pohybem pozdravila kamarádku. Zahřálo mě u srdce, jak se děti, které žijí uměním a kulturou od malička, umí už v nízkém věku chovat  A když tatáž holčička v závěru povstala a tleskala vestoje, v duchu jsem zalitovala, že není o půlmetru větší, aby byla lépe vidět. Ale potlesk, jak jsem již říkala, si odnesli liberečtí obrovský a pokud přemýšlíte, čím zahájit počínající divadelní sezónu pro sebe, či své děti, je právě jejich Divotvorný hrnec tím pravým ořechovým. (ims)