Hrdinové, takový je název hry francouzského scénáristy a dramatika Géralda Sibleyrase. Do vyprodaného Městského divadla v Jablonci ji přivezlo Divadlo v Rytířské Praha v dokonalém obsazení.

Hlavními hrdiny i Hrdiny, jsou tři váleční veteráni, Gustav - Petr Kostka, René - Jaroslav Satoranský a Fernand - Miroslav Vladyka, kteří se setkávají v domově pro vysloužilé vojáky. Sedávají na terase a navzájem se ´štengrují´, podporují, ale hlavně společně sní. Činorodý a svérázný Gustav, kterého osmdesátiletý Kostka zvládl s bravurou padesátníka (včetně svižného sledu kliků) se okamžitě chopí momentálního nápadu Fernanda, kterému v mozku uvízla střepina ze šrapnelu a často upadá do mdlob. Ten vymyslí, že vylezou na kopec se vzrostlými topoly, na nějž se z verandy dennodenně dívají. Praktickými věcmi pověří kulhavého Reného, který ovšem jako jediný z trojice pravidelně obchází nejbližší okolí domova pro seniory. Jak se dokáže navzájem podporovat trojice naprosto odlišných osobností v okamžiku, kdy nemají kam utéct, ukazuje dvouhodinová hra s neobyčejně lidskou tváří, přívětivým a zároveň pravdivým humorem, který s sebou nepřináší pachuť prožitého utrpení ani přemrštěné stížnosti na stáří, či zdravotní stav. Zkrátka a dobře jsou Hrdinové oslavou života, báječnou a vlídnou zábavou a neutuchající nadějí nejen pro lidi s dřívějším datem narození, ale hlavně pro společnost jako takovou. A možná, že jsem optimista jako René, a možná je to proto, že jsem se nenarodila 12. února jako Fernand (ale 13. :-) ) a možná to tak opravdu je.

Co však vím bezpečně, je úspěch, který si trojice českých hereckých bardů v Jablonci vysloužila. Publikum totiž vyjádřilo své nadšení vestoje. Jednoznačně se tak potvrzuje, že když se sejdou prvotřídní protagonisté, inteligentní humor, nepřeplácaná, ovšem funkční scéna, výborný překlad Jana Cimického, vznikne pod režijním vedením Petra Slavíka, dokonalá divadelní lahůdka, jíž Hrdinové bezesporu jsou. (ims)