Kdo by neznal slavný román ještě slavnějšího českého spisovatele, vizionáře a vlastence Karla Čapka R. U. R. ale, že se jeho divadelního zpracování chopí ochotníci, to by čekal málokdo. A právě tuto výzvu přijal DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou. Hra dokonce v letošním roce získala doporučení do programu Jiráskova Hronova a po zhlédnutí si troufnu říci, že právem.
Každopádně DS Krakonoš představil toto nastudování v Městském divadle Jablonec v rámci projektu Ochotnické divadlo 2026 za finanční podpory Státního fondu kultury ČR.
Pod režijním vedením Magdaleny Bartoňové se, ve zhruba stočtyřicetiminutovce, zaskvěli Jan Lukeš, Martin Hnyk, Tomáš Hellmuth a další. Drobné výhrady mělo publikum k výkonu Jitky Rolečkové, jejíž deklamace byly příliš tiché a monotónní. Jde ovšem o pouhé upozornění jabloneckého publika, na němž herečka do budoucna jistě zapracuje. Obecně vzato ovšem představení nemělo chybu. Bylo živé, promyšlené, místy překvapivé, poctivé a strhující. Za scénu by se nemuselo stydět žádné z vyhlášených pražských divadel. Byla nejenom vizuálně krásná, ale i funkční a chytrá. Dokonale tak vytvářela svět technický a lidský zároveň, což je v podstatě alfou a omegou Čapkova příběhu. Herecké výkony držely večer pevně pohromadě, soubor působí vyrovnaně, má vzájemnou chemii i cit pro rytmus. Je patrné, že na jevišti stojí lidé, mající divadlo opravdu v srdci. A to je přesně ta emoce, kterou žádný robot nenahradí. Povedený večer.
A ještě si neodpustím poznámku, Na české klasiky často chodí studenti, aby načerpali vědomosti zábavnější formou a jejich účast v publiku tak nikoho nepřekvapí. Tentokrát ovšem obsadila první balkón pořádná ´kupa´ našňořených teenagerů, chlapců. Jejich zájem o Čapka, dresscode, i chování gentlemanů nám nemohly uniknout, tak jsme je pro vás trochu vyzpovídali. Ale o tom až příště, máte se na co těšit. (ims)
