Psát recenzi na hru Ypsilonky je v podstatě totéž, jako pomalu usrkávat kávu od Žida, když ve spolku měli zavřeno, ale budiž.

Absurdita a humor bez hranic hrály vždy v Divadle Ypsilon prim a tak není divu, že až na samou hranici chápání běžného smrtelníka dovedli, pod režijním vedením Petera Oravce, Hervého operetu Mamselle Nitouche, respektive její komorní adaptaci na motivy slavného slovenského básníka a dramatika Lubomíra Feldeka. S využitím původní Hervého myšlenky dvojího života řady  postav bez ohledu na pohlaví si v Ypsilonce poradili vskutku nonšalantně. Choreografie Jana Ondera neměla chybu a rovněž taneční i hudební výkony protagonistů si zasloužily poklonu. Šťastnou volbou se ukázalo obsazení, v němž excelovali Lumíra Přichystalová, Petr Vršek, Jaroslava Kretchmerová, Kryštof Mende v alternaci s Williemem Valeriánem, Renata Rychlá, Barbora Skočdopolová, Jan Bradáč, Martin Bohadlo, Jan Večeřa a Dominik Renč. Funkční scéna  dokázala navodit tu správnou atmosféru, aniž by působila rušivě a kontakt pódia s publikem fungoval na první dobrou.  "Vypadáte výborně, moc vám to sluší," loupl okem po divačce v předních řadách Petr Vršek v roli Celestýna alias Floridora, zatímco Jaroslava Kretchmerová hbitě vytáhla ´stovku na zmrzlinu´ pro diváka, který ji z hlediště pomohl zpět na jeviště. " Můžu vás poprosit o vrácení těch peněz?" Přispěchal v tu chvíli Martin Bohadlo v roli pomyslného ředitele divadla. " Nejsem Pelta," glosoval ještě.  Když do toho Jarka Kretchmerová hodila vzpomínku na autoškolu ve Strakonicích, kam chodili tenkrát s Vencou a Milunou, publikum doslova řvalo smíchy Ale jak jsem již uvedla na začátku, bezbřehá zábava se u Ypsilonky tak nějak očekává a popisovat ji je téměř nemožné. Tady je bonusem i skvělá hudba a taneční výkony herců. Kdo se však chtěl v postavách zorientovat, měl co dělat. Kdo je kdo už v závěru podstatě nevěděl nikdo, ale všichni se u toho královsky bavili. (ims)