Třepotání dlaní na zdvižených pažích, k tomu ohlušující potlesk a krásná atmosféra. Takové byly hlavní atributy kouzelného sobotního podvečera v Městském divadle v Jablonci. Již pošestnácté se zde totiž sešli umělci z mnoha oblastí. Zpěváci, herci, tanečníci, muzikanti, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav. Projekt s názvem ´Společně nejen na jevišti´ totiž spojuje především lidi s velkým srdcem a chutí do života. A je úplně jedno, zda mají handicap, nebo ne. Radost, životní  elán a umění je pro ně tolik přínosným kořením života, že je žene kupředu jako dráha. A všichni protagonisté nám to naše žití okořenili tak, že by si bez výjimky zasloužili Michelinskou hvězdu.

Podvečerem skvěle provázela Lucie Peterková a všechna vystoupení byla tlumočena do znakového jazyka čtyřmi báječnými tlumočníky, (Kristýnou Šimkovou, Radkou Kulichovou, Karlem Redlichem a neslyšícím, přesto dokonalým Michalem Brhelem), kteří doslova ´nasadili celé tělo´. Jejich taneční přenášení písní do světa ticha bylo neuvěřitelné, poetické a zároveň absolutně procítěné. Však také měli co tlumočit, ať již jde o harmonikáře Vladimíra Lehotaie, členky Akademie umění a kultury pro seniory v Jablonci, Sdružení Tulipán a Domov Maxov, Adélku Doubkovou a Lenku Marxovou, klavíristku Alenu Plátkovou, Taneční skupinu T. I. K. z Jilemnice a PATZ z Jablonce n/N,  Seniorskou taneční skupinu ŠARM, Centrum Dance, či dětský pěvecký sbor Vrabčáci pod vedením sbormistra a ředitele divadla v jedné osobě Mgr Pavla Žura. Sami tlumočníci se pak představili v rámci netradiční skupiny Hands dance, která se specializuje na umělecké znakování písní. Nechyběli ani účastníci dopoledních  pohybových dílen, které  absolvovaly neslyšící děti ze ZŠ logopedická Liberec. Ty na prknech jabloneckého kulturního stánku předvedly choreografii na motivy písně Leony Machálkové ´Galaxie přání´.

Po přestávce již patřilo pódium vystoupení folkrockpopové Severočeské kapely Vltavín, jejichž kapelník se nechal slyšet, že je to poprvé, co je jejich hudba přenášena i do znakové řeči,  a že si toho velmi váží. Když  měli zahrát poslední píseň s názvem Hora, uvedl, že každý máme před sebou nějakou horu, kterou musíme zdolat a když podotkl, že někteří dnešní účinkující mají tu horu extrémně vysokou a přesto se nevzdávají a stoupají výš a výš, hlas se mu viditelně  třásl. A stejně jsme na tom byli my všichni, diváci v napěchovaném divadle. Tajně jsme si utírali oči kapesníkem a přitom nám srdce hořela. Tenhle program prostě přítomným napumpoval  energii,  zdolat každou překážku, dokázal dodat motivaci a naději, že všechno jde, když se chce. Jak já jsem byla na všechny účinkující pyšná. A stejně pyšná jsem byla na zaměstnance divadla, v čele s Pavlem Žurem a Irenou Kaufmanovou, kteří dokáží podobnou akci zorganizovat a přivést do našeho města. Je to neopakovatelný zážitek, je to tak emotivní, že si to nedokáže představit, kdo tam nebyl a je to tak krásné, že rozhodně stojí za to, přijít za rok zas. Tedy již po sedmnácté. Tleskáme a třepotáme zároveň.( ims)

 Akce se konala za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR.