Vrabčák Edith Piaf a Anděl Marlene Dietrich si za svého života vydobyly uznání celého světa a jejich nezapomenutelné písně obdivujeme dodnes. Jaké bylo jejich přátelství a zda je něco pravdy na jejich údajném lesbickém vztahu je otázkou mnoha debat a domněnek. A právě do těchto témat se noří hra Daniela Grose Boymanna a Thomase Kahry podle románu Davida  Winterbergera, s níž do Jablonce přijelo Městské divadlo Brno.

"Co když se ti to nebude líbit?," ptala se návštěvnice divadla před představením Vrabčák a Anděl své kamarádky." To se nemůže stát, mně se to totiž líbit bude," rezolutně odvětila Alena z Jablonce, která přiznala, že hru s písněmi Edith Piaf a Marlene Dietrich viděla již před deseti lety v jiném obsazení a uchvátilo ji to tak, že si od té doby přehrává písně z tohoto představení několikrát měsíčně i doma. A měla pravdu. Obsazení Markéty Sedláčkové v roli Piaf a  Kataríny Mikulové coby Dietrich se ukázalo jako nadmíru zdařilé. Markéta Sedláčková si zaslouží velikou poklonu za procítění a doslova živočišné nasazení, které v sobě Edith Piaf měla a které dokázala zpívající herečka napodobit velice věrně. O něco nevděčnější roli ztvárnila Katarína Mikulová, jejíž postava Marlene Dietrich měla  oproti ´Piafce´ trochu ´strohou´ úlohu na to, že se jednalo bezpochyby o první velkou hvězdou německou hvězdu, která se dokázala prosadit v Holywoodu, která měla mnoho slavných milenců a byla známá nejen svým zpěvem, ale také uhrančivým pohledem. Katarína Mikulová si však dokázala poradit i s příkřejší a méně emotivní polohou a v roli Marlene byla skvostná. Přestože je příběh vystavěn na spekulacích a můžeme se jen domnívat, zda je či není pravdivý, jeho podstatou jsou přenádherné melodie, které dvě velké osobnosti spojovaly i přes jejich povahovou odlišnost. A byla to právě hudba, která divadlo doslova ohromila a ´dostala do kolen´. 

"Já jsem kulturní referentka naší ulice. Vždycky oslovím pár známých a nadšeně jim vyprávím, jaká lahůdka se pro nás v Městském divadle v Jablonci chystá. A ani dnes se za svůj výběr nemusím stydět. Já to věděla. Bylo to parádní, ," usmívala se v závěru Alena, jenž byla tou, kdo toto hudební drama znal a která na něj vzala hned sedm svých sousedů. A stejně jako ona, mohlo se publikum utleskat po každé písni a v závěru spontánně povstalo a došlo na standing ovation, jenž si protagonisté bezpochyby zasloužili. (ims)