4. 9. 2024 — 14. 9. 2024
Od 4. do 14. 9. bude k vidění ve foyer divadla výstava Folklorního souboru Horačky.
Bez vernisáže.
23. 4. 2024 — 24. 5. 2024
Výstava VÝTVARNÉ DOBRODRUŽSTVÍ aneb ROK DRAKA je počinem žáků II. stupně ZŠ ARBESOVA pod výtvarným vedením Mgr. Šárky Coganové. Vychází ze zájmu o výtvarný projev mladých lidí, stejně jako z didaktické snahy rozpoznávat potenciál nových médií pro umění a výchovu. Výstava je realizována k oslavám 40. výročí založení školy.
Svět okolo nás je plný znaků. Písmo, jazyk, piktogramy, obrazy – zpodobení, symboly. Znakem tedy může být každá skutečnost, která něco reprezentuje. Jelikož sémiotika studuje život znaků nikoliv osamoceně, ale v životě společnosti, její typickou vlastností je mezioborovost. Její jednotlivé oblasti zájmu představují vnímatele znaku. Semiózou se pak nazývá proces nabývání či ztrácení významu. S potřebou uchopovat a zmocňovat se světa okolo nás se setkáváme už od počátků lidské civilizace. Za první známky můžeme považovat první projevy lidské přítomnosti. Člověk se začal zmocňovat předmětů, aby jim vtiskl svůj vnitřní život, své myšlenky, představy.
Veškerá komunikace je založena na předávání významů mezi jejími účastníky, na percepci a interpretaci, kódování a dekódování.
Symbol draka patří mezi nejstarší, nejznámější a také nejoblíbenější symbol vůbec. To, zda draci skutečně existovali, je otázkou, na kterou nemáme jednoznačnou odpověď. Už jen fakt, že se vyskytují v mytologiích téměř každé kultury, které se vzájemně nepropojovaly, hovoří o tom, že draci skutečně existovat mohli.
Uctívali je Aztékové, své místo mají v řeckých bájích a pověstech nebo u Vikingů, nemalou roli hrají v čínské mytologii. Zmínku o dracích najdeme i v Bibli (příběh Zjevení svatého Jana), kde drak přináší Apokalypsu. V našich končinách je dobře známá legenda o svatém Jiří a jeho boji s drakem. K představě, jakou máme dnes, vedla dlouhá vývojová linie, která se v různých dobách a kulturách měnila a upravovala dle názorů a idejí dané doby a oblasti. I přesto, že se jednotlivé kultury od sebe liší, podoba draka je v nich až nápadně podobná. Má dlouhé šupinaté tělo s protáhlým ocasem, velké tlapy se špičatými pařáty, tlamu chrlící oheň a plnou ostrých zubů a často i rohy nebo vousy. Někde je drak vnímán jako symbol, který může představovat život, moudrost nebo poznání, jinde se s ním setkáváme jako zastoupení ďábla, zla nebo smrti. Symboly mohou mít protikladné významy a stejně je tomu tak i u symbolu draka. Je přímo zpodobněním rozdílů v samotném bytí, a to světla a tmy, tvoření a ničení, muže a ženy, ale zároveň všechny tyto opaky v sobě spojuje.
V Jablonci nad Nisou, duben 2024 Mgr. Šárka Coganová
21. 3. 2024 — 22. 4. 2024
Mgr. Šárka Coganová /1974/ po absolvování Střední pedagogické školy v Litoměřicích vystudovala výtvarnou výchovu na fakultě pedagogické TU v Liberci. Po mnohaleté praxi na ZŠ ARBESOVA v Jablonci nad Nisou působí také na katedře výchov uměním PF UJEP v Ústí nad Labem.
Ve své výtvarné práci se zaměřuje na vyjádření niterného prožitku. Přestože hodně pracuje s pigmentovým černým práškem a velkou část svého uvažování a cítění vkládá do černého spektra tohoto materiálu, je v něm patrná i velká pestrost vnitřního života. Pochmurnost se střídá s rozvernou silou duše, hlubší smysl se jeví hravý a jasný. Se střídmou barevností komponuje podle jasného konceptu také v technice monotypie. „Moje práce vychází z fascinace vnějšího a vnitřní světa,“ říká. Česká lesní horstva - ale nejen ta, motivy mohou pocházet ze všech krajů Země - jdou vstříc divákovi. Do obrazů přenáší tvary, barvy, struktury přírody. Viditelné obsahuje neviditelné. Její příběhy jsou tak vyprávěny beze slov, hlasem a silou malířských prostředků. Je zřejmé, že autorka tímto způsobem sděluje své vlastní hledání smyslu, ale také radost a potěšení z tvůrčí práce. Divák je má nebo může číst a dešifrovat. Technika monotypu jí pomáhá „psát“ knihu umění a života.
Je členkou Asociace jihočeských výtvarníků. Již několikrát byla součástí mezinárodního výtvarného workshopu ve Volarech. Účastnila se řady výstav doma i v cizině. V roce 2022 získala na mezinárodní přehlídce cenu Intersalonu a témže roce i prestižní cenu Junge Kunst v německém Passau.
9. 1. 2024 — 24. 2. 2024
Jmenuji se Žaneta Elisová, narozena v devadesátých letech v Liberci, kde stále žiji a tvořím.
Mé obrazy jsou mé fantazie, které se samovolně rodí v hlavě, srdci, a nakonec v rukou.
Nevycházím z žádného směru, ani stylu.
Mám svůj osobitý a nezaměnitelný styl, za kterým si stojím. Převážně maluji akrylovými barvami, ale pouštím se ráda i na pole aquarelu, koláží, kombinovaných technik, …
Možnou inspirací je pro mě vše tajemné, záhadné.
6. 11. 2023 — 3. 1. 2024
Petr Samek je velmi aktivní člověk. Jeho tvorba zahrnuje kresbu, malbu, objekt, projekty a modely okrasných zahrad.
Otevřel vlastní galerii v Náchodě, realizoval řadu projektů například Náchodský výtvarný podzim, Aukční salon výtvarníků Nadace Charty 77, soutěž Naše galerie atd.
Spolupracuje s výtvarníky na tvorbě cenných papírů, příležitostných tiskovin s výtvarnou tématikou, včetně organizací a realizací jejich výstav.
Realizoval řadu výstav u nás i v Evropě (Švédsko, Německo, Švýcarsko, Polsko, Rakousko). Pojišťovna Sirius Stokholm (Švédsko), hotelový řetězec v Německu se sídlem v Bad Muschkau, nemocniční areál Basilej (Švýcarsko), reprezentační prostory firmy Krasel (Rakousko, Praha), galerie Sklep Krakow, Al Kuvajt kolektivní výstava (Kuvajt), soukromá galerie Nowak Stuttgart (Německo), Dubaj SAE – kolektivní výstava, atd.
11. 9. 2023 — 31. 10. 2023
Ingrid Najmanová je liberecká malířka se slovenskými kořeny. Malování se intenzivně věnuje 10 let. Za tu dobu stihla již několik výstav v Liberci, Hradci Králové, v Turnově, Jičíně a v Praze.
Její tvorba je charakteristická především v prolínání přírodních objektů s malbou. Živá příroda je pro autorku největší inspirací, kterou přenáší do pro ni typických plastických výtvarných děl. Jednotlivé obrazy tak doplňuje o dary přírody, jako jsou sušené plody, květy rostlin nebo vylisované listy stromů. Obrazům tak dodává nádech života. Dále se věnuje figurální a portrétní tvorbě. Maluje převážně akrylovými barvami na plátna, využívá staré rámy, které jsou umně součástí celkového uměleckého díla. Živé a přírodní barvy a netradiční pohled na svět okolo nás jsou cítit z každého jejího obrazu.
Technika: akryl na plátně doplněném o plastické sušené přírodní artefakty
VÝSTAVA JE BEZ VERNISÁŽE A JE PRODEJNÍ.
10. 3. 2023 — 14. 5. 2023
VLADIMÍR ŠAVEL jun.
Doc., Mgr. – malíř, grafik, kurátor a pedagog
Patří k výtvarným umělcům se širokými zájmy. Jeho výtvarný princip je schopen do sebe vstřebat podněty časově a stylově od sebe značně vzdálené. Známa jsou jeho květinová zátiší, městské veduty, litografická ex libris. V tvorbě z posledního období, kdy se zaměřuje zejména na krajinu ženského těla, se projevuje jeho sklon k hořké lyričnosti a dramatičnosti s lehce erotickým, ale i sarkastickým akcentem. Stálá je však přítomnost racionálních prvků i v těch nejemocionálnějších stavech, zážitcích, fantazii…
Je docentem a vedoucím katedry výchov uměním na pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a přednáší na katedře primárního vzdělávání pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci. V současné době je i kurátorem nově vzniklé Galerie Zahradní dům v Teplicích.
13. 1. 2023 — 28. 2. 2023
Výstava obrazů STANISLAVA VELIČKY.
V dětství ho velmi ovlivnilo dílo Zdeňka Buriana. Ne však na tolik, aby si nezvolil vlastní směr. Ve svých dílech ztvárňuje lidské obličeje, ale i zvířata, které se snaží realisticky převést do svých obrazů. Výtvarné umění je jeho koníčkem. Je absolventem lesnické školy.
3. 11. 2022 — 2. 1. 2023
JAROSLAV ZDĚNEK
Své dětství a mládí prožil v moravské metropoli Brně, kam se po 14 letech strávených v zahraničí opět vrátil. Od roku 1992 žil Jaroslav Zděnek nejprve v Londýně, kde pracoval v Elton John AIDS Foundation London, a poté začal budovat svoji samostatnou uměleckou kariéru ve městě umění zaslíbeném, v Paříži.
Díla Jaroslava Zděnka byla s velkým úspěchem vystavována v mnoha pařížských galeriích, restauracích a sponzorských firmách. Obrazy lze najít v soukromých sbírkách v mnoha státech světa, přičemž nejvíce rozšířené jsou ve Francii, kde jsou v majetku i několika firem a galerií.
Jeho umění bylo ve Francii natolik úspěšné a známé, že byl vybrán jako zástupce českých výtvarníků, aby realizoval novoroční přání pro České kulturní centrum v Paříži. V roce 2001 se účastnil expozice Bohemia Magica uspořádané při příležitosti Českého kulturního roku ve Francii.
V zahraničí působil 14 leta poté se vrátil zpět dom Brna, kde od roku 2003 žije, tvoří a vystavuje. Mnoho jeho děl bylo také prodáno v rámci dobročinných či charitativních akcí.
Za dobu své tvorby se stylově vyvíjel a zdokonaloval. Začátky ovlivněné cestováním a exotikou vystřídala abstrakce. Ale i v té je skryto mnoho konkrétních inspirací, nálad a poselství. Vypracoval si vlastní nezaměnitelný abstraktní styl. Jeho snem, již v pařížské škole, bylo věnovat se i naivnímu umění. Jak jednoduše naivní umění vypadá, o to složitější je zachytit dětskou fantazii a převést ji v realitu dospělého člověka.
Největší radost má, když jeho obrazy dělají radost.
6. 9. 2022 — 31. 10. 2022
Liberecký výtvarník Štefan Škapík představí svá díla na začátku divadelní sezony. Těšit se můžete na akvarely, akryly, které vytvořil v průběhu let. Možná nás čeká i nějaké to překvapení, jak už to bývá. Vernisáž se koná v úterý 6. 9. od 17 hodin. Výstava bude přístupná v době divadelních představení do 31. 10. 2022.