Výstava SIEGRIEDA WEISSE.

Slovo autora: Léta jsem fotografoval krajinu svého domova - Jizerské hory a Český ráj. S postupujícím věkem se přirozeně můj rádius zmenšuje a krajinu objevují mladší fotografové novými pohledy. Jak pravil horolezec Julius Kugy "Vždycky přijde někdo lepší po nás!" Do krajiny se vydávám méně často, není to usínání na vavřínech, ale jen se pokouším dát svému počínání nový podnět. Ze své krajinářské fotografie se inspiruji barevností a tvary a pod dojmem moderního umění se snažím vykřesat z mých vjemů novou krásu. Je to vlastně jenom hraní a jsou to výtvory, které se někde dotýkají snů. Protože dílka byla vytvořena různými pokusy na počítači, říkám tomu "digitální grafika a malba". Nikomu se svými dílky nevnucuji a nechám na každém, co si o tom myslí.

Pokud to covidová situace dovolí, uspořádáme 21. 1. od 17 hodin vernisáž. Výstava bude k vidění do 28. 2. 2020 v době divadelních představení. Vše budeme upřesňovat.

.

Celý popis

Představte si hlučnou samotu, prosvětlenou tmu a  jinotaj, který Vás provede každou fotografií.
Dvě série fotografií spojené jedním námětem - promlouváním k sobě samému - a obě dramaticky odlišné. To je výstava od jablonecké rodačky Jany Rábové, která své dílo publikuje pod jménem Janča.

Celý popis

Erwin Kukuczka se narodil 27. května 1944 v Istebném. Malý Erwin byl poslán do německého výchovného ústavu. Maminka podlehla tuberkulóze (1946). Domů k otci a maceše se vrátil až po válce. Dětství však nebylo zcela šťastné. Velmi brzy se musel poprat se životem sám. Vyučil se hutníkem a pracoval v Třineckých ocelárnách. Po svém vystoupení na celopodnikové schůzi byl propuštěn a odešel do Prahy. Shodou okolností se dostal do prostředí kultovního divadla Orfeus, kde postupně začal i hrát. Principál Radim Vašinka mu otevřel svět pražské bohémy a seznámil ho i s jednou z vůdčích postav undergroundu, Egonem Bondym. Vzniklo přátelství, které Kukuczkovi přineslo mnohá obdarování.

Aktivně se zapojil do odporu proti okupantům, v roce 1969 nastoupil na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Studia byl nucen s nastolením tzv. normalizace přerušit. Intenzivně četl. Životní inspirací se mu stala trojice: Jakub Deml, František Bílek a Otokar Březina. Pracoval jako ošetřovatel a při nočních službách začal opisovat a ve vlastní samizdatové edici Louč vydávat díla Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška, Anny A. Achmatovové, Egona Bondyho a dalších.

Život Erwina Kukuczky musel nutně vyústit v hledání uměleckých ventilů. Kolážím se intenzivně věnuje a v devadesátých letech, je donucen svými přáteli vystavit první kolekci při celostátním festivalu scénického tance v Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí 1994. Výstava má mimořádný úspěch a proto následuji další - nejvýznamnější v Popradu (Slovensko) v rámci Dnů české kultury na Slovensku na podzim 1996. A následují další.

Ke kolážím by bylo možné dodat mnohé. Jsou vizi světa, jsou humorným i poetickým obraženi snového přediva, které protkává v rytmických intervalech představivost faráře Erwina Kukuczky.

Diváka oslovují upřímnosti, nikoliv efekty, konstrukci. Setkává se s imaginárním světem, ve kterém jediné hranice jsou ty, které nosíme sami v sobě.

Celý popis

Výstava s názvem DVA PŘÍBĚHY představuje soubor obrazů z oblasti monotypie vycházejících z fascinace krajinou, z prožitku tvarů a barev v přírodě.

"Krajina je mi blízká především svou tváří, jejichž charakteristická podoba vzniká především tím, jak se    ji očima dotýká člověk. Na krajinu se dívám dvěma různými pohledy. První představuje krajinu jako soubor přirozených znaků. Ten druhý přesahuje viděné, jsou   to mé prožitky. A já potom skrze svou tvorbu vyprávím příběhy, aniž bych potřebovala vlastní slova."

šárka Coganová

Celý popis

Výstava ke 100. výročí narození Františka Dutky. 

František Dutka *18. ledna 1920  +17. února 2009

Tatínek se narodil v Jindřichově Hradci jako nemanželský syn Terezie Dutkové, odkud v roce 1931 odjel jako adoptivní syn sedláka Bergmana do Cetenova. Od roku 1942 pracoval i bydlel u chalupníka Kühna v Českém Dubě.

Už v Cetenově začal s malováním obrázků pro radost a po válce se rozhodoval, kterým směrem se vydat, když nechce celý život hospodařit na polích a kolem domácího zvířectva. V roce 1949 si ho ve výběrovém řízení vybral Architekt Oldřich Palan, který vlastnil firmu uměleckého malířství v Jablonci nad Nisou a tak se sem na jaře přestěhoval. Doba po únorové revoluci však živnostníkům nepřála a panu Palanovi s nástupem socializace bylo zakázáno provádět jiné práce, než malířství pokojů a posléze mu byla firma úplně odňata a všichni zaměstnanci se stali zaměstnanci „Komunálních služeb města Jablonce nad Nisou.“ Tak režim zhatil tatínkovu počínající uměleckou dráhu a jako malíř pokojů se živil celý život.

Ale jeho velký koníček, malování obrazů, se stal neodmyslitelnou součástí jeho života. Stal se žákem akademického malíře Franty Patočky a s několika dalšími „spolužáky“ velmi často o víkendech vyjížděl s malířským stojanem za tématy k malování do přírody. Skicák a tužka ale patřila k „povinné“ výbavě i když se vydával na výlety s rodinou.

Za svůj život namaloval na 300 obrazů, z nichž převážná většina zůstala v rodinách jeho dětí a vnoučat.

Tato kniha vychází u příležitosti jeho nedožitých stých narozenin jako vzpomínka na velkého koníčka, kterým byl vyplněn jeho celý život. Neobsahuje všech 300 obrazů, neboť jich mnoho ještě za svého života rozdal svým přátelům, známým i příbuzným. S některými se i nerad loučil a tak ještě než jej věnoval, namaloval ho znovu.

Těžko se nyní určují konkrétní místa, odkud témata pocházejí, proto je kniha rozdělena do kapitol a jednotlivé obrazy nejsou přesně pojmenovány. Přesto věřím, že kniha splní svůj účel a ti, kterým se dostane do ruky u ní prožijí krásné chvíle.

Jana Zelenková dcera      František a Martin synové

Celý popis

„Ložnicovky“ je výstava foto-obrazů čtvercového formátu. Zdrojem mi byly vlastnoručně vypěstované gladioly, jejichž přenádherné tvary a barvy se staly terčem mých makro objektivů. Od vypuštění této kolekce do světa s čistým srdcem, uplynula poměrně dlouhá doba. Každý z obrazů nese svůj název. Jedná se o lidské ctnosti a inspirací mi byly barokní sochy Matyáše Bernarda Brauna ze zámku Kuks.

„Mlhožení“ je souborem fotografií, jejichž společným znakem je krajina halící se do mlžného pláště jako by se chtěla ukrýt a vše zahalit tichem plným očekávání.

Pojďme se tedy společně alespoň na chvíli zastavit a žasnout nad dokonalostí přírody kolem nás. Nahlédněme do makrofotografie, která mě fascinuje ze všech fotografických disciplín snad nejvíce, do krajiny, skrývající svou krásu před zraky všeho živého pod závojem z mlh.

Vítám vás na úžasném výletě do světa plného vzrušujících momentů a objevů, pouhým okem leckdy neviditelných. Vítám vás do světa rozmanitých tvarů, fantazie, barev a vůní…

Vlaďka Dvořáková

Celý popis

Libor Kaláb představí oleje na plátně.

Celý popis

Výstava amatérských malířů z uprchlického tábora Lesbos.  Na ostrově Lesbos v současnosti přebývá 7362 běženců, kteří už řadu měsíců, někteří i roků, žijí v otřesných podmínkách přeplněného uprchlického tábora Moria. Lidé jsou zde drženi měsíce i roky bez bližších informací a naděje na normální život. Jejich duševní zdraví se v koloběhu zoufalství drasticky zhoršuje. Ostrůvkem naděje pro tyto lidi se v květnu 2018 stal The Hope Project Arts, který se soustředí hlavně na zlepšení jejich mentálního zdraví. V jedné nevelké místnosti kousek od kempu Moria vznikají za finanční podpory dobrovolníků pod záštitou The Hope Project velmi silné obrazy. Malují je lidé různého věku z různých částí světa. Tito malíři nejsou pouze "uprchlíci", jsou to mnohdy velmi šikovní a talentovaní lidé, se spoustou nápadů a schopností. Jsou to lidé, kteří byli násilně vyrváni ze svých domovů, ze své kultury, často museli násilně opustit své rodiny i své přátele. Jejich díla vypráví osobní příběhy, včetně velmi silných traumatizujících zážitků z jejich cesty do Evropy.

Ve snaze jim pomoci, vznikl projekt na HitHitu a za obdržené peníze se v Morii nakoupili obrazy, které nyní budou putovat po několika místech v republice do října letošního roku.

Celý popis

Výstava Josefa Vokála představí portréty známých herců. Jsou zachyceny akrylem na kartonu. 

Celý popis

Multižánrová umělkyně Jana Havelková vyniká originalitou malířské techniky. Své obrazy maluje tzv. enkaustikou - nanáší horký vosk na tři povrchy: lanolínové desky, papír a zrcadlo. Občas využívá také sklo, dřevo a keramiku.

Autorka pochází z Českého Dubu a píše také vlastní básně. Za své verše i malby byla několikrát oceněna v rámci výstavy Modrý slon. Studuje uměleckou univerzitu třetího věku, obor malba a navštěvuje kreativní kurzy malby. Tvoření je pro ni hrou a radostí.

Celý popis