Byl to večer, jaký se již nikdy nezopakuje. Městské divadlo totiž na svých prknech představilo improvizační představení Záskok Y, tedy pořad, který je vždy originálem. Večer, plný humoru, historek a pohotových reakcí nám vznikal přímo před očima.
Již úvodní Dejdarova historka o jeho prvním divadelním záskoku vzbudila salvy smíchu. Martin Dejdar byl tenkrát pouhým posunovačem královského křesla a díky vtípku zkušenějšího kolegy to dopadlo tak, že král usedl rozkrokem přímo na opěradlo. Další historky plynuly jako voda v Nise a já bych zmínila ještě vyprávění Jana Jiráně o Marku Ebenovi. Ten prý s Jiráněm spí déle, než kterákoliv žena jeho života. Myšlena jsou samozřejmě zájezdní představení. Ti dva si také dávají nevkusné dárky. A tak zatímco Jiráňovu knihovnu zdobí porcelánový Lendl v nelichotivé pozici, sofistikovaný hudební pokoj rodiny Ebenů doplnila balalajka. Ta se tam ovšem moc neohřála, ale našla své místo v Ypsilonce a dodnes se objevuje v některé z jejich her. Nebudu tady popisovat všechny vtípky, ale je fakt, že parta ve složení Martin Dejdar, Jiří Lábus, Petr Vacek, Jan Jiráň, Martin Janouš a Miroslav Kořínek jsou dokonale sehraní, mají stejný humor a na pódiu to dokáží náležitě roztočit.
Večer doprovodily písničky v podání aktérů samotných. Ti přidali i řadu zákulisních ´drbíků´ a společně tak potvrdili, že nejlepší divadelní okamžiky vznikají tehdy, když nikdo přesně neví, co přijde za minutu. A právě toto je důvodem širokých úsměvů diváků ještě dlouho po závěrečném potlesku. (ims)
