Nebudeme dopodrobna popisovat děj brilantní anglické komedie o lásce a uvědomění si pomíjivosti okamžiku, jisté je ovšem to, že tvůrci divadelní podoby hry Pam Valentine odvedli výbornou práci, kterou povýšili skvělým obsazením a sami protagonisté pak špičkovými výkony. Sandra Pogodová byla v roli Susie zkrátka neodolatelná a jen těžko si lze vybavit roli, která by této osobité herečce sedla lépe. Navíc jim to s Danielem Rousem na jevišti „šlapalo“ ostošest. Stejně tak nesmíme zapomenout na přirozený projev Lukáše Rouse a neobyčejně milé vystoupení Ludmily Molínové v roli strážného anděla. Své neoddiskutovatelné komediální vlohy předvedla rovněž Martina Randová, která místy až poetické atmosféře dodala punc bláznivé výstřednosti.

Prosincové společné vystoupení DPS Zloté nutki a DPS Vrabčáci je vyvrcholením nové spolupráce a koná se za účasti současných celebrit hudebního světa. Je to tedy koncert vysoce prestižní a očekávaný.

Dvacet let na scéně slaví letos čtveřice hudebníků, působících pod názvem Graffovo kvarteto. Do Městského divadla v Jablonci přivezli tentokrát hudbu, kterou jim k tomuto jubileu napsal Jiří Pavlica. Jedná se o smyčcový kvartet "Blízkost", jenž nabídl příznivcům klasické hudby pět tématicky rozdělených částí - Introdukce, Tanec předků, Rondo - On a Ona, Tanec dětí a Blízkost.

Ve středu Jablonec n.N. uvítal účastníky Prvního evropského sympozia amatérské taneční platformy. Ve čtvrtek v 17.00 zahájilo XXXI. ročník Celostátní přehlídky scénického tance mládeže a dospělých Tanec, tanec...2017 sice specefic představení pod názvem Tanec uvítací - Jabl(k)onec pod režijním vedením a v choreografii Magdalény Pupík Rellichové, na hudbu současného skladatele Tomáše Pálky. Zde vystoupili tanečníci a herci z TaPS Magdaléna z.s., ZUŠ Liberec, konzervatoře Duncan centre, DAMU Praha. Představení se odehrálo v krásných zrekonstruovaných prostorách kostela Povýšení svatého kříže a na křižovatce před ním. Tanečníci předvedli úžasný výkon. Kostel byl zcela zaplněný a aktéři sklidili zasloužený potlesk. V inspirativním představení od 19.00 v MD jsme zhlédli rekonstrukce choreografií od osmdesátých let dvacátého století až po současnost. Vývoj výrazových prostředků, tanečních metod a technik byl patrný a stál za zhlédnutí. Večerní divadlo nešetřilo potleskem. Pátek a sobota patřily přehlídkovým večerům, z nichž vzešly nedělní nominace a ceny. Hlavní cenou pak byla popáté Cena města tance 2017, kterou obdržela ZUŠ Lounských Praha.

Rodinná tragikomedie o mnoha způsobech a podobách lásky, z níž se dělají i ty největší hlouposti, vnesla do kulturního stánku nejen komediální prvky, ale i chvíle zamyšlení a zpytování sebe sama. Je právě ta naše pravda tou nejlepší cestou i pro ostatní? Excentrické herectví naší přední umělkyně Simony Stašové dalo vyniknout právě těmto rozporům. Její dokonalé a nezaměnitelné pojetí je tím pravým stěžejním bodem celé hry, částečně však na úkor rolí sourozenců, především pak dcery Laury, jejíž dialogy jsou oproti románové předloze radikálně očesány.

Vizváryho moderní choreografické myšlení se snoubí s klasickou školou pantomimy (je žákem Borise Hybnera) s obrovským citem pro přirozený pohyb. Výsledkem je tak nejen pantomima, ale spíš scénické divadlo na pantomimě založené. Za svůj výkon získal Radim Vizváry Cenu Thálie 2016 a za tentýž výkon si vysloužil v Městském divadle v Jablonci zasloužený standing ovation, tedy ocenění, které bývá u tohoto typu umění věcí velice ojedinělou.

Eva Holubová s Bobem Kleplem na sebe zkrátka slyší, jejich vzájemné „jiskření“ je nezpochybnitelné a skutečně navozují pocit, že spolu strávili celý život. Opomenout nelze ani jejich blízký kontakt s publikem, který mnohé zúčastněné na jedné straně až šokoval a na straně druhé neskutečně pobavil. Klobouk ovšem smekáme i před výkony mladé dvojice, v níž exceluje především Marika Šoposká svým velmi přirozeným a lehkým způsobem hraní. A její chorvatský song nemá chybu.

Skvěle vymyšlená scéna, výborné výkony herců v čele s excelentním protagonistou malého Kubíčka a známá hudba, udělaly z Městského divadla v Jablonci na hodinu a půl pohádkové místo. Děti, které v doprovodu rodičů tentokrát zaplnily divadlo až po okraj, s napětím sledovaly, jak to tentokrát s ničemným Trautenberkem dopadne a zapomněly přitom na obvyklé špitání. Mlčení přerušovaly pouze rady Kubíkovi na jeviště, když se ptal, jestli má dát zlému Trautenberkovi ještě šanci, aby se napravil. Jejich první reakce byla ovšem jednoznačná - NE!!! Jejich rozhodnutí rozesmálo dospělé přítomné a po krátkém vysvětlení se tedy děti nechaly umluvit, že mocipánovi dají ještě jednu šanci.

Tentokrát se do nastudování veselohry pustili pražští ochotníci z Divadla Bez Debat a v režii Radka Bílka exceloval především protagonista Truffaldina. Ten svým výkonem předstihl mnohé profesionální herce. Jeho lehkost pohybu, gesta i neuvěřitelná rychlost mluvy diváky doslova ohromila. Nutno ovšem dodat, že neméně skvělé byly i výkony ostatních ochotníků, kterým se snad dalo vyčíst pouze několik přeřeků. Ty byly ovšem v porovnání s lehkým a energickým během hry věcí naprosto podružnou. Za pochvalu stojí i minimalistická, leč velmi povedená scéna, vyšperkované dialogy a zapojení diváků do děje.

Pětice sličných a především prvotřídních hudebnic předvedla v Jablonci klasické i novodobější melodie, hudbu těžší i veselou, a to vše doplnila milým projevem a „mekkou Slovenčinou“ Zuzany Bandúrové, která se během večera představila rovněž v roli moderátorky.