Hudební část večera odstartovaly úryvky z děl Antonína Dvořáka a následovala živelná, energická a dechberoucí hudba Mariána Vargy. "Pokud se vám to bude zdát divočejší, tak se nelekejte, tak to má být," usmíval se Vilém Veverka a měl pravdu Ještě nikdy jsem na koncertě klasické hudby neměla takové nutkání pohupovat se do rytmu, jako teď. Sám hobojista by si, krom precizního ovládání svého nástroje, zasloužil i medaili za choreografii. Však také zaplněné divadlo burácelo nadšením. Druhá půle večera patřila Leoši Janáčkovi a Pavlu Haasovi. A diváci byli opět u vytržení. Když se ani po mnoha minutách standing ovation nechtěli návštěvníci vzdát potlesku, souhlasil Veverka s přídavkem. A ne s přídavkem ledajakým. Na scénu přišel opět ohromující Varga, resp. jeho hudba, přednesená souborem Barocco Sempre Giovane a Vilémem Veverkou v dokonalé souhře, v neuvěřitelném tempu, luxusním provedení a nakažlivou energií. "Jeden slavný horolezec řekl, že kdo chce být mistrem, musí se umět pohybovat na hraně," uzavřel ještě noblesní večer Veverka a nám nezbývá, než dodat, že na hraně balancovali hudebníci více, než skvěle, a to navzdory tomu, že byla tentokrát sakramentsky vysoko. Bravo.