Dramatizace nedramatizovatelného bestseleru manželů Allana a Barbary Pease se režisérsky ujal Miroslav Hanuš a od března 2016 ji uvádí Divadlo ABC Praha. Pod názvem "Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách" se ukrývá pásmo řady postřehů o rozdílech mezi muži a ženami, pojatých ovšem s notnou dávkou humoru, doplněných o známé hity s novými a vtipně přepracovanými texty. Po střechu nacpané Městské divadlo v Jablonci sledovalo téměř tříhodinový proud písniček, pravd o vzájemných odlišnostech, mýtů a vysvětlení, proč tomu tak je. Nenapodobitelná podoba hormonů Estrogenu a Testosteronu cuchala divákům bránice již při příchodu jejich protagonistů. Testosteronu Lukáši Jurkovi onemocněl kolega Estrogen (Zbigniew Kalina) a tak hrozilo reálné nebezpečí, že bude představení zrušeno. Naštěstí se pro Estrogen stvořeným ukázal Tomáš Novotný, kterému k nastudování role hormonu s postavou ve tvaru přesýpacích hodin stačila jediná noc. A oba dva protagonisté ve svých rolích doslova excelovali. Potěšily rovněž výkony pěvecké, přičemž punc originality dodávaly hitům již zmíněné texty, v čele s peckou Máslo, v původní podobě zpívanou Marcelou Holanovou. Máslo se dočkalo obrovského aplausu již během večera a neméně hlasitě jej ocenili diváci i v závěru, když ji slyšeli coby přídavek.

Premiéra světoznámého muzikálu Funny girl se v Divadle F. X. Šaldy Liberec uskutečnila v březnu loňského roku. V pátek 9. února ji operní soubor Šaldova divadla přijel představit do Městského divadla v Jablonci v režii Jany Janěkové. Slušně zaplněné divadlo očekávalo notoricky známé melodie na motivy skutečného příběhu jedné z největších hvězd Ameriky první poloviny 20. století Fanny Briceové. Liberecký ansambl věrně nastudoval počátky její kariéry, komplikovaný vztah s hazardním hráčem Nickem Amsteinem, její vzestupy i pády, k tomu přidal projekci a samozřejmě melodie, které dílo proslavily. Autorem písní je Jule Styne, otextoval je Bob Merril a život jim na Broadwayi vdechla Barbra Streisand ve světové premiéře v roce 1964.

Když přidáte k menuetu jednu dobu, vznikne swing. A víte proč? Protože swing se dá udělat ze všeho.Tato myšlenka a nejen ona, zazněla v Městském divadle v Jablonci v rámci večera s názvem Swing se vrací neboli o štěstí, který nabídlo příznivcům nestárnoucí hudby Studio Ypsilon. Kdo čekal typickou činohru, byl zklamán, kdo přišel na koncert, mohlo se mu příčit příliš mnoho slov. A kdo se přišel zábavnou formou dozvědět něco o swingu, o jeho vzniku, síle, vlivu a toho, jak dokáže ovlivnit životy těch, co swingem žijí a ještě si u toho vychutnat známé tóny, tak si přišel na své.

Nejde tedy přímo o nádherná díla českého velikána, ale o komický muzikál v režii Petra Svojtky a s hudbou Bedřicha Smetany, Ivana Hlase a Jiřího Janoucha, s nímž přijelo do jabloneckého kulturního stánku Divadlo ABC Praha. A podívaná to byla neskutečná. Bedřich Smetana: The greatest hits nabídl zákulisí příprav jednoho divadelního spolku,jenž má za úkol v osmi týdnech secvičit představení, složené ze Smetanových osmi oper plus nedokončené Violy. Jelikož je čeká vysoká odměna, pustí se činoherci do úkolu zdánlivě nemožného. Ač by se podle názvu dalo předpokládat, že půjde o dílo vesměs hudební, výsledkem je vydařená hra, plná hrátek s češtinou, místy až Cimrmanovskými gagy, s parodií i nadsázkou a s uvěřitelně neuvěřitelnými zápletkami. I divák, který se původně obával téměř tříhodinového programu, nemohl uvěřit, jak rychle ten čas utekl. Zásluhu na tom mají všichni zúčastnění protagonisté a ač byly všechny výkony par excelence, přeci jen musím vypíchnout Veroniku Gajerovou v roli Libuše, která doslova uchvátila a dokázala, že se umí v takovémto formátu otáčet.Zmínit třeba i Zdeňka Vencla v neobvyklé roli stařenky., Tady se konečně dočkal větší úlohy a dokázal, že režisérova volba byla správná.

Anička Polívková, coby Marie, na jevišti městského divadla a spolu s ní kolegové Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Libor Hruška, Kristýna Hrušínská, Jitka Sedláčková a další. Od prvních momentů bylo jasné, že Poslední aristokratka v podání Divadla Na Jezerce Praha řádně procvičí naše bránice. Mistrně vypiplané dialogy, ironický humor a analogie příběhu této adaptace známého českého humoristického románu Evžena Bočka, v režii Arnošta Goldflama, rozeznívaly vyprodané divadlo téměř bez přestání. Pomohly k tomu samozřejmě výkony všech herců v čele s Annou Polívkovou v roli třiadvacetileté Čechoameričanky, nejmladší osoby rodu Antonína Kostky z Kostky, která se v příběhu vrací s rodinou z Ameriky, aby zde převzala zrestituovaný hrad, jejich rodové sídlo. Anička Polívková zde ukázala svoji bezprostřednost, lehkost hraní a vtip, stejně jako taneční číslo, inspirované pravděpodobně jejím úspěchem ve Star Dance.

Ve stominutové hře se v roli manželského páru, jenž chce po pětadvaceti letech soužití znovu objevit dávno zapomenutou vášeň, představili partneři skuteční - Jana Krausová a Karel Roden. Rodenovo nezpochybnitelně přirozené herectví dodalo šmrnc detailně popisovaným zážitkům, které dlouhodobé manželství přináší, a tak se v lecčems poznali i přítomní diváci, což potvrzovali nejenom smíchem a souhlasným mručením, ale nechyběly ani poznámky typu - " Vidíš? Přesně tohle děláš taky." Známá kanadská autorka vsadila na zdánlivě lechtivé téma, jenž ovšem dokázala pojmout velmi citlivě a do hloubky. A tak se ukázalo, že Sex pro pokročilé není pokročilý sex, ale intimita toho nejhlubšího kalibru. A přestože hra měla i slabší místa, celkový dojem byl nad očekávání dobrý. Nešlo o pouhou veselohru, nýbrž o komiku a paradoxy života, o zvyk i vzplanutí, o hodnoty a opravdovou lásku.

Jaro, Léto, Podzim i Zima, takový byl repertoár naší přední houslistky Lucie Sedlákové Hůlové, s nímž přijela do Městského divadla v Jablonci nad Nisou. Společnost na jevišti jí dělali prvotřídná muzikanti, sdružení Ensemble Lucis. A dohromady poskytli příznivcům klasické hudby nádherný zážitek a relax. Nejslavnější dílo italského barokního skladatele se představilo v něžném, důstojném, ale i energickém a emocionálním pojetí, které donutilo slušně zaplněné divadlo doslova ponořit se do tónů vivaldiho hudby.

Manželka Veronika Gajerová a její dcera Lucie Pernetová se domnívají, že hlavě rodiny Hanuši Borovi zbývá už jen pár dní života a rozhodnou se investovat rodinné jmění do zážitku, navozujícího pocit návratu do doby let šedesátých. Jenže agentura je podvodná a manžel není na sklonku života...Výlet do šedesátek nabídl báječnou atmosféru té doby, její ideály, víru v radostný život i krásnou atmosféru. Právě intenzivní pocit tehdejších let, tedy, že je všechno možné, staví tvůrci do kontrastu s nynějším pragmatismem, strachem a netolerancí. Pro mladší ročníky nechybí pečlivé přiblížení jednotlivých situací, které je více, než dostatečné. Pochválit musíme scénu Jaroslava Milfajta i choreografii Martina Paceka. Aranže a hudební nastudování má na svědomí Jiří Janouch. Každopádně skvělé hudební komedii v režii Petra Svojtky nechybí lehkost, hravost, vtip a dobrá nálada, čemuž výrazně pomáhají jak herecké, tak pěvecké i taneční výkony protagonistů.

Silný příběh, vypracovaný do nejmenších detailů, neuvěřitelný výkon Daniela Bambase a délka tři hodiny, která nemá hluchého místa. Takovou podívanou nabídlo včera v Městském divadle v Jablonci Městské divadlo Mladá Boleslav, když sem přivezlo historickou fresku Jeffreyho Hatchera Krás(k)a na scéně. Kulturní stánek shlédl excelentní zpracování hry o hledání vlastní identity, zasazené sice do Londýna roku 1662, kdy král Karel II. vydává zákaz hraní ženských postav muži, přesto však velmi nadčasové a stále platné. Režie Petra Mikesky nabídla vynikající práci s hercem a doslova vypiplaný příběh, který neměl chybu. Skvělým hereckým výkonům dominoval Daniel Bambas, jenž svou přenáročnou roli Edwarda Kynastona zahrál s neuvěřitelnou přirozeností, a to včetně travesti scén, jenž bývají často oříškem.

Tříkrálové zpívání se letos konalo v jabloneckém kulturním stánku již po devatenácté a zúčastnily se ho sbory Skřivánek, Novovesánek I a II, Fialenky, Zvoneček, Rolnička a Vrabčata s Vrabčáky. Pořadem provázel skvělý David Jelínek a když uváděl tradičně úvodního hosta akce - DPS Skřivánek, který pod vedením Věry Pokorné, sdružuje malé zpěváčky z mateřinek, bylo jasné, že nejen přítomné matky neudrží dojetí. Malé holčičky žmoulající sukýnky předvedly, po boku svých stejně starých kamarádů, opravdu skvělý výkon a dámy v publiku si nestačily otírat oči. I další sbory se na pódiu skutečně blýskly a tak byli připravení plyšáci pod stromečkem, jenž si zástupci kolektivů losovali, odměnou více, než zaslouženou.