Sotva hvězda naší popové scény vkročila na jeviště, tak přestože už jí ´dávno není sedmnáct´ tak stále ´Jede dál´ a ví, že ´S láskou má svět naději´. Všechny tyto a ještě i mnohé další pecky zněly z pódia v Městském divadle v Jablonci za sebou v rychlém tempu, tak rychlém, že než stačilo publikum dotleskat, už se na ně řinula další známá hitovka, a tak to šlo po celou dobu stominutového koncertu. Zpěvačka řádila skutečně jako mladice, jeviště jí bylo plné a hudba měla pořádné grády. Však také dostala zcela natřískané divadlo velmi rychle do varu a kdo se nepohupoval do rytmu, ten tleskal, nebo dokonce zpíval. Petřin hlas, bez jediného zaváhání trylkoval do neuvěřitelných výšin s intonací přesnou jako laser prvotřídního chirurga. Petra Janů s kapelou Amsterdam oblékla známé písně do nových hávů a nutno říct, že jim to v nových aranžích náramně sluší. Nabízí se otázka, zda Petra omládla díky ´omlazení kapely´, nebo omladila kapelu, protože ona zkrátka nestárne. Ať je to tak, nebo tak, podala zpěvačka excelentní pěvecký i fyzický výkon a atmosféra koncertu byla doslova bombastická. Energií napumpované divadlo ocenilo i tři zbrusu nové písničky z nejčerstvějšího Petřina CD Blázni.

Komorní soubor Arti Allegre, složený z vynikajících sólových i komorních hráčů České republiky, v čele s uměleckým vedoucím a houslistou v jedné osobě Ondřejem Lébrem, přijel do Městského divadla v Jablonci s úchvatným programem. První půle patřila Wolfgangu Amadeu Mozartovi, Arcangelu Correlimu a Johanu Sebastianu Bachovi a po přestávce rozeznělo kulturní stánek Concerto grosso Georga Fridricha Handela a neobyčejná Meditace na staročeský chorál ´Svatý Václave´, kterou zkomponoval Josef Suk s důrazem na své vlastenectví a i proto je zde výrazný akcent na pasáž ´Nedej padnouti nám´. "Je to jedním z důvodů, proč jsme nastudovali právě tuto skladbu. Česká republika slaví stoleté výročí a Sukova Meditace je jeho důstojnou oslavou," uvedl Ondřej Lébr.

Mladí pěvci české operní scény Městské divadlo v Jablonci sice nezaplnily, kdo přišel, však rozhodně nelitoval. Výkony trojice vybraných účastníků Burzy mladých zpěváků 2018 vzaly přítomné za srdce a je nad slunce jasné, že Robin Červínek (baryton), Marie Smidtová (soprán) a Elmaz Kadyieva (mezzosoprán) mají před sebou zářivou budoucnost. Večer již tradičně moderuje PhDr. Radka Hrdinová, která bez nadsázky patří k těm, které by si měl někdy poslechnout každý milovník hudby, student, i ten, komu je zatím svět klasických melodií na hony vzdálený. Tak srozumitelný a zároveň zajímavý popis jednotlivých árií, jejich kontext v opeře a výstižné informace o jejich autorovi neumí podat jen tak někdo.Ve zhruba stominutovém programu zazněly árie z pera Bedřicha Smetany, Petra Iljiče Čajkovského, Richarda Wagnera, Georga Bizeta, Julia Masseneta, Giacoma Pucciniho a tradičně i Wolfganga Amadea Mozarta. Sólisty skvěle doprovodil na klavír pedagog Pražské konzervatoře Augustin Kužela a v hledišti vše bedlivým uchem sledovala Doc. Libuše Márová, jenž působí na pražské HAMU.

Třepotání dlaní na zdvižených pažích, k tomu ohlušující potlesk a krásná atmosféra. Takové byly hlavní atributy kouzelného sobotního podvečera v Městském divadle v Jablonci. Již pošestnácté se zde totiž sešli umělci z mnoha oblastí. Zpěváci, herci, tanečníci, muzikanti, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav. Projekt s názvem ´Společně nejen na jevišti´ totiž spojuje především lidi s velkým srdcem a chutí do života. A je úplně jedno, zda mají handicap, nebo ne. Radost, životní elán a umění je pro ně tolik přínosným kořením života, že je žene kupředu jako dráha. A všichni protagonisté nám to naše žití okořenili tak, že by si bez výjimky zasloužili Michelinskou hvězdu.

"Hudební svět animovaného filmu mě vždy lákal a jsem rád, že mě dovedl až k vám, k divákům, fanouškům a všem těm, kteří tuto hudbu milují stejně jako já. A můžete mi věřit, že je mi jedno, jak výdělečný tento projekt bude. Takový jsem já a takový byl můj sen. Jsem rád, že se mi sny plní, " uvedl s úsměvem hlavní aktér večera a za svůj přirozený a velmi upřímný projev sklidil od přítomných obrovský potlesk. Ještě větší aplaus však, logicky, následoval po každé písni a bez povšimnutí nezůstala ani první řada hlediště, složená ze členek Davidova fanklubu. Ta se při potlesku dokonce opakovaně zvedala ze sedadel a dokonce pomáhala svému oblíbenci se sbory. Nutno říct, že i po hlasové stránce má Deyl ve svých fanynkách kvalitní zastání. Kouzelné melodie každopádně přinesly tolik očekávané emoce, pohlazení po duši a až hojivý pocit krásně prožitého večera. A nic na tom nemění ani Davidovo počáteční rozladění, naopak si troufnu říct, že lidským ventilováním svých trablů, si získal srdce i těch, kteří přišli do divadla původně pouze jako doprovod a jsem přesvědčená, že pro peníze za lístek si ten večer nepřišla ani noha. Všechny totiž stály frontu na podpis a fotku s ´novodobým ženským idolem´.

Hudební část večera odstartovaly úryvky z děl Antonína Dvořáka a následovala živelná, energická a dechberoucí hudba Mariána Vargy. "Pokud se vám to bude zdát divočejší, tak se nelekejte, tak to má být," usmíval se Vilém Veverka a měl pravdu Ještě nikdy jsem na koncertě klasické hudby neměla takové nutkání pohupovat se do rytmu, jako teď. Sám hobojista by si, krom precizního ovládání svého nástroje, zasloužil i medaili za choreografii. Však také zaplněné divadlo burácelo nadšením. Druhá půle večera patřila Leoši Janáčkovi a Pavlu Haasovi. A diváci byli opět u vytržení. Když se ani po mnoha minutách standing ovation nechtěli návštěvníci vzdát potlesku, souhlasil Veverka s přídavkem. A ne s přídavkem ledajakým. Na scénu přišel opět ohromující Varga, resp. jeho hudba, přednesená souborem Barocco Sempre Giovane a Vilémem Veverkou v dokonalé souhře, v neuvěřitelném tempu, luxusním provedení a nakažlivou energií. "Jeden slavný horolezec řekl, že kdo chce být mistrem, musí se umět pohybovat na hraně," uzavřel ještě noblesní večer Veverka a nám nezbývá, než dodat, že na hraně balancovali hudebníci více, než skvěle, a to navzdory tomu, že byla tentokrát sakramentsky vysoko. Bravo.

Bezmála třicítka soutěžících, hvězdná porota, v níž zasedla Linda Finková, David Deyl, Michal Kindl, Jan Prchal a Pavel Žur, a publikem napěchované divadlo. Tak vypadal 9. ročník pěvecké soutěže Hvězdy nad Ještědem, který se konal v Městském divadle Jablonec a nutno říct, že to byl ročník velmi povedený. Skvělou atmosféru sobotního podvečera odstartovala hned úvodní scénka ředitele divadla Pavla Žura a moderátorky akce Lucie Peterkové.

"Až vyjdu před divadlo, musím hned zavolat babičce," špitla sotva dvacetiletá dívenka kamarádce po zhlédnutí představení, s nímž do Jablonce přijelo Divadlo ABC Praha. Není divu, přesně o vztazích mezi ženami všech generací, o jejich vzájemných poutech s rodinou a vyvíjením pohledů na známé situace, byla hra doslova nabitá. V programu byla hra popsána takto: Tragikomedie o radostech a strastech spojených s údělem matek v dnešním světě. Nová hra izraelské dramatičky se z nejrůznějších úhlů pohledu dívá na velmi důležité mezníky v životě většiny žen – těhotenství a mateřství. Originální hořkosladká revue s nadhledem a nadsázkou nahlíží na velmi intenzivní fáze života žen, které s sebou přinášejí radost a štěstí, ale také bolest a starosti..

Hra o sebezničujícím a vášnivém milostném vztahu dvou prokletých básníků, kteří nemohli žít spolu, ani bez sebe, se dočkal mnoha zpracování. Režie Pavla Kheka však dala dílu určitou noblesu, aniž by jakkoli ´vylepšovala´ charaktery hlavních postav. Oproti zpracování filmovému byl jejich milostný poměr zpracován abstraktněji, o to více však vystoupila rovina duše. Výrazně tomu napomohly výkony hlavních protagonistů, které se dají označit za famózní. Na jevišti jdou až ´na dřeň´, jsou doslova pohrouženi do svých rolí a velmi, velmi uvěřitelní. Povedená je i scéna a hudba, která k poezii dokonale patří. Bouřlivý život, rozervaná srdce i duše a obrovská vnitřní nejistota prokletých básníků byla hnacím motorem pro jejich tvorbu a hra ´Úplné zatmění´ je rozhodně motorem pro nás, divadelní fajnšmekry´, abychom po zhlédnutí takového kusu, sáhli doma po některé ze sbírek zmiňovaných autorů. Dopisování veršů na skleněnou tabuli v rámci představení k tomu doslova vybízí. Celkově neměl večer hluchá místa a ač se rozhodně nejedná o oddychovku, nabídne hluboký prožitek a donutí k zamyšlení, které vás ještě dlouho nepustí. Jablonecké publikum ocenilo protagonisty dlouhotrvajícím potleskem, ale i ten byl tentokrát tak nějak zádumčivý. Prokletí básníci dostáli svému jménu a opět dosáhli svého.

Když Kamil Střihavka napsal divadelní hru ´Tolik hlav´, čekali jeho fanoušci především zábavu. Jak sám autor říká, o komedii opravdu jde, ovšem konkrétně o komedii hořkou. Hořkou doslova, na jazyku vám zůstane pachuť zvrácené doby komunistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let, v níž se i poslouchání muziky stalo prohřeškem. Přesto všechno i tehdy mladí prožívali své radosti, lásky, přátelství i zrady, snili si své sny a troufnu si říct, že přesně tuhle kombinaci dokázal Kamil Střihavka divákům nadávkovat s citlivou přesností.. K prožitku přispěla i poetická videoprojekce spolu s úryvky největších tehdejších rockových hitů. A jsme u hereckých výkonů, které se dají nazvat jedním slovem - famózní. Jediné, co by se představení dalo vytknout, je přílišná délka první části. Po přestávce má děj mnohem větší spád a je emotivnější. Nečekaný a rázný konec dokonale zmrazí všechny přítomné a zcela odpovídá atmosféře doby.