Jitka Schneiderová a Roman Zach, úspěšní účastníci taneční soutěže Star Dance, využili svého nadání v hudebně taneční inscenaci Rona Hutchinsona ´Moje tango´, která v režii Simona Cabana a Denisy Abrahámové okouzlila vyprodané Městské divadlo v Jablonci. Třetím protagonistou byl Karel Mařík, tentokrát v roli hudebníka, taxikáře a hoteliéra. Hlavní mužské role manžela, učitele tanga, doktora a kolegy pak s grácií zvládá již zmíněný Roman Zach, jehož taneční nadání je neuvěřitelné a tango naopak velmi uvěřitelné. Je v něm všechno, hrdost, vášeň i sebeuvědomění, to vše podané jaksi mimoděk a s lehkostí.

Na co že se všichni v tomto večeru těšili nejvíc? Jednoznačně na Lucii Zedníčkovou, Annu Kulovanou alias tchyně a Danu Homolovou s Martinem Krausem v roli novomanželů, kteří se vzali i přes nevůli svých matek. Ty do našeho města přivezla Agentura Fanny Praha pod názvem Tchyně na zabití. Čtveřice protagonistů ve hře Jakuba Zindulky bavila zaplněné Městské divadlo v Jablonci nejenom lechtivými vtípky, ale i svébytným viděním světa v kontrastech odlišných osobností, které dělají náš svět jedinečným. Vztah mezi matkou a dcerou, matkou a synem, mezi partnery a hlavně mezi jejich maminkami, tedy oběma tchyněmi, nabíral na obrátkách, chvíli byl zádumčivý, ale většinu času velmi veselý. A že k tomu přispěla i notná dávka duchařiny? Možná právě tato dějová linka dodávala Tchyním na zabití špetku toho správného šarmu. A tak není divu, že například při zvolání věčné zastánkyně květinových dětí, respektive maminky nevěsty - " Mrtví jsou si všichni rovni," řičelo divadlo smíchem. V kontextu hry věc naprosto přirozená, po návratu domů si mnozí uvědomili, že ovšem věc nadmíru pravdivá. A takové to představení bylo. Uvolněné, hravé a zábavné, ale přesah mělo na komedii doslova obdivuhodný. (ims)

Komorní sbor a smyčcový orchestr složené ze studentů George Watson´s College v Edinburghu přednesl v Městském divadle v Jablonci nejen klasickou, ale i tradiční skotskou hudbu, přičemž na pódiu krom smyčců samozřejmě nechyběly ani dudy. Koncert hudebníků ve věku mezi 12 až 18 lety byl plný mladistvého elánu, sem tam se dal zahlédnout i jakýsi počáteční ostych, ale právě proto byl jejich šťastný úsměv v závěru večera tak odzbrojující. Jejich hudba byla precizní, dobře přednesená a velmi opojná a když závěrem. a´ capella zapěli Halelujah Chorus from Messiah, zaplněné divadlo zaslouženě dalo průchod bouřlivým ovacím.

Doslova v chaloupku na kuří nožce proměnila jablonecký kulturní stánek Lucie Bílá při svém recitálu s Petrem Maláskem. Co mělo nohy totiž stálo. Ale nejen dlouholetá hvězda české hudební scény si vysloužila obdiv vyprodaného divadla, svých ovací se dočkal i Mgr. Pavel Žur, jenž tímto koncertem oslavil dvacet let působení na ředitelském postu a obří potlesk sklidily i děti z DPS Vrabčáci, které v úvodu zazpívaly krátké pásmo písní a závěrem si s devatenáctinásobnou zlatou slavicí ´střihly´ dojemné Desatero, známé i pod názvem Halelujah. (ims)

Rozjímání a úvahy ´jasného intelektuála,´ prožívajícího období rozbouřených hormonů a proměnlivého domácího zázemí doplnili autoři o řadu známých hudebních pecek, které ovšem dostaly vtipné české texty. Je nasnadě, že Hanuš využil nejen hereckých, ale i pěveckých schopností ansámblu a výsledkem je velmi pohodová, příjemná zábava. Představení začalo projekcí notoricky známého videa z Youtube, v němž taneční pár z osmdesátek učí, jak tančit disco. Projekce se stala dokonalou přípravou pro večer, v jehož průběhu zazněly rockové, country i popové písně osmdesátých let. Ty přímo na pódiu ´vysekla´ kapela par excelence. Za bicí jakoby režisér posadil mažoretku. Tak obratně dokázal ovládnout bubeník paličky, které doslova létaly vzduchem. A stejně jako on, byli pro hru zapáleni všichni protagonisté. Záletná matka (Eva Hacurová), upracovaný spořivý otec (Pavel Tesař), babička s typicky anglickým vychováním (Jaroslava Pokorná), soused Lucas (Jan Meduna), opuštěný stařec Bert (Jiří Wohanka) a další, jenž na pódiu excelovali.

Jako ve Wembley si připadali návštěvníci Městského divadla v Jablonci, když k nám Divadlo Radka Bzrobohatého přivezlo koncertní show Freddie, pojednávající o životě fenomenálního zpěváka skupiny Queen, Freddieho Mercuryho. "Je vás tady stošedesát tisíc, to jsme nečekali," radoval se Jiří Korn v roli manažera legendární kapely. "To ani my ne," reagovalo s úsměvem publikum a opět se rychle vnořilo do vyprávění, majícího místo slov noty. A nebylo to vyprávění ledajaké, vlastně to vůbec nebylo vyprávění, ale spíš přehlídka největších pecek jedné z nejoblíbenějších kapel dvacátého století, dramaturgicky poskládaných tak, aby vytvořily co nejpřesnější Mercuryho obraz. Nutno dodat, že lví podíl na úspěchu hitovkami nabitého večera měla kapela Queenie a především fenomenální Michael Kluch coby Freddie. Jeho neuvěřitelný herecký i pěvecký talent dával přítomným zapomenout na to, že skutečný Mercury již mezi námi není. Opojné charisma Freddieho, jeho silný a nezaměnitelný hlas jako by Michael do sebe doslova nasál a když se procházel v elastických pruhovaných kalhotách a šokujících oděvních kreacích, měl tatáž gesta a do detailů okoukanou mimiku, jako jeho hvězdný předchůdce.

Vražda krále Gonzaga, kterou do Jablonce přivezlo Dejvické divadlo Praha, náš kulturní stánek doslova ochromila. Dokonale promyšlený koncept Jiřího Havelky opět potvrzuje jeho originalitu, touhu experimentovat a posunovat hranice činohry až do míst, kam se to dříve zdálo nemožné. A tak není divu, že první půle, evokující stand- up show šesti herců, byla plná smíchu, ironie a dobré nálady. Každý z šestice protagonistů, Martin Myšička, Ivan Trojan, Tomáš Jeřábek, Simona Babčáková, Klára Melíšková a Zdeňka Žádníková, vtipně popsali charakteristiku sebe sama, svůj vztah k Dejvickému divadlu a jeho působení v něm a svůj výstup proložili monology nejslavnějších postav, kterým svoji osobu propůjčili. Diváci se chechtali ostošest až do doby, kdy přišel na řadu Hamlet. Respektive scéna z Hamleta, v níž potulní herci sehrají scénku o smrti krále, aby tak ukázali na skutečné viníky,

Kdo by neznal slavnou komedii Oskara Wilda ´Jak je důležité míti Filipa´. Tento věhlasný anglický autor irského původu ji dal podtitul ´Lehkovážná komedie pro vážné lidi´ a v jabloneckém divadle jsme ji shlédli v režii skvělého Pavla Kheka a v podání herců Městského divadla Mladá Boleslav. Mladoboleslavskému souboru by však lépe seděl podtitul ´Lehkovážná komedie pro veselé lidi´, neboť především dvojice hlavních aktérů Matouš Ruml a Aleš Petráš odvedli neuvěřitelný výkon jak herecky, tak pohybově a ještě se během hry stíhali vzájemně ´odbourávat´ a jejich pobavených tváří si nešlo nevšimnout.

Že i pravda má mnoho podob, přestože se říká, že je jen jedna, že je pravda relativní a lze pravdu postavit i na lži? Takové otázky zpracovává brilantní komedie Floriana Zellera, kterou do jabloneckého kulturního stánku přivezlo Divadlo Na Fidlovačce Praha. Pod režijním vedením Mikoláše Tyce na pódiu rozehrál herecký koncert především Marek Taclík, zdatně mu sekundovala Iva Pazderková v roli jeho milenky Alice a zároveň manželky jeho nejlepšího kamaráda. Nelze opomenout Davida Háka coby manžela Pazderkové Paula a Martinu Šťastnou, alias Taclíkovu manželku.

Jak se vyhnout zodpovědnosti, když dělám ve vlastní firmě nepopulární opatření? Je to jednoduché. Najmu si zneuznaného herce a toho podřízeným představím jako ředitele. Tak by se jednoduše dala charakterizovat oblíbená hra Larse von Tiera ´Kdo je tady ředitel´, s níž do Jablonce přijelo Švandovo divadlo. Svérázná komedie o zbabělém řediteli (Kamil Halbich) a nedoceněném herci, jenž uchopí příležitost za pačesy (Michal Dlouhý) nabídla zaplněnému kulturnímu stánku prvotřídní zábavu, skvělé herecké výkony, odpovídající a velmi variabilní scénu a skvěle zvolený hudební doprovod.