"Když jsem před padesáti lety nastupovala do divadla Semafor, dostala jsem na krk dudlík a byla tak oficiálně pasována na ´šansoniérské miminko," usmívala s v úvodu koncertu Jitka Molavcová a fenomén Semaforu, tedy Jiří Suchý její slova okamžitě potvrdil. " Byla to velmi slušná, introvertní dívka a takovou zůstala doteď," usmíval se principál, textař, hudební skladatel, šoumen s laskavým srdcem a ještě laskavějším inteligentním humorem. Jakmile ovšem zazněly první tóny více i méně známých šlágrů, hitovek či nových šansonů, vjela do těchto laskavých bytostí nadpozemská energie. Oba stříleli jednu píseň za druhou bez zadýchání, nohy jim létaly v neuvěřitelném tempu a rázem jich bylo všude plno. Bylo skutečně až dechberoucí sledovat, jak ti dva zapomněli stárnout. U dámy se věk neprozrazuje, ovšem i jedenaosmdesátiletý Jiří Suchý řádil tak, že by strčil do kapsy i o generaci mladší kolegy.








