Krom krásy protagonistek ovšem nesmíme zapomenout ani na krásu scényJána Zavarského, která naprosto přesně evokovala prostředí, v němž se setkává svět mystiky a reality, a přesto neztrácela nic ze své poetičnosti. A když jsme u té krásy, je na místě pochválit i kostýmy, které má ´na svědomí´ Aleš Valášek. Liberečané zkrátka uchopili vrcholné dílo Dvořákova génia očividně za správný konec a tak se pohádkový příběh o tragické lásce lesní žínky a prince ze skutečného světa dočkal v Jablonci ohlušujících ovací. A protože v každé lóži vpravo seděla minimálně jedna malá holčička, nedalo nám to a po skončení tříhodinového programu se dvěma přestávkami, jsme se jich zeptali na dojmy. "Já miluju tuhle hudbu, hraju na klavír a Dvořáka si pouštíme i doma. Dneska sem tu s babičkou a obě jsme hodně tleskaly," usmívala se desetiletá Verunka z Liberce a o dva roky mladší Lucinka z Jablonce prozradila, že: "Bylo to krásný, hezká pohádka i hudba, jen kdyby to nebylo tak smutný. Ale moc se mi to líbilo a příště půjdu určitě znovu." A tak je nasnadě, že má Divadlo F. X. Šaldy Liberec a potažmo i to jablonecké do budoucna o přízeň diváků postaráno.

V příběhu dvou silných osobností, které se nedokáží přestat milovat, se v Městském divadle v Jablonci zaskvěla známá jména. Jiří Langmajer, Táňa Vilhelmová a spolu s nimi syn Veroniky Žilkové Vincent Navrát tvořili sehranou trojici protagonistů příjemné konverzační hry ´Skleněný strop´. Tu v režii Víta Vencla přivezlo do našeho města Divadlo Ungelt. Zaplněný kulturní stánek nejenom roztleskala, ale i donutila přemýšlet nad rozdílnými pohledy na svět a vzájemné toleranci.

Přišli v nažehlených bílých košilích, jen Jiří Pavlica a Alice Holubová zvolili její temný odstín. Možná proto, abychom si, ve zšeřelém Městském divadle v Jablonci, nevšimli, jak ztěžka se Jura Pavlica ke svému mikrofonu dostává. Jakmile ovšem zazněly z pódia první tóny, bylo jasné, že i přes Pavlicovo zranění (jenž si, dle jeho slov, způsobil na hokeji) jsou všichni hudebníci v plné kondici. Koncert, dnes již legendárního seskupení, překračujícího hudební žánry, přesto však založeného na lidové hudbě, nabral na obrátkách hned od první písně.

Blonďatý mladík, který oslavil loni v červnu teprve dvacetiny a který na první pohled působí velmi křehce. Jakmile si ovšem sedne ke klavíru, rázem vyplavou na povrch jeho bezbřehá energie, vášeň, cit a skutečné mistrovství. Matyáš Novák se narodil v roce 1998 v Hradci Králové, kde je v současné době studentem Gymnázia J. K. Tyla, krom toho ovšem studuje věhlasnou klavírní akademii ´Incontri col Maestro´ v italské Imole. Dvacetiletý klavírista patří k nejperspektivnějším pianistům své generace, je hrdým členem PETROF Art Family, vítězem řady mezinárodních soutěží a jeho mimořádné harmonické cítění, široký repertoár a vynikající úhozová technika jsou ohromující, což také předvedl zaplněnému hledišti Městského divadla v Jablonci.

Kdo by neznal největšího z pierotů, smutného muže, který bavil celý svět a sám trpěl bolavou duší a nejlépe mu bylo ve světě ticha. Snad a nebo právě proto, byl Jean Gaspard Deburau ( vlastním jménem Jan Kašpar Debrio) tím nejlepším z nejlepších. V roce 1816 se stal tento rodák z Kolína hvězdou komedií a psali o něm pochvalně všichni přední kritici. Nechyběli mezi nimi ani Honoré de Balzac či Théophile Gautier. Deburau byl ženatý a měl tři děi, dceru Rosinu a dva syny (z jednoho se stal provazochodec a druhý byl hercem a mimem). Zemřel v roce 1846 v Paříži. O životě veleúspěšného umělce s českými kořeny napsal knihu František Kožík a jeho román ´Největší z pierotů´ se stal motivem k seriálu, v němž Jeana Gasparda skvěle ztvárnil Vladimír Javorský.

Když Larry Shue psal ´Cizince´, rozhodně netušil, jak trefně bude popisovat i společnost v dnešní době. S bravurní komedií přijelo do Jablonce Divadlo Na Fidlovačce Praha. V režii Kateřiny Duškové se představili Martin Písařík (alias cizinec Charlie), Zdeněk Maryška, Ludmila Molínová, Lukáš Pečenka, Lukáš Rous a další. Bližší popis uvádí, že jde o dílo se silným humánním posláním a toto tvrzení je zcela na místě.

Inscenace ´Drobečky z perníku´, kterou do Městského divadla v Jablonci přivezla Agentura Harlekýn, je v programu označena coby dojemná komedie. Jedná se však o příběh podle skutečné události a ač je skutečně plný trefných a humorných hlášek, klidně by snesl i označení ´dramatický, či hluboký´. Hra, popisující návrat zpěvačky z protialkoholní léčebny zpět domů, kde ji čeká neúspěšný herec, spolubydlící a kamarád v jedné osobě, jediná kamarádka, která ji nezavrhla ani během léčby a hlavně sedmnáctiletá dcera, jevící se dospělejší, než maminka.

Úvod patřil již tradičně těm nejmenším, dětem, které navštěvují mateřinku a sdružují se v DPS Skřivánek. Caparti si, pod vedením Věry Pokorné, vysloužili obrovský aplaus a nutno dodat, že zaslouženě. A občasné zvednutí sukýnek malých slečen vykouzlilo úsměvy na tvářích přítomných. Sukýnky na svém místě už zůstaly u dětí školou povinných, ovšem ovace publika byly rovněž hurónské. Na pódiu jabloneckého divadla se postupně vystřídaly DPS Písklata se sbormistryní Dášou Vajdíkovou, DPS Fialenky s Romanou Halamovou, DPS Zvoneček a Rolnička se sbormistrem Liborem Saskou, DPS Vrabčata a Vrabčáci pod vedením Pavla Žura a DKPS Harmonia s Dagmar Vajdíkovou.

Začalo to státní hymnou, při níž publikum samozřejmě povstalo, pokračovalo mile lidským projevem nového primátora Jablonce nad Nisou Milana Kroupy, dojemným předáním ceny PRO MERITIS, jenž z primátorských rukou převzala nádherná osobnost - pěstounka Dobroslava Kricklová a gradovalo famózním hudebním zážitkem, který milovníkům klasické hudby připravila Filharmonie Hradec Králové v čele se švýcarským dirigentem Kasparem Zehnderem. Řeč je samozřejmě o Novoročním koncertu, kterým si naše město již od roku 2012 tradičně v Městském divadle v Jablonci připomíná vznik samostatného Československa.

"Jablonecké divadlo je mojí srdeční záležitostí," svěřil se hned v začátku ´Swingových Vánoc ´Jan Smigmator a doplnil: " Nemyslete si, že to říkám všude, platí to opravdu jen tady. Vždycky si projdu divadlo, pohladím ten samet na sedačkách a zadívám se na to zlaté zdobení." Asi to není samo sebou, platí zde rčení ´svůj k svému´, protože tenhle dávný držitel 'Zlatého oříšku´ má srdce ze zlata a hlas plný sametu, a právě proto je jeho hudba tak báječná. A když jeho zpěv doprovodí Felix Slováček se svým Big Bandem, mohou již Vánoce začít.