Excelentní zážitek připravila svým příznivcům Hana Maciuchová hereckým koncertem v rámci hry Noelleho Chateleta Žena Včí mák. Tento monolog ´již dlouho stárnoucí dámy´, která se již dávno nebojí smrti, ale přesto, nebo právě proto najednou začíná opravdu žít, jsme si v Městském divadle v Jablonci ´prožili´ v překladu a režii Jaromíra Janečka. Avizovaný příběh "nemladé ženy" přilákal do divadla především její vrstevnice. Muži a mladší diváci ovšem přišli také a troufnu si říct, že představení okouzlilo všechny. Hana Maciuchová sice již dávno není tím Ančetem z Krkonošských pohádek, přesto si však jakousi pokoru, obrovskou citovost a zároveň civilně niterný projev (lépe to nazvat neumím) doplnila o okouzlující noblesu a šarm, které se dají získat jen věkem. Navíc si po celou dobu dokázala udržet štíhlou postavu a mladistvý výraz. Osmdesátiminutový monolog přednesla tak uvěřitelně a věrohodně, jako by nám vyprávěla svůj vlastní příběh. Ten se týkal především lásky. Lásky nejen k muži, který do jejího života vstoupil tehdy, když se její kamarádky dávno smířily se stereotypem a jakousi šedí života, ale i lásky ke svým dětem, blízkým a lásky, kterou bychom měli cítit především sami k sobě.