Klasické dílo, kterému se dočkalo věhlasu především díky opernímu zpracování Leoše Janáčka, patří k vrcholným dílům českého realismu konce 19. století. Pod režijním vedením Martina Františáka jsme viděli nejen strhující dramatický příběh s tragickou zápletkou, ale rovněž excelentní výkony všech hrdinů. V tomto ohledu se zaskvěla především Tereza Terberová v roli Jenůfy, Tomáš Dastlík coby Laco a Kostelnička Dagmar Havlová, jejíž ztvárnění nabídlo naprosto uvěřitelnou, emotivní a velmi citovou podobu ženy, nechající se svázat pravidly na úkor lidství. Tato role se řadí k vůbec nejobtížnějším dramatickým partům a Dagmar Havlová v kůži Petrony Buryjové obstála na výbornou.

Svěží, ale romantická atmosféra dokonale korespondovala s poeticky vyladěnou scénou, plnou světýlek, stromů, projekcí a variabilnosti. Celek nabýval místy až pohádkové atmosféry, evokujíc tak starou českou mytologii. Samotný Jirásek je autorem nadčasovým a jeho díla bezpochyby patří do zlaté pokladnice našich kulturních klenotů, ovšem úprava Hany Burešové zpřístupní Lucernu i těm, kteří se chystají přijít „Jiráskovi teprve na kloub“.

Pod režijním vedením Mirka Černého zhlédli malí milovníci divadla muzikálové provedení pohádky, podle známé filmové předlohy. A právě notoricky známé a dětmi oblíbené písničky, byly zcela jistě hlavním tahákem pro odpoledne, strávené v kulturním stánku. Krom velkých i malých diváků bychom rádi zmínili skupinu mentálně postižených dívek, které nám v doprovodu svých vedoucích, názorně předvedly, jak bychom se v divadle měli chovat. Na jejich adresu závěrem pronesla malá blondýnečka větu, kterou si budu pamatovat- " Jsou jako my, jenom se jim mozeček vyvinul trochu jinak, ale jsou to hodné holky," pronesla polohlasem dívenka.

Diváci se téměř tříhodinovým představením doslova prochechtali, a to navzdory tomu, že o některých tématech budou doma pravděpodobně ještě přemýšlet. Původní hra Willyho Russella z roku 1988 se dočkala vynikajícího překladu Pavla Dominika a pod režijním vedením Zdeňka Kaloče Stašová doslova zazářila. Mistrně napsaná komedie s dokonale výstižnými dialogy (v tomto případě si však troufám napsat monology) Stašové sedla jako... no, však to znáte. Její plné a košaté herectví dokázalo divadlo doslova prolnout. Proměna ženy, utahané vlastním životem, v ženu, kterou kdysi bývala, byla naší přední herečkou doslova dotažená do konce. Jakoby nám před našima očima omládla. A troufnu si říct, že stejně tak se cítilo i publikum, které bravurní výkon Stašové ocenilo nejen bouřlivými ovacemi, ale i standing ovation.

Režisérka Jana Kališová uchopila klasické dílo trochu novodoběji a zaměřila se více, než na folklór a tradice, na niternější charakteristiku jednotlivých postav a vztahy mezi nimi. Mařenka, v precizním podání Ivany Weberové, nebyla jen loutkou v rukách rodičů, ale chápající ženou, která ovšem dovede popadnout příležitost za pačesy. Její velký a bohatý hlas spolu s perfektní výslovností, tvořily dokonalý celek a její taška s proviantem na schůzku s Jeníkem dokreslovala dojem ženy, která myslí na všechno. Jeník (Josef Moravec) působil mile a rovněž jeho výkon byl excelentní. Jediným momentem, nad nímž zůstali diváci v úžasu, byla oprava motorky, kterou poškodil při hádce Kecalovi (v prvotřídním podání Jevhena Šokala). Motocykl, který v době Prodané nevěsty, rozhodně nebyl dopravním prostředkem a přesto jej Kecal po celou dobu používal, působil poněkud nepatřičně. Možná tak chtěla režisérka nahradit bicykl, který pro příjezd na námluvy vymysleli v Národním divadle Vaškovi. Ať tak či tak, celkový dojem z představení byl famózní, skvělé výkony pěvců, hudebníků pod vedením dirigenta Jiřího Štrunce, ale i malých gymnastek, které dodaly večeru punc mladické rozvernosti a energie. Uznání patří i za náročnou, ovšem do puntíku zvládnutou choreografii, kterou má na svědomí Jaroslava Leufenová.

Můj báječný rozvod měl premiéru v autorčině rodném Irsku v roce 2001 a o dva roky později se již dostal na pražská divadelní prkna. Do současnosti slaví úspěch v mnoha zemích světa. Autorka komedie Geraldine Aron se osobně přijela na české zpracování svého díla podívat a byla výkonem Balzerové nadšena. Dokonce se dala slyšet, že pražské zpracování považuje za jedno z nejlepších, které viděla. Eliška Balzerová dokázala krásný příběh posunout ještě o několik příček výš. Je až k neuvěření, kam se někdejší doktorka Čeňková z Nemocnice na kraji města dokázala vypracovat. Dnes se směle řadí do kategorie umělkyň, nesoucích označení Paní herečka.

Komedie Perfect days nabízí srovnání s filmovou podobou díla, divadelní verze jí však velmi sluší. Inteligentní a vtipná zároveň, zbavená zbytečných dějových vyosení je zároveň plná dojemných a zásadních okamžiků, které život přináší. Zkrátka a dobře, jestliže jste toužili po „komedii s přesahem“, je Perfect days jedním z nejlepších počinů, které vám současná divadelní scéna může nabídnout.

Musica Florea patří dlouhodobě k nejrespektovanějším interpretům tzv. „staré hudby“ a významným způsobem se zasadila o renesanci zájmu o dílo českého hudebního velikána a barokního mistra Jana Dismase Zelenky. V poslední době se však orientuje na novodobější autory, přičemž respektuje zásady historicky doporučené interpretace.

V roce 2016 oslavil Euroregion Nisa své 25. výročí. Z tohoto důvodu sdružení obcí Euroregionu Nisa naplánovalo speciální oslavu výročí na 03.03.2017 v 17:00 v koncertním sále. Stefan Strahl na Dolnoslezské filharmonii v Jelenia Góře. Od 19.00 hodin se uskutečnil slavnostní mezinárodní koncert, kterému předcházely polsko-české hudební workshopy "25 let Euroregionu Nisa". Děti obou sborů „Zlatá Nutki“ a „DPS Vrabčáci“ se připravily v průběhu února na koncert během interních workshopů, které byly prováděny současně na polské straně na základní škole No. 2 ve městě Jelenia Gora a české strany v divadle v Jablonci koordinátory Polské a České republiky.

Ivo Kahánek je znám svým uměním, doslova vtáhnout diváky do své hudby a jeho přednes je velmi citový a neopakovatelný. I tentokrát jeho hbité prsty klouzaly po bílých klapkách klavíru s radostí a povznášející lehkostí a tak není divu, že si vysloužil obrovské ovace, neutuchající potlesk a standing ovation. A ač si diváci doslova vynutili hned tři přídavky, stále se nehodlali s večerem plným nádherné hudby rozloučit a nechtěli mistra klavíru pustit z jeviště.