Téma zhruba stominutové hry je všem zásadní, nelehké a pro mnohé těžko vstřebatelné. Týká se života i smrti a okamžiků, které dokáží změnit život i jeho vnímání. Já osobně jsem byla zdravotně několikrát ´na hraně´ a možná proto jsem dokázala vnímat, že příběh není bezútěšný, ale právě naopak. Je o životě, který se musí žít, dokud to jde. A když žijete, je vždy důvod ke smíchu. Liška bez zaváhání vybalancoval přechody z ´italské domácnosti´ k tichému a přemýšlivému způsobu uvažování spokojeného rybáře. Tóny jeho hlasu nabídly širokou škálu poloh a emoce doslova prýštily všemi směry. Velice úsporná scéna úplně postačila a jsem přesvědčená, že Pstruzi jsou hrou, kterou si užije i nevidomý, a to právě díky famóznímu výkonu protagonistů.









